Vzpoura lásky (Fuente Ovejuna)

Viděno na derniéře(2.3.2024).

Některá zdejší (nízká) hodnocení nechápu a rozhodně nemohu souhlasit. Stojí za vidění. Neotřelý a ne často inscenovaný text je korunovaný skvělými výkony. Fantastická hudba

55%
Kontroverzní inscenace. A chápu to. Pár lidí mě od její návštěvy odrazovalo.
Mně to nepřišlo zas tak špatné, něco to ve mně zanechalo a rád bych viděl do budoucna třeba i jiné zpracování...

Klasika s moderními prvky ctící původní předlohu a založená především na hereckých výkonech a textu. To je Vzpoura lásky v podání vinohradských a režiséra Pavla Kheka, který mě dokázal pro svou vizi nadchnout natolik, že jsem odcházel z divadla nadšený ze silného a mrazivého zážitku. Bylo to depresivní, bylo to chvílemi i šokující, bylo to hlasité, bylo to krvavé. Ale taková byla i doba, v níž se inscenace odehrává. Vynikající scénografie i hudba, skvělé výkony všech, především M. Děrgelové a A. Procházky, a příjemné odlehčení v podání J. Maryška. Procenta strhávám za jen roli soudce, kdy jsem měl problém rozumět lámané češtině. /4.5.2023/

hudba dává inscenaci energii, rytmus a spád, Maryška vtip

Zvolený název se s dějem vlastně nepotkal, stejně jako se hra bohužel nepotkala se mnou. Zdařilé kostýmy, nákladná scéna i působivá hudba, herci se strašně snaží (jako vždy vynikající D. Bambas, V. Javořík, J. Maryško, T. Pavelka), ale slet obrazů se ve výsledku táhne. Tím, že jsou upozaděny osudy jednotlivých postav a blíže nepopsány jejich charaktery, přehršel bojovných, uřvaných a násilných scén nudí. Rovněž nesedí obsazení role soudce - lámaná čeština velmi ruší. Bohužel nevyužitý potenciál hry se již odrazil na velmi nízké prodejnosti a senioři typičtí pro DnV se tvářili dost rozpačitě... Škoda, měla jsem velká očekávání.

Výkony herců jsou skvělé, nicméně pozornost od nich odtrhává přemíra křiku a násilí. Chvílemi má divák chuť z hlediště utéct (což někteří o přestávce udělali a úplně málo jich nebylo). Nic pro slabší povahy.

Zaujala jen hudba Ivana Achera.

Výborný Tomáš Dastlík a Markéta Děrgelová v inscenaci plné násilí, hluku, agrese. Původní název Fuente Ovejuna by asi diváky nenalákal, stejně tak Vzbouření na vsi, pod kterým se také někdy inscenace hrála. Pavel Khek dělal co mohl, aby text přiblížil současnu. Výborná choreografie, hudba, scéna, kostýmy. Ale titul sám divadlo nenaplní. A když už máte pocit, že vše dobře skončí, tak...

Dle režijního provedení je to láska zejména ke krvi, znásilňování a mučení. Romantická/pozitivní není jediná minuta představení. 2,5 hodiny řvaná, hluku a násilí (což v případě, že sedíte v první řadě, tak je opravdu velký problém).
Herecky zajímavé výkony A. Černé a D. Bambase.
Nicméně po nepovedených komediích v DnV se toto dalo vydržet alespoň do konce.

Naprosto dokonalé představení. Všichni byli naprosto úžasní. Krásná je hudba a scéna. Hra se do DnV velice hodí.

Asi nejhorší inscenace Divadla na Vinohradech. Tady bylo špatně úplně vše - zbytečný nový překlad (a zcela nepochopitelný název Vzpoura lásky, která tam vůbec nebyla, neb ji překrylo násilí), režie P. Kheka, která smíchala dohromady úplně vše, co mohla. Není čitelná doba, ve které jsme, kříže na zádech odkazují úplně jinam než masky smrti. Láska tu není, neb všude je brutalita - takový naturalismus do hry ani na jeviště nepatří, je přes čáru a vzbuzuje spíše odpor. Inscenace plná hluku, křiku, herecké výkony zanikají. Naprosto mimo je obsazení ukrajinského herce do role soudce - vrhá nás do jiné konotace. 20% jen za herce, kteří se snažili.

