Anna Karenina

Navzdory kvalitním hereckým výkonům je to hodně slabé. Jak by taky nebylo, když je to podle německé dramatizace. Že Němci Rusku vůbec nerozumí dokazuje už jen fakt, že v inscenaci nezbylo z Ruska samotného ani zbla,včetně jmen postav(Stiva Oblonskij se nepochopitelně změnil na Stefana). Nehledě na nacionálně velice nekorektní zmiňování slova Rus. Typově nevhodný Vronskij,Levin a koneckonců i Anna, ačkoliv Terka Vilišová by zahrála bez chyby třebas i Falstaffa:)
Vulgární,vůči předloze nekorektní a necitlivé,laciné. Radost mi udělal jen výtečný P.Jeništa ve střídání rolí Karenina a Serjoži.

54,99% Vysvlečení Anny Kareniny z reálií carského Ruska odhalilo v plné nahotě banalitu její fabule. Nahrazení těchto sbírkou "atrakcí" pak sice vypadá "cool", dokonce na oné holé kostře vykvétají parciální významy, celek mi však nenabídl alternativní výpověď dostatečně obhajující či vysvětlující Špinarův záměr.

45% Žádná ze zhlédnutých her dramatika A. Petrase mě nezaujala, podobně je tomu nyní i s jeho dramatizací Anny Kareniny. V součinnosti s až přespříliš „německou“ režií (ona inspirace německými nastudováními klasiky byla velice patrná) vznikla prapodivná křečovitá podívaná. Příběh se v inscenaci založené na režijní exhibici ztrácel. Nicméně nutno podotknout, že herecky byly všechny postavy vedeny výborně, včetně skvělé T. Vilišové. Tomuto nastudování rozhodně nelze upřít snahu po novém náhledu na notoricky známou látku, ovšem lze zde uplatnit i rčení „méně by bylo více.“ Tohle se moc nepovedlo.

45%. Emočně působivá hra barev a obrazů, která ovšem poměrně citelně přehlušuje možnost spoluodprožít si dostatečně intenzivně samotný příběh.

Moderní zpracování Tolstého románu, které se povedlo. Výrazně zajímavější mi ovšem přišla první polovina, ve které jsou silnými tahy charakterizovány jednotlivé postavy. Zvlášť povedená mi přišla scéna z bálu (ve Špinarově verzi diskotéky), kde se naplno odhalila osamělost postav. Druhá polovina inscenace mě emocionálně zasáhla méně, možná to bylo i zbytečným nadužíváním mikrofonů. Dobře se tu pracuje s hudbou a skvělé herecké výkony předvádí nejen Tereza Vilišová, ale i Jiří Vyorálek či Petr Jeništa.

Na první pohled dobrá inscenace, výkon Vilišové i Vyorálka byl skvělý, hudba trefná a nápaditá. Ale mělo to pár much. Scéna stísněná, Kubátová a Lupták nepřesvědčiví a tím i celá druhá linie nudná. Z jedné mouchy si ale dovolím udělat velblouda, a to nepřítomnosti Ruska. Myslím, že jeho bezvýchodnost a uvěznění ve vztazích, tradici a společnosti je něco, co běžně nepotkáváme a to mi přijde škoda. Ale pro někoho, kdo nemá Rusko moc v lásce, je tohle ideální zpracování Kareniny.