Dánská občanská válka 2018-24

Inscenace Dánská občanská válka v Divadle Na zábradlí za mě určitě stojí za shlédnutí.Je úderná,nevnucuje se,ale i tak dokáže divákovi předat myšlenku.Mrazivé téma a zpracování nabízí divákovi otázky k zamyšlení.Oceňuji i kreativní pojetí scénografie a autentické výkony herců.Opět nezklamaly.Krásná uvěřitelná energie a "partnerství" mezi Miloslavem Königem a Johanou Matouškovou nebo třeba vtip a nadsázka v hereckém výkonu paní Dity Kaplanové.Honza Hájek v druhé části představení zaujme.Občas jsem"vypadla z rytmu"(přece jen jde o delší představení),ale jinak za mě velice povedená inscenace.

Večer na nic. Divadlo pro snoby.

Poprvé v životě jsem odešla o přestávce. S ničím v té první půlce jsem se nedokázala ztotožnit, nad ničím, co se mi snažili chaotickým způsobem sdělit jsem se nedokázala zamyslet, i když jsem hodně chtěla, protože kniha mě zaujala. Místy mi bylo herců líto, nebo jsem se smála absurditě monologů. 20% za to, že mám DnZ v lásce.

Dějiny se opakují na scéně DnZ. Nekonečná lidská neponaučitelnost z historie, která mrazivě vyplývá na povrch. Dopomáhá jí neuvěřitelně autentické a atmosféru podporující scénické řešení. Herecké výkony mě opět nezklamaly - tentokrát mě nejvíce bavilo sledovat Miloslava Königa, Johanu Matouškovou a Magdalénu Sidonovou. Prvně absurdní debata o válce, její průběh a konečné zobrazení lhostejné společnosti plné snobů, která opět nemá o historii ani páru. Za mě jediné mínus byla delší doba trvání - chvílemi jsem "vypadávala".

Inscenace se mi líbila, především první půlka ve válečné zóně. Pro mě naprostým objevem dva noví mladí herci divadla Johana Matoušková a Jiří Černý.

Už dlouho mě žádné divadlo tak mocně nezasáhlo.

Za mě NE!
Pamatuji si přesně ten pocit po první části, kdy jsem si při přestávce říkala: "Okey, nic horšího jsem zatím neviděla, ale dám tomu šanci! Třeba druhá část bude lepší."
Po skončení druhé části, už mi ta první přišla jako velkolepý a umělecky hodnotný počin, kdy jsem si musela říct: "Větší blbost, jsem neviděla a doufám, že už neuvidím."
Nevím jestli to je mým žaludkem, ale mě prostě celá ta proplivaná druhá část nesedla a to jsem zvyklá jíst v menze.

Jak málo stačí k tomu, aby se nastolený řád rozpadl? Text klade zajímavé otázky, nastoluje děsivou fikci, která by nemusela být daleko od reality, a vtahuje diváka do nebezpečně destruktivních situací, kterých je těžké být svědkem jen v hledišti, natož aby se staly realitou. Inscenace úžasně pracuje s různými situacemi i s diváky samotnými jako se součástí celku, a pomalu kráčí ke konci, který je zoufale prázdný a cizí jakémukoliv lidství tak, jak bylo přítomno ještě na začátku představení. Originální zážitek plný děsivých vizí, zajímavých myšlenek a vyrovnaných hereckých výkonů! /3.11.2018/

Je možné v jedné hře obsáhnout všechny problémy soudobé Evropy, počátky, průběh a následky válečného konfliktu a přitom nenudit? Je. Tahle hra je toho důkazem. Velmi soustředěné a vyrovnané herecké výkon všech aktérů a originální pojetí převyprávění dánského sci-fi románu dělá z této hry mimořádný divácký zážitek. Divadlo Na Zábradlí umí tohle dokonale.

Nějak nevím, co o této inscenaci napsat, nedokázalo mě to pořádně vtáhnout. Některé pasáže a myšlenky byly vynikající, ale možná jich tam bylo až příliš na vstřebání, celkově trochu dlouhé. Jako vždy na Zábradlí výborné herecky i scénograficky. 65 %

Skvělý zážitek. Velmi mě zaujala práce s knihou v její samotné dramatizaci. Představení mi mělo už od začátku co říct a druhá sci-fi polovina mi vyrazila dech! Doporučuji.

Pro mě skvělá inscenace. Scénografie, která je působivá i funkční a rafinovaná. Apelativní zpracování a aktuální sdělení. Politický obraz společnosti. Deziluze, obraz lidských charakterů. Hra s pozastavováním děje, hra se scénografií.