Slavnou de Vegovu tzv.španělskou komedii pojal režisér doslova brutálně.Hra je plná násilí,až naturalisticky předváděných krutostí,lásce se moc prostoru nedostalo.Ač sám autor ve svých hrách porušoval jednotu místa a času,nebyla by mu nemístná aktualizace po chuti.Nenechal by jistě Velmistra ani Komtura kouřit ani by nevložil do rukou Isabely Kastilské zapalovač.Fašistická soldateska s krvavými kříži na kožených bundách a svítícími baterkami evokuje úplně jinou historii.Asi by nedovolil, aby hra vyzněla pesimisticky a vyšetřující soudce by neměl silný východoevropský akcent.Ze závěru hry vyplývá, že boj vesničanů byl marný a zlo trvalo.

VZPOURA LÁSKY v Divadle na Vinohradech,nová inscenace režiséra Pavla Kheka přibližuje divákům drama,které se událo ve španělské vesnici Fuente Ovejuna v 15.století.Podle divadelní hry Lope de Vegy, se na jevišti rozehrává boj vesničanů za svoje práva a velmi okrajově také za jejich lásku.V jevištní úpravě sledujeme často zbytečné naturalistické scény,děj není bohužel nijak dramatický(překlad A.Lipusová),což neudrží diváky v pozornosti po cekou dobu.Za zmínku stojí výprava,kostýmy i scéna. Převažuje zbytečně silný hluk na scéně.Vzpoura lásky nijak nenadchne,lze jí zařadit mezi průměrné dramatizace uváděné v tomto divadle.1.4.2023 Hodnoc.40%.

Neurazí někoho, kdo jde do divadla jednou za 5 let. Hlavní mužská postava herecky slabá. Nerozumím proč postava, která v jednu vteřinu hraje slabomyslnou, ve druhé vteřině mluví racionálně a vyzývá k revoluci. Jiná postava zdánlivě umřela, ale další scéně objeví a hovoří, jako by se nic nestalo. Smíchané byly mechaniky násilí na jevišti - jednou slabá facka, jednou opravdové bodnutí, poté bodnutí jen naznačené krátkým pohybem ve vzduchu a dokreslené hudbou. Celé to bylo neskutečně dlouhé a únavné (viz mučení vesnice). A v závěrečné scéně, když hlavní mužská postava nedokáže vyskočit na vozík, tak ať na něm prostě neodjíždí proboha.

Krásný text, krásný překlad (A. Lipusová,) ale z celé hry si tvůrci (režie P.Khek) vytáhli jen násilí a depku a ostatní pominuli. Zajímavá scéna i kostýmy, dobrý nápad s postavou "vypravěče", ale herci hrají - kromě Rímského, Satoranského a místy Procházky- o 200% víc, než je třeba. Připomíná to Bylo nás pět: "Eda Kemlink mával mečem, mluvil hlubokým hlasem a divoce koukal." Příchod znásilněné Laurencie (M.Děrgelová) je až k smíchu. Vozík s nápisem Theatro. V jaké řeči? Papírové lebky? Španělsko si někdo plete s Mexikem. Poselství hry- nemá cenu bojovat proti zlu, protože přijde nové. Bezva.

Viděno na derniéře(2.3.2024).

Neurazí někoho, kdo jde do divadla jednou za 5 let. Hlavní mužská postava herecky slabá. Nerozumím proč postava, která v jednu vteřinu hraje slabomyslnou, ve druhé vteřině mluví racionálně a vyzývá k revoluci. Jiná postava zdánlivě umřela, ale další scéně objeví a hovoří, jako by se nic nestalo. Smíchané byly mechaniky násilí na jevišti - jednou slabá facka, jednou opravdové bodnutí, poté bodnutí jen naznačené krátkým pohybem ve vzduchu a dokreslené hudbou. Celé to bylo neskutečně dlouhé a únavné (viz mučení vesnice). A v závěrečné scéně, když hlavní mužská postava nedokáže vyskočit na vozík, tak ať na něm prostě neodjíždí proboha.

Některá zdejší (nízká) hodnocení nechápu a rozhodně nemohu souhlasit. Stojí za vidění. Neotřelý a ne často inscenovaný text je korunovaný skvělými výkony. Fantastická hudba

55%
Kontroverzní inscenace. A chápu to. Pár lidí mě od její návštěvy odrazovalo.
Mně to nepřišlo zas tak špatné, něco to ve mně zanechalo a rád bych viděl do budoucna třeba i jiné zpracování...

