AnderSen

Povrchní pohlazení tvorbou Hanse Christiana Andersena a odříkaných nepříjemných zážitků z dětství účinkujících. To vše v zajímavých kostýmech a na nápadité scéně, která však inscenaci sama skutečně neutáhne. Kolik obvykle v představení bývá improvizace nevím, ale v mnou viděné repríze se rozhodně dařila jen Petru Čtvrtníčkovi. Tak zásadní autor, jakým bezesporu Hans Christian Andersen byl, by si zasloužil jistě hlubší zpracování, než jen naťuknutí jeho tvorby a smíchání (navíc nijak zvlášť promyšlené) s pocity hereček a herců. Vizuálně líbivá, ale promarněná možnost vzdát Andersenovi poctu.

65 %. Snová imaginativní skládanka neotřele poeticky definující, že ne zbůhdarma nás Andersen prostřednictvím svých pohádek už od dupaček připravuje na skutečný život. Ó, jak radostné, a bolestné zároveň, jsou návraty do dětství…!

Velmi náročná inscenace, která naprosto geniálním způsobem propojuje Andersenovy pohádky s poněkud traumatickými zážitky z dětství jednotlivých herců klasickou metodou kolektivní improvizace. Nápadité je zařazení především méně známých pohádkářových textů, jakým je například Stín. Skvělé kostýmy a vynikající scéna. Jedinými výtkami jsou nedostatečná formální kompaktnost kusu a podivně exhibující postava Boženy Němcové. Každopádně je více než dobře, že na úžasné Andersenovo dílo bylo nahlédnuto z tak nového, obohacujícího úhlu. Osobnost, jako byl on, si to jednoznačně zaslouží.
84%