Mám rád představní, která donutí člověka se zamyslet (i když třeba nemusí souhlasit s autorovým pohledem na věc).
Bohužel je inscenace relativně dlouhá a druhá polovina místo toho aby byla gradací je spíše nekonečným čekáním na konec (pointu už všichni v sále znají, hra již nic nepřináší a tak člověk nechtě shlédne na hodinky...) - což je škoda, protože jinak vřele doporučuji.

První polovina 90%, druhá 50%

<3 parada

Velmi silné téma a vážně jsem se na představení těšila i s ohledem na to, že na něj téměř všichni pějí ódy. Za mě tedy zklamání, až na dva silné okamžiky (scény se "psy"), jsem necítila absolutně nic. Hra je z náročnějších na vnímání, ale to mi ani tak problém nedělalo. Jednotlivé střípky hry - Mnichov, uprchlíci, nácvik pádu a umírání, střet s policajtem - byly zajímavé, ale jako celek to vůbec nepůsobilo. Hra ve mně nevyvolala vůbec žádné emoce. Po uzavření dveří divadla už jsem vlastně ani nevěděla, že jsem na nějakém představení byla.

Nedokážu odlišit předlohu od zpracování. Not my cup of tea. Místy zbytečně dekadentní. Pokud to do přestávky nese výrazné poselství, část po přestávce jako by byla z jiné hry.

Viděno dne 24.2.2018 Praha DNz:
+ vážné poselství této scifi inscenace - dějiny se stále
opakují, přesto se lidstvo neni schopno z minulosti poučit,
opakuje stejné chyby
+ jak aktuálni, viz. vyvijejici se stav společnosti v ČR
(tolerance lži, pošlapávání demokracie, navraceni se k "Východu")
+ tak vyrovnaný týmový herecký výkon jsem ještě neviděl,
zde nejde o výkony herců, ale o celkové vyznění
----------------
- mnoho lidi se v tom může utopit, a ti na které by hlavni
myšlenka měla zejména dopadnout, ti tam nikdy sedět nebudou ....

Ke všem postavám jsem měla odtažitý vztah a vlastně mi připadalo, že ho měla i hra samotná. Přemýšlela jsem, čím to bylo, ale právě hra, její poslední replika, mi dala odpověď.
Pro mě náročnější téma, i tak jsem byla hrou pohlcena a zcela nenuceně jsem se nevzdala ji vnímat a prožívat. Jsem zvědavá na dramaturgický úvod...
Herecky je to bravurní, scénicky jakbysmet.

Inscenace si celou dobu dává pozor, aby se vyhýbala patosu, banalitám a naivně respekťácké politické angažovanosti, ke které téma přirozeně tíhne. Tím, že se systematicky průběžně shazuje, tak otevírá prostor upřímnému konci.

Sled situací, které je vzhledem k absenci příběhu složité pochopit. První polovina je aktuálnější vzhledem k současné situaci, druhá polovina má prvky absurdního divadla. Pokud divák nemá ani ponětí o obsahu knihy, na kterou představení odkazuje, ubírá mu to zážitek a ve druhé půlce asi bude dost zmatený.

Velmi drásavá groteska na velmi aktuální téma, které se nemusí líbit zrovna každému, ale o to víc jsem DNZ za toto uvedení vděčen. Jistě působící režijní počínání debutujícího dua Kosová-Svozil, velmi jisté a vyrovnané herecké výkony všech zúčastněných + promyšlená a propracovaná scénografie P. Vítka, která velmi sugestivně podtrhuje pasáže dekadence či rozkladu společnosti. Jen ten hudební podkres trochu pokulhával. Sečteno a podtrženo, velmi doporučuji a ještě dlouho po představení o něm přemýšlím...

Trefa do černého, konečně divadlo o něčem, které nezavírá oči před politikou a před tím, co se u nás děje. Herci famózní!

Když se divadlo ztratí... Dobří herci hrají nekonečné nic, režie je, obsah ale nulový, bonmoty na téma "ti chytří vědí, vy ostatní mlčte", velká nuda.

Jsem rád, že mladí lidé z mojí generace začínají dostávat prostor na hlavní divadelní scéně. Přijde mi, že najednou je pro mě divadlo jaksi celkově srozumitelnější. Tohle představení pro mě bylo skvělým zážitkem po všech stránkách a velmi se těším na další inscenace této mladé režisérské dvojice.