Klasika s moderními prvky ctící původní předlohu a založená především na hereckých výkonech a textu. To je Vzpoura lásky v podání vinohradských a režiséra Pavla Kheka, který mě dokázal pro svou vizi nadchnout natolik, že jsem odcházel z divadla nadšený ze silného a mrazivého zážitku. Bylo to depresivní, bylo to chvílemi i šokující, bylo to hlasité, bylo to krvavé. Ale taková byla i doba, v níž se inscenace odehrává. Vynikající scénografie i hudba, skvělé výkony všech, především M. Děrgelové a A. Procházky, a příjemné odlehčení v podání J. Maryška. Procenta strhávám za jen roli soudce, kdy jsem měl problém rozumět lámané češtině. /4.5.2023/

Krásný text, krásný překlad (A. Lipusová,) ale z celé hry si tvůrci (režie P.Khek) vytáhli jen násilí a depku a ostatní pominuli. Zajímavá scéna i kostýmy, dobrý nápad s postavou "vypravěče", ale herci hrají - kromě Rímského, Satoranského a místy Procházky- o 200% víc, než je třeba. Připomíná to Bylo nás pět: "Eda Kemlink mával mečem, mluvil hlubokým hlasem a divoce koukal." Příchod znásilněné Laurencie (M.Děrgelová) je až k smíchu. Vozík s nápisem Theatro. V jaké řeči? Papírové lebky? Španělsko si někdo plete s Mexikem. Poselství hry- nemá cenu bojovat proti zlu, protože přijde nové. Bezva.

hudba dává inscenaci energii, rytmus a spád, Maryška vtip

Zvolený název se s dějem vlastně nepotkal, stejně jako se hra bohužel nepotkala se mnou. Zdařilé kostýmy, nákladná scéna i působivá hudba, herci se strašně snaží (jako vždy vynikající D. Bambas, V. Javořík, J. Maryško, T. Pavelka), ale slet obrazů se ve výsledku táhne. Tím, že jsou upozaděny osudy jednotlivých postav a blíže nepopsány jejich charaktery, přehršel bojovných, uřvaných a násilných scén nudí. Rovněž nesedí obsazení role soudce - lámaná čeština velmi ruší. Bohužel nevyužitý potenciál hry se již odrazil na velmi nízké prodejnosti a senioři typičtí pro DnV se tvářili dost rozpačitě... Škoda, měla jsem velká očekávání.

Výkony herců jsou skvělé, nicméně pozornost od nich odtrhává přemíra křiku a násilí. Chvílemi má divák chuť z hlediště utéct (což někteří o přestávce udělali a úplně málo jich nebylo). Nic pro slabší povahy.

Zaujala jen hudba Ivana Achera.

Výborný Tomáš Dastlík a Markéta Děrgelová v inscenaci plné násilí, hluku, agrese. Původní název Fuente Ovejuna by asi diváky nenalákal, stejně tak Vzbouření na vsi, pod kterým se také někdy inscenace hrála. Pavel Khek dělal co mohl, aby text přiblížil současnu. Výborná choreografie, hudba, scéna, kostýmy. Ale titul sám divadlo nenaplní. A když už máte pocit, že vše dobře skončí, tak...

Dle režijního provedení je to láska zejména ke krvi, znásilňování a mučení. Romantická/pozitivní není jediná minuta představení. 2,5 hodiny řvaná, hluku a násilí (což v případě, že sedíte v první řadě, tak je opravdu velký problém).
Herecky zajímavé výkony A. Černé a D. Bambase.
Nicméně po nepovedených komediích v DnV se toto dalo vydržet alespoň do konce.

Naprosto dokonalé představení. Všichni byli naprosto úžasní. Krásná je hudba a scéna. Hra se do DnV velice hodí.

Asi nejhorší inscenace Divadla na Vinohradech. Tady bylo špatně úplně vše - zbytečný nový překlad (a zcela nepochopitelný název Vzpoura lásky, která tam vůbec nebyla, neb ji překrylo násilí), režie P. Kheka, která smíchala dohromady úplně vše, co mohla. Není čitelná doba, ve které jsme, kříže na zádech odkazují úplně jinam než masky smrti. Láska tu není, neb všude je brutalita - takový naturalismus do hry ani na jeviště nepatří, je přes čáru a vzbuzuje spíše odpor. Inscenace plná hluku, křiku, herecké výkony zanikají. Naprosto mimo je obsazení ukrajinského herce do role soudce - vrhá nás do jiné konotace. 20% jen za herce, kteří se snažili.

