Divadlo Na zábradlí

Inscenace vycházející z obsáhlého díla Ingmara Bergmana. V novém tvaru se potkávají Bergmanovy hlubokomyslné, zachmuřené a osudem zkoušené postavy, aby vznikla nová spojení a nové významy. V blíže neurčitém bytě se odehrávají v podání osmi herců zhuštěná dramata, s každým novým nájemníkem přichází i nový příběh – střídají se zde tváře, osudy, příběhy i nálady. Severní vítr je krutý...

Kriminální obsese dvou solitérů z dob, kdy černoši, Indové, Poláci, feťáci, buzny, ženy i děti ještě znali své místo. Viktoriánská rapsodie o touze přiblížit se zločinu tak blízko, že člověk, totiž muž, prostě nemůže zůstat úplně bez skvrn na své běloskvoucí košili a kožených rukavicích. Nesmělé krůčky v nové éře ukájení mozkem.

„Doba je zlá, doba je zlá. Že se slušný člověk nemůže projít beze zbraně jen tak po ulici, to jsme si už zvykli. Ale že nesmí už ani do kostela? Že se už ani nebude moci modlit ke svému Bohu, protože mu to jednoduše zakážou? To je apokalypsa. Jediná šance je návrat k úctě a respektu. My všichni jsme přece jedna rodina. Plaveme spolu. Bez ohledu na to, jestli jsme zdraví nebo třeba máme na nohou plíseň. Jsou jen Oni a My. Dvě organizace, dvě tradice, dvě armády a jedna víra...“

Dramatizace románu rakouského skandálního a nepohodlného autora. Slavnostní setkání několika přátel u večeře se stane hlubokou, ironickou a jízlivě zábavnou sondou do života lepší společnosti...

Hra na motivy sci-fi románu předního představitele současné dánské literatury. Muž přemýšlí o příčinách nebývale krvavého konfliktu, který nelítostně rozdělil společnost, a i po stovkách let od událostí se mu jistá jeho rozhodnutí navrací v nejhorších nočních můrách. Rozhodnutí, která během války učinil, a kterých snad i lituje, třeba těch o své životní lásce, už nelze vzít zpět, ale co už se dá dělat? Vize budoucnosti, ve které se již nebude umírat a psi povedou s lidmi filozofické hovory...

Variace na Shakespearova Macbetha, ve které tak docela nevíme, jestli se odehrává v minulosti (kdy „muži byli ještě muži“, „ženy byly ještě ženy“), současnosti nebo nedaleké budoucnosti (kde kultivovanost, korektnost a empatie opět ustoupily nejnižším pudům). Zlo se nerodí v temném kotli, ale vyrůstá z neochoty přiznat sobě i okolí to, co nás uspokojuje. A tam, kde nemůže být ukojena přirozená touha po štěstí, nastupuje touha po moci. Moci, která nám dovolí pomstít se za vlastní traumata a pocity méněcennosti...

Původní autorská inscenace, která se snaží podívat z různých úhlů (hlediskem několika autorů) na cit lásky, která hraje ústřední roli v literatuře, populární hudbě, výtvarném umění...

Původní inscenace na téma hereckého života, hraní, předstírání, markýrování. Divadlo jako téma samo o sobě. Kolik osobností herci pojmou, a jak to odskáčou? Je herectví opravdu vysněným povoláním? Má režisér vždycky pravdu? Co všechno se na jevišti nesmí? Proč děti a zvířata nemají hrát divadlo? To a mnohé jiné ze zákulisí divadelního světa...

Současná maďarská hra zasazená do prostředí nemocnice jako metafory o životě, smrti a morálce dnešní společnosti. Příběh muže, který má identifikovat svoji údajně zesnulou matku, se mění v dobrodružnou cestu nemocnicí plnou nástrah a zamítavých reakcí. Naše každodenní zkušenost se zdravotnickým systémem se prolíná s kafkovským světem plným zákazů a pseudopravidel, v němž se hodnota člověka rovná nule. V chodu této nemocnice je vše mírně vychýlené, nepřátelské, až likvidační vůči člověku...

Autorská hra na jedno z největších témat filozofie, literatury i života vůbec – a to je smrt, skon, zánik, loučení, umírání. I tato na první pohled nejsmutnější témata však v sobě skrývají velké divadlo, rituály, klišé a fráze, které lze vnímat odlehčeným i leckdy humorným způsobem...