Inscenace Dánská občanská válka v Divadle Na zábradlí za mě určitě stojí za shlédnutí.Je úderná,nevnucuje se,ale i tak dokáže divákovi předat myšlenku.Mrazivé téma a zpracování nabízí divákovi otázky k zamyšlení.Oceňuji i kreativní pojetí scénografie a autentické výkony herců.Opět nezklamaly.Krásná uvěřitelná energie a "partnerství" mezi Miloslavem Königem a Johanou Matouškovou nebo třeba vtip a nadsázka v hereckém výkonu paní Dity Kaplanové.Honza Hájek v druhé části představení zaujme.Občas jsem"vypadla z rytmu"(přece jen jde o delší představení),ale jinak za mě velice povedená inscenace.

Večer na nic. Divadlo pro snoby.

Poprvé v životě jsem odešla o přestávce. S ničím v té první půlce jsem se nedokázala ztotožnit, nad ničím, co se mi snažili chaotickým způsobem sdělit jsem se nedokázala zamyslet, i když jsem hodně chtěla, protože kniha mě zaujala. Místy mi bylo herců líto, nebo jsem se smála absurditě monologů. 20% za to, že mám DnZ v lásce.

Dějiny se opakují na scéně DnZ. Nekonečná lidská neponaučitelnost z historie, která mrazivě vyplývá na povrch. Dopomáhá jí neuvěřitelně autentické a atmosféru podporující scénické řešení. Herecké výkony mě opět nezklamaly - tentokrát mě nejvíce bavilo sledovat Miloslava Königa, Johanu Matouškovou a Magdalénu Sidonovou. Prvně absurdní debata o válce, její průběh a konečné zobrazení lhostejné společnosti plné snobů, která opět nemá o historii ani páru. Za mě jediné mínus byla delší doba trvání - chvílemi jsem "vypadávala".

Inscenace se mi líbila, především první půlka ve válečné zóně. Pro mě naprostým objevem dva noví mladí herci divadla Johana Matoušková a Jiří Černý.

Už dlouho mě žádné divadlo tak mocně nezasáhlo.

Za mě NE!
Pamatuji si přesně ten pocit po první části, kdy jsem si při přestávce říkala: "Okey, nic horšího jsem zatím neviděla, ale dám tomu šanci! Třeba druhá část bude lepší."
Po skončení druhé části, už mi ta první přišla jako velkolepý a umělecky hodnotný počin, kdy jsem si musela říct: "Větší blbost, jsem neviděla a doufám, že už neuvidím."
Nevím jestli to je mým žaludkem, ale mě prostě celá ta proplivaná druhá část nesedla a to jsem zvyklá jíst v menze.

Jak málo stačí k tomu, aby se nastolený řád rozpadl? Text klade zajímavé otázky, nastoluje děsivou fikci, která by nemusela být daleko od reality, a vtahuje diváka do nebezpečně destruktivních situací, kterých je těžké být svědkem jen v hledišti, natož aby se staly realitou. Inscenace úžasně pracuje s různými situacemi i s diváky samotnými jako se součástí celku, a pomalu kráčí ke konci, který je zoufale prázdný a cizí jakémukoliv lidství tak, jak bylo přítomno ještě na začátku představení. Originální zážitek plný děsivých vizí, zajímavých myšlenek a vyrovnaných hereckých výkonů! /3.11.2018/

Je možné v jedné hře obsáhnout všechny problémy soudobé Evropy, počátky, průběh a následky válečného konfliktu a přitom nenudit? Je. Tahle hra je toho důkazem. Velmi soustředěné a vyrovnané herecké výkon všech aktérů a originální pojetí převyprávění dánského sci-fi románu dělá z této hry mimořádný divácký zážitek. Divadlo Na Zábradlí umí tohle dokonale.

Nějak nevím, co o této inscenaci napsat, nedokázalo mě to pořádně vtáhnout. Některé pasáže a myšlenky byly vynikající, ale možná jich tam bylo až příliš na vstřebání, celkově trochu dlouhé. Jako vždy na Zábradlí výborné herecky i scénograficky. 65 %

Skvělý zážitek. Velmi mě zaujala práce s knihou v její samotné dramatizaci. Představení mi mělo už od začátku co říct a druhá sci-fi polovina mi vyrazila dech! Doporučuji.

Pro mě skvělá inscenace. Scénografie, která je působivá i funkční a rafinovaná. Apelativní zpracování a aktuální sdělení. Politický obraz společnosti. Deziluze, obraz lidských charakterů. Hra s pozastavováním děje, hra se scénografií.