Slavnou de Vegovu tzv.španělskou komedii pojal režisér doslova brutálně.Hra je plná násilí,až naturalisticky předváděných krutostí,lásce se moc prostoru nedostalo.Ač sám autor ve svých hrách porušoval jednotu místa a času,nebyla by mu nemístná aktualizace po chuti.Nenechal by jistě Velmistra ani Komtura kouřit ani by nevložil do rukou Isabely Kastilské zapalovač.Fašistická soldateska s krvavými kříži na kožených bundách a svítícími baterkami evokuje úplně jinou historii.Asi by nedovolil, aby hra vyzněla pesimisticky a vyšetřující soudce by neměl silný východoevropský akcent.Ze závěru hry vyplývá, že boj vesničanů byl marný a zlo trvalo.

VZPOURA LÁSKY v Divadle na Vinohradech,nová inscenace režiséra Pavla Kheka přibližuje divákům drama,které se událo ve španělské vesnici Fuente Ovejuna v 15.století.Podle divadelní hry Lope de Vegy, se na jevišti rozehrává boj vesničanů za svoje práva a velmi okrajově také za jejich lásku.V jevištní úpravě sledujeme často zbytečné naturalistické scény,děj není bohužel nijak dramatický(překlad A.Lipusová),což neudrží diváky v pozornosti po cekou dobu.Za zmínku stojí výprava,kostýmy i scéna. Převažuje zbytečně silný hluk na scéně.Vzpoura lásky nijak nenadchne,lze jí zařadit mezi průměrné dramatizace uváděné v tomto divadle.1.4.2023 Hodnoc.40%.

55%
Kontroverzní inscenace. A chápu to. Pár lidí mě od její návštěvy odrazovalo.
Mně to nepřišlo zas tak špatné, něco to ve mně zanechalo a rád bych viděl do budoucna třeba i jiné zpracování...

Zaujala jen hudba Ivana Achera.

Viděno na derniéře(2.3.2024).

Dle režijního provedení je to láska zejména ke krvi, znásilňování a mučení. Romantická/pozitivní není jediná minuta představení. 2,5 hodiny řvaná, hluku a násilí (což v případě, že sedíte v první řadě, tak je opravdu velký problém).
Herecky zajímavé výkony A. Černé a D. Bambase.
Nicméně po nepovedených komediích v DnV se toto dalo vydržet alespoň do konce.

Klasika s moderními prvky ctící původní předlohu a založená především na hereckých výkonech a textu. To je Vzpoura lásky v podání vinohradských a režiséra Pavla Kheka, který mě dokázal pro svou vizi nadchnout natolik, že jsem odcházel z divadla nadšený ze silného a mrazivého zážitku. Bylo to depresivní, bylo to chvílemi i šokující, bylo to hlasité, bylo to krvavé. Ale taková byla i doba, v níž se inscenace odehrává. Vynikající scénografie i hudba, skvělé výkony všech, především M. Děrgelové a A. Procházky, a příjemné odlehčení v podání J. Maryška. Procenta strhávám za jen roli soudce, kdy jsem měl problém rozumět lámané češtině. /4.5.2023/

hudba dává inscenaci energii, rytmus a spád, Maryška vtip

VZPOURA LÁSKY v Divadle na Vinohradech,nová inscenace režiséra Pavla Kheka přibližuje divákům drama,které se událo ve španělské vesnici Fuente Ovejuna v 15.století.Podle divadelní hry Lope de Vegy, se na jevišti rozehrává boj vesničanů za svoje práva a velmi okrajově také za jejich lásku.V jevištní úpravě sledujeme často zbytečné naturalistické scény,děj není bohužel nijak dramatický(překlad A.Lipusová),což neudrží diváky v pozornosti po cekou dobu.Za zmínku stojí výprava,kostýmy i scéna. Převažuje zbytečně silný hluk na scéně.Vzpoura lásky nijak nenadchne,lze jí zařadit mezi průměrné dramatizace uváděné v tomto divadle.1.4.2023 Hodnoc.40%.

Zvolený název se s dějem vlastně nepotkal, stejně jako se hra bohužel nepotkala se mnou. Zdařilé kostýmy, nákladná scéna i působivá hudba, herci se strašně snaží (jako vždy vynikající D. Bambas, V. Javořík, J. Maryško, T. Pavelka), ale slet obrazů se ve výsledku táhne. Tím, že jsou upozaděny osudy jednotlivých postav a blíže nepopsány jejich charaktery, přehršel bojovných, uřvaných a násilných scén nudí. Rovněž nesedí obsazení role soudce - lámaná čeština velmi ruší. Bohužel nevyužitý potenciál hry se již odrazil na velmi nízké prodejnosti a senioři typičtí pro DnV se tvářili dost rozpačitě... Škoda, měla jsem velká očekávání.