Dramatizace románu, jenž bývá považován za klíčové dílo literárního existencialismu. Protagonista Meursault, náhodný vrah, je odsouzen k smrti, protože nechce přijmout roli ve společenských stereotypech. „Cizinec" bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji těm druhým vnucoval. Skutečnost kolem sebe přijímá, ale nehodnotí, je ve světě cizincem, neúčastným divákem...

Autorský hudebně-divadelní projekt volně inspirovaný životem i tvorbou Václava Havla. S humorem a sobě vlastní zkratkou pojednává o něm, jeho okolí i o nás samotných...

Inscenace zpracovávající ceněné deníkové zápisy Pavla Juráčka, klíčové osobnosti českého filmu 60. let. Vzestup i pád talentovaného umělce v konfliktu s dobovými společenskými a kulturními okolnostmi i s vlastní bohémskou povahou. Neobyčejně intimní vhled do Juráčkovy osobnosti, do jeho vnímání světa a lidí kolem něj, ale zároveň také do atmosféry „zlatého věku“ naší kinematografie, která je nahlížena zevnitř, jedním z aktérů nové vlny.

Dramatizace osobité mezinárodně úspěšné české knihy, která s nadhledem, humorem i sžíravou ironií podává (pomocí mystifikací i přesných faktů) strhující a bizarní komentář k evropským dějinám uplynulého dvacátého století, ve kterém sehrála důležitou roli válka, vynález podprsenky i perforovaného toaletního papíru. Banality i klíčové okamžiky zde dostávají stejný prostor a výsledkem je nový pohled na naši minulost.

Inscenace vycházející z korespondence legendárních tvůrců Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly. Jejich korespondence je silnou výpovědí o životě dvou mimořádných lidí v nelehké době, podává strhující svědectví jejich originality i umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy dvou významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek.

Inscenace inspirovaná osudem a tvorbou Anny Pammrové (1860–1945). Dramatizace textů s autorčiným svérázným, archaickým jazykem a také nedokončenou novelou „Antieva“, v níž líčí své rané dětství, kdy byla odňata od rodiny a dána na výchovu ke kmotře. Vnitřní dialog rozporuplné osobnosti, která postupem života mířila ke krajní samotě. Zlostná holčička Antieva zachycuje mnoho z postojů a zápasů dnešního světa, v němž se mnozí lidé cítí odcizeně a osaměle...

Inscenace opřená zejména o román norského držitele Nobelovy ceny za literaturu. Bloudění mladého spisovatele po Kristiánii, při němž se stále víc propadá do blouznění způsobeného hladem a nemožností získat čestným způsobem skývu chleba do úst. Tento hluboký a autentický hlad v sobě ovšem obsahuje i hlady další. Hlad po lásce, hlad po uznání, hlad po vyjádření se, hlad po Bohu, hlad jako zdroj inspirace a tance. Hlad jako hrůza a realita mnoha lidí na této planetě. Neukojitelný hlad jako hnací pohon současného konzumu a obžerství. Hlad jako stav světa...

Zvláštní a odvážné propojení deníků „prokletého“ dramatika, spisovatele a recidivisty Jeana Geneta, v nichž popisuje svou jedinečně sebedestruktivní filozofii zločinu a krásy, s významnou českou básnickou skladbou z doby baroka autora Bedřich Bridela „Co Bůh? Člověk?“. Současná imaginace z okraje společnosti s imaginací barokní nabízí provokující směs a nečekané vazby. Narcistní a bezohledně infantilní deník plný rozkoše, strachu a vzdoru proti jakékoli autoritě, se překvapivě ladně vine k prudkému a horkokrevnému vyznání a zanícení Bridela, který leží u nohou svého Boha, jako Genet leží pod nohami toho kterého milence...

Sociálně angažované pásmo. Padesát odstínů dobra... „Dobrotou člověk nikdy ničeho nepokazí, kdežto sebemenší zrnko smutku, puštěné v čistou studánku srdce, všecku vodu zasmuší - a nač?“

Netradiční zážitková divadelní inscenace, která nabízí divadlo bez dívání. Herci vypráví známý příběh Julesa Verna a dávají přitom divákům pocítit, jaké to je cestovat kolem světa poslepu. Inscenace pracuje s fantazií vyvolanou sluchem, dotekem, pocitem, vůní, zkrátka všemi smysly kromě zraku.