Mám rád představní, která donutí člověka se zamyslet (i když třeba nemusí souhlasit s autorovým pohledem na věc).
Bohužel je inscenace relativně dlouhá a druhá polovina místo toho aby byla gradací je spíše nekonečným čekáním na konec (pointu už všichni v sále znají, hra již nic nepřináší a tak člověk nechtě shlédne na hodinky...) - což je škoda, protože jinak vřele doporučuji.

První polovina 90%, druhá 50%

<3 parada

Jsem rád, že mladí lidé z mojí generace začínají dostávat prostor na hlavní divadelní scéně. Přijde mi, že najednou je pro mě divadlo jaksi celkově srozumitelnější. Tohle představení pro mě bylo skvělým zážitkem po všech stránkách a velmi se těším na další inscenace této mladé režisérské dvojice.

Velmi silné téma a vážně jsem se na představení těšila i s ohledem na to, že na něj téměř všichni pějí ódy. Za mě tedy zklamání, až na dva silné okamžiky (scény se "psy"), jsem necítila absolutně nic. Hra je z náročnějších na vnímání, ale to mi ani tak problém nedělalo. Jednotlivé střípky hry - Mnichov, uprchlíci, nácvik pádu a umírání, střet s policajtem - byly zajímavé, ale jako celek to vůbec nepůsobilo. Hra ve mně nevyvolala vůbec žádné emoce. Po uzavření dveří divadla už jsem vlastně ani nevěděla, že jsem na nějakém představení byla.

Nedokážu odlišit předlohu od zpracování. Not my cup of tea. Místy zbytečně dekadentní. Pokud to do přestávky nese výrazné poselství, část po přestávce jako by byla z jiné hry.

Viděno dne 24.2.2018 Praha DNz:
+ vážné poselství této scifi inscenace - dějiny se stále
opakují, přesto se lidstvo neni schopno z minulosti poučit,
opakuje stejné chyby
+ jak aktuálni, viz. vyvijejici se stav společnosti v ČR
(tolerance lži, pošlapávání demokracie, navraceni se k "Východu")
+ tak vyrovnaný týmový herecký výkon jsem ještě neviděl,
zde nejde o výkony herců, ale o celkové vyznění
----------------
- mnoho lidi se v tom může utopit, a ti na které by hlavni
myšlenka měla zejména dopadnout, ti tam nikdy sedět nebudou ....

Ke všem postavám jsem měla odtažitý vztah a vlastně mi připadalo, že ho měla i hra samotná. Přemýšlela jsem, čím to bylo, ale právě hra, její poslední replika, mi dala odpověď.
Pro mě náročnější téma, i tak jsem byla hrou pohlcena a zcela nenuceně jsem se nevzdala ji vnímat a prožívat. Jsem zvědavá na dramaturgický úvod...
Herecky je to bravurní, scénicky jakbysmet.

Inscenace si celou dobu dává pozor, aby se vyhýbala patosu, banalitám a naivně respekťácké politické angažovanosti, ke které téma přirozeně tíhne. Tím, že se systematicky průběžně shazuje, tak otevírá prostor upřímnému konci.

Sled situací, které je vzhledem k absenci příběhu složité pochopit. První polovina je aktuálnější vzhledem k současné situaci, druhá polovina má prvky absurdního divadla. Pokud divák nemá ani ponětí o obsahu knihy, na kterou představení odkazuje, ubírá mu to zážitek a ve druhé půlce asi bude dost zmatený.

Velmi drásavá groteska na velmi aktuální téma, které se nemusí líbit zrovna každému, ale o to víc jsem DNZ za toto uvedení vděčen. Jistě působící režijní počínání debutujícího dua Kosová-Svozil, velmi jisté a vyrovnané herecké výkony všech zúčastněných + promyšlená a propracovaná scénografie P. Vítka, která velmi sugestivně podtrhuje pasáže dekadence či rozkladu společnosti. Jen ten hudební podkres trochu pokulhával. Sečteno a podtrženo, velmi doporučuji a ještě dlouho po představení o něm přemýšlím...

Trefa do černého, konečně divadlo o něčem, které nezavírá oči před politikou a před tím, co se u nás děje. Herci famózní!

Když se divadlo ztratí... Dobří herci hrají nekonečné nic, režie je, obsah ale nulový, bonmoty na téma "ti chytří vědí, vy ostatní mlčte", velká nuda.