Slavnou de Vegovu tzv.španělskou komedii pojal režisér doslova brutálně.Hra je plná násilí,až naturalisticky předváděných krutostí,lásce se moc prostoru nedostalo.Ač sám autor ve svých hrách porušoval jednotu místa a času,nebyla by mu nemístná aktualizace po chuti.Nenechal by jistě Velmistra ani Komtura kouřit ani by nevložil do rukou Isabely Kastilské zapalovač.Fašistická soldateska s krvavými kříži na kožených bundách a svítícími baterkami evokuje úplně jinou historii.Asi by nedovolil, aby hra vyzněla pesimisticky a vyšetřující soudce by neměl silný východoevropský akcent.Ze závěru hry vyplývá, že boj vesničanů byl marný a zlo trvalo.

Výborný Tomáš Dastlík a Markéta Děrgelová v inscenaci plné násilí, hluku, agrese. Původní název Fuente Ovejuna by asi diváky nenalákal, stejně tak Vzbouření na vsi, pod kterým se také někdy inscenace hrála. Pavel Khek dělal co mohl, aby text přiblížil současnu. Výborná choreografie, hudba, scéna, kostýmy. Ale titul sám divadlo nenaplní. A když už máte pocit, že vše dobře skončí, tak...

Asi nejhorší inscenace Divadla na Vinohradech. Tady bylo špatně úplně vše - zbytečný nový překlad (a zcela nepochopitelný název Vzpoura lásky, která tam vůbec nebyla, neb ji překrylo násilí), režie P. Kheka, která smíchala dohromady úplně vše, co mohla. Není čitelná doba, ve které jsme, kříže na zádech odkazují úplně jinam než masky smrti. Láska tu není, neb všude je brutalita - takový naturalismus do hry ani na jeviště nepatří, je přes čáru a vzbuzuje spíše odpor. Inscenace plná hluku, křiku, herecké výkony zanikají. Naprosto mimo je obsazení ukrajinského herce do role soudce - vrhá nás do jiné konotace. 20% jen za herce, kteří se snažili.

Výkony herců jsou skvělé, nicméně pozornost od nich odtrhává přemíra křiku a násilí. Chvílemi má divák chuť z hlediště utéct (což někteří o přestávce udělali a úplně málo jich nebylo). Nic pro slabší povahy.

Naprosto dokonalé představení. Všichni byli naprosto úžasní. Krásná je hudba a scéna. Hra se do DnV velice hodí.

Některá zdejší (nízká) hodnocení nechápu a rozhodně nemohu souhlasit. Stojí za vidění. Neotřelý a ne často inscenovaný text je korunovaný skvělými výkony. Fantastická hudba

Krásný text, krásný překlad (A. Lipusová,) ale z celé hry si tvůrci (režie P.Khek) vytáhli jen násilí a depku a ostatní pominuli. Zajímavá scéna i kostýmy, dobrý nápad s postavou "vypravěče", ale herci hrají - kromě Rímského, Satoranského a místy Procházky- o 200% víc, než je třeba. Připomíná to Bylo nás pět: "Eda Kemlink mával mečem, mluvil hlubokým hlasem a divoce koukal." Příchod znásilněné Laurencie (M.Děrgelová) je až k smíchu. Vozík s nápisem Theatro. V jaké řeči? Papírové lebky? Španělsko si někdo plete s Mexikem. Poselství hry- nemá cenu bojovat proti zlu, protože přijde nové. Bezva.

Neurazí někoho, kdo jde do divadla jednou za 5 let. Hlavní mužská postava herecky slabá. Nerozumím proč postava, která v jednu vteřinu hraje slabomyslnou, ve druhé vteřině mluví racionálně a vyzývá k revoluci. Jiná postava zdánlivě umřela, ale další scéně objeví a hovoří, jako by se nic nestalo. Smíchané byly mechaniky násilí na jevišti - jednou slabá facka, jednou opravdové bodnutí, poté bodnutí jen naznačené krátkým pohybem ve vzduchu a dokreslené hudbou. Celé to bylo neskutečně dlouhé a únavné (viz mučení vesnice). A v závěrečné scéně, když hlavní mužská postava nedokáže vyskočit na vozík, tak ať na něm prostě neodjíždí proboha.