Báby

A. Petrželková (za přispění D. Viceníkové) vytvořila na základě mnoha a často ne příliš obsáhlých textů D. Charmse působivou inscenaci, v níž hraje zásadní úlohu detailní a přesně dodržovaná stylizace, hudba a originální výtvarná složka (týká se scény i kostýmů). Zajímavý je i fakt, že se tvůrcům přes různorodost textů podařilo inscenaci vtisknout jednotící příběh pohlížející na "problémové" typy žen (může se však přenést klidně na celou společnost), s nimiž se lidstvo potýká od začátku věků - a jak je výstižně režijně ztvárněno v závěru, jen tak se od nich neoprostí... Skvělá M. Sidonová.

Inscenace, vzniklá na základě Charmsových textů, s humorem a nadsázkou poukazuje na méně lichotivé rysy ženství, o nichž mnoho počinů nevzniklo. Inscenace je koncipovaná podobně jako řada jiných současných titulů v DNZ, jako sled scének na dané téma. Tento sled může postupně začít unavovat a pro někoho nemusí být místy srozumitelný. Soubor DNZ je však silný, obdivuhodně kreativní a nadaný nejen komediálně. Herce byla radost pozorovat a právě díky nim snad inscenaci může přečkat i ten, koho neosloví. Excelovala zejména dámská část ansámblu, ale ani P. Jeništa s M. Königem se neztratili.

Inscenace přesně zapadá do současné poetiky divadla. Jedná se o mozaiku příběhů, jež na sebe vzájemně příliš nenavazují. Pojí je jen atmosféra, která je směsicí absurdity, morbidního humoru, za tím vším je ale cítit jisté znepokojení. Za problém ovšem považuji, že jednotlivé scény jsou až příliš krátké na to, aby dokázaly diváka vtáhnout do oné podivně vykloubené reality. Velmi dobré jsou všechny herecké výkony, groteskní stylizace je něco, co hereckému souboru vskutku jde. Tentokrát mi asi nejlepší přišla Magdaléna Sidonová. Více viz blog (více v článku na blogu)

Povedený sled scének, které pobaví nebo zaujmou jiným způsobem. U mě to tak rozhodně platilo. Všechny mají svůj specifický styl humoru a provedení, je v tom určitá poetika a kouzlo nečekaného. Byť ano, ne vždy jsem pochopil pointu. A také se dá říct, že inscenací podobného typu začíná být v DNz relativně dost. To však nic nemění na dobrém zpracování této inscenace, která mimo již řečené také zaujme vydařenou scénou a kostýmy.

Petrželková jakoby variovala Mikuláškův režijní koncept, se kterým stále více rezonuje i za tím účelem sestavený herecký soubor. Pro někoho možná opakovaný vzorec, ale dle mého názoru jsou Báby včetně velmi promyšlené výpravy potvrzením cíleného směřování uměleckého vedení DNz. Charmsovy texty, ztvárněné a doprovázené groteskními scénami, připomínají svět domovních důvěrnic, drben a "černokronikářek", které se svou nebezpečnou hloupostí a maloměšťáctvím zosobňují český pavlačový bulvár 50. let minulého století. A úlisní, cyničtí kadeřníci s příjmeními Puškin a Gogol jim skvěle kontrují.

45% Už pro ten pocit. Jen pro ten pocit. Proč? Proč ne. Leda že by proto. Experimentálně ověřeno, že mě Petrželková Charmsem zvládne zabavit 40 minut. Posledních 15 minut repete Erroru, čekání na Godota (či kohokoliv, kdo by to uměl skončit, když režisérka ne). Ale stěžovat si můžu leda na sebe, věděl jsem, do čeho jdu, a právě do toho jsem šlápl, trest za hřích naděje v něco jiného přijímám. Ale nápadité to bylo, to jo.