Nedokážu odlišit předlohu od zpracování. Not my cup of tea. Místy zbytečně dekadentní. Pokud to do přestávky nese výrazné poselství, část po přestávce jako by byla z jiné hry.

První polovina 90%, druhá 50%

Nějak nevím, co o této inscenaci napsat, nedokázalo mě to pořádně vtáhnout. Některé pasáže a myšlenky byly vynikající, ale možná jich tam bylo až příliš na vstřebání, celkově trochu dlouhé. Jako vždy na Zábradlí výborné herecky i scénograficky. 65 %

Ke všem postavám jsem měla odtažitý vztah a vlastně mi připadalo, že ho měla i hra samotná. Přemýšlela jsem, čím to bylo, ale právě hra, její poslední replika, mi dala odpověď.
Pro mě náročnější téma, i tak jsem byla hrou pohlcena a zcela nenuceně jsem se nevzdala ji vnímat a prožívat. Jsem zvědavá na dramaturgický úvod...
Herecky je to bravurní, scénicky jakbysmet.

Jak málo stačí k tomu, aby se nastolený řád rozpadl? Text klade zajímavé otázky, nastoluje děsivou fikci, která by nemusela být daleko od reality, a vtahuje diváka do nebezpečně destruktivních situací, kterých je těžké být svědkem jen v hledišti, natož aby se staly realitou. Inscenace úžasně pracuje s různými situacemi i s diváky samotnými jako se součástí celku, a pomalu kráčí ke konci, který je zoufale prázdný a cizí jakémukoliv lidství tak, jak bylo přítomno ještě na začátku představení. Originální zážitek plný děsivých vizí, zajímavých myšlenek a vyrovnaných hereckých výkonů! /3.11.2018/

Za mě NE!
Pamatuji si přesně ten pocit po první části, kdy jsem si při přestávce říkala: "Okey, nic horšího jsem zatím neviděla, ale dám tomu šanci! Třeba druhá část bude lepší."
Po skončení druhé části, už mi ta první přišla jako velkolepý a umělecky hodnotný počin, kdy jsem si musela říct: "Větší blbost, jsem neviděla a doufám, že už neuvidím."
Nevím jestli to je mým žaludkem, ale mě prostě celá ta proplivaná druhá část nesedla a to jsem zvyklá jíst v menze.

Velmi drásavá groteska na velmi aktuální téma, které se nemusí líbit zrovna každému, ale o to víc jsem DNZ za toto uvedení vděčen. Jistě působící režijní počínání debutujícího dua Kosová-Svozil, velmi jisté a vyrovnané herecké výkony všech zúčastněných + promyšlená a propracovaná scénografie P. Vítka, která velmi sugestivně podtrhuje pasáže dekadence či rozkladu společnosti. Jen ten hudební podkres trochu pokulhával. Sečteno a podtrženo, velmi doporučuji a ještě dlouho po představení o něm přemýšlím...

Je možné v jedné hře obsáhnout všechny problémy soudobé Evropy, počátky, průběh a následky válečného konfliktu a přitom nenudit? Je. Tahle hra je toho důkazem. Velmi soustředěné a vyrovnané herecké výkon všech aktérů a originální pojetí převyprávění dánského sci-fi románu dělá z této hry mimořádný divácký zážitek. Divadlo Na Zábradlí umí tohle dokonale.

Velmi silné téma a vážně jsem se na představení těšila i s ohledem na to, že na něj téměř všichni pějí ódy. Za mě tedy zklamání, až na dva silné okamžiky (scény se "psy"), jsem necítila absolutně nic. Hra je z náročnějších na vnímání, ale to mi ani tak problém nedělalo. Jednotlivé střípky hry - Mnichov, uprchlíci, nácvik pádu a umírání, střet s policajtem - byly zajímavé, ale jako celek to vůbec nepůsobilo. Hra ve mně nevyvolala vůbec žádné emoce. Po uzavření dveří divadla už jsem vlastně ani nevěděla, že jsem na nějakém představení byla.

Večer na nic. Divadlo pro snoby.

Trefa do černého, konečně divadlo o něčem, které nezavírá oči před politikou a před tím, co se u nás děje. Herci famózní!

Když se divadlo ztratí... Dobří herci hrají nekonečné nic, režie je, obsah ale nulový, bonmoty na téma "ti chytří vědí, vy ostatní mlčte", velká nuda.

Viděno dne 24.2.2018 Praha DNz:
+ vážné poselství této scifi inscenace - dějiny se stále
opakují, přesto se lidstvo neni schopno z minulosti poučit,
opakuje stejné chyby
+ jak aktuálni, viz. vyvijejici se stav společnosti v ČR
(tolerance lži, pošlapávání demokracie, navraceni se k "Východu")
+ tak vyrovnaný týmový herecký výkon jsem ještě neviděl,
zde nejde o výkony herců, ale o celkové vyznění
----------------
- mnoho lidi se v tom může utopit, a ti na které by hlavni
myšlenka měla zejména dopadnout, ti tam nikdy sedět nebudou ....

Dějiny se opakují na scéně DnZ. Nekonečná lidská neponaučitelnost z historie, která mrazivě vyplývá na povrch. Dopomáhá jí neuvěřitelně autentické a atmosféru podporující scénické řešení. Herecké výkony mě opět nezklamaly - tentokrát mě nejvíce bavilo sledovat Miloslava Königa, Johanu Matouškovou a Magdalénu Sidonovou. Prvně absurdní debata o válce, její průběh a konečné zobrazení lhostejné společnosti plné snobů, která opět nemá o historii ani páru. Za mě jediné mínus byla delší doba trvání - chvílemi jsem "vypadávala".

Už dlouho mě žádné divadlo tak mocně nezasáhlo.

Poprvé v životě jsem odešla o přestávce. S ničím v té první půlce jsem se nedokázala ztotožnit, nad ničím, co se mi snažili chaotickým způsobem sdělit jsem se nedokázala zamyslet, i když jsem hodně chtěla, protože kniha mě zaujala. Místy mi bylo herců líto, nebo jsem se smála absurditě monologů. 20% za to, že mám DnZ v lásce.

Inscenace se mi líbila, především první půlka ve válečné zóně. Pro mě naprostým objevem dva noví mladí herci divadla Johana Matoušková a Jiří Černý.

Inscenace Dánská občanská válka v Divadle Na zábradlí za mě určitě stojí za shlédnutí.Je úderná,nevnucuje se,ale i tak dokáže divákovi předat myšlenku.Mrazivé téma a zpracování nabízí divákovi otázky k zamyšlení.Oceňuji i kreativní pojetí scénografie a autentické výkony herců.Opět nezklamaly.Krásná uvěřitelná energie a "partnerství" mezi Miloslavem Königem a Johanou Matouškovou nebo třeba vtip a nadsázka v hereckém výkonu paní Dity Kaplanové.Honza Hájek v druhé části představení zaujme.Občas jsem"vypadla z rytmu"(přece jen jde o delší představení),ale jinak za mě velice povedená inscenace.

Mám rád představní, která donutí člověka se zamyslet (i když třeba nemusí souhlasit s autorovým pohledem na věc).
Bohužel je inscenace relativně dlouhá a druhá polovina místo toho aby byla gradací je spíše nekonečným čekáním na konec (pointu už všichni v sále znají, hra již nic nepřináší a tak člověk nechtě shlédne na hodinky...) - což je škoda, protože jinak vřele doporučuji.

Pro mě skvělá inscenace. Scénografie, která je působivá i funkční a rafinovaná. Apelativní zpracování a aktuální sdělení. Politický obraz společnosti. Deziluze, obraz lidských charakterů. Hra s pozastavováním děje, hra se scénografií.

Sled situací, které je vzhledem k absenci příběhu složité pochopit. První polovina je aktuálnější vzhledem k současné situaci, druhá polovina má prvky absurdního divadla. Pokud divák nemá ani ponětí o obsahu knihy, na kterou představení odkazuje, ubírá mu to zážitek a ve druhé půlce asi bude dost zmatený.

Inscenace si celou dobu dává pozor, aby se vyhýbala patosu, banalitám a naivně respekťácké politické angažovanosti, ke které téma přirozeně tíhne. Tím, že se systematicky průběžně shazuje, tak otevírá prostor upřímnému konci.

Skvělý zážitek. Velmi mě zaujala práce s knihou v její samotné dramatizaci. Představení mi mělo už od začátku co říct a druhá sci-fi polovina mi vyrazila dech! Doporučuji.

<3 parada

Jsem rád, že mladí lidé z mojí generace začínají dostávat prostor na hlavní divadelní scéně. Přijde mi, že najednou je pro mě divadlo jaksi celkově srozumitelnější. Tohle představení pro mě bylo skvělým zážitkem po všech stránkách a velmi se těším na další inscenace této mladé režisérské dvojice.