Freudovo pozdní odpoledne

Fascinujícím způsobem podaná koláž ze života Sigmunda Freuda kombinovaná z naší idealizovanou představou zábavy ve vykřičených domech na konci 19. století. Povětšinou velice dobré herecké výkony, občas jen zbytečné manýristické přehrávání. Výborná scénografie i hudební podkres. Obsahově zajímavé a dávající nejeden námět k zamyšlení. A to nejen ten prvoplánově zamýšlený o sexuálním zneužívání dětí. Bohužel ovšem představení trpí značně tím, že postrádá závěrečnou katarzí či vyvrcholení. Prostě jen koláž, ne dramatické dílo.

Jedna z nejlepších Jařabových inscenací. Scénář vychází z faktů Freudova života a režie sugestivně navozuje atmosféru dekadentní Vídně konce 19. století. Přitom však inscenace objevuje ve freudovské látce překvapivě aktuální téma zneužívání dětí ve zdánlivě seriózních rodinách, i otázku všeobecného pokrytectví, jak ho známe z mnoha tuzemských konzervativních spolků, institucí a hnutí... Za zmínku stojí výtečná trojstupňová scéna i lehce bizarní kostýmy. Herecká souhra dokonalá, zvlášť bych vyzvedl Václava Vašáka v roli zraňovaného a pochybujícího Freuda, brilantního Königa, přesnou Plodkovou, vtipného Černého, Vondráčka či Kubátovou...

Náročné představení, ale nikoliv na hlavu. Spíše se vám až zastaví dech z dění na jevišti.

To nebylo pozdní odpoledne. To bylo ráno těsně před rozbřeskem. Nádherná scénografie mi kromě tohoto dojmu pomohla i lépe se vžít do mě ne tolik blízkého tématu. Herci taktéž (hlavně Fridrich, Černý a König). Trochu mě mrzelo, že Jařab ve svém snění nešel hloubš do Freudových úvah, ale nechal motivy vykukovat ze tmy, aby si je divák domyslel sám, což se nicméně nakonec ukázalo jako rovněž efektní. Co bych vytkl jsou však hudební čísla, která ne že by se do inscenace nehodila, ale nepřišla mi ničím význačná ani zajímavá.

S představením jsem se naprosto míjel. Buď nemám dost představivosti, nebo jsem nečetl ty správné knihy. Mám pocit, že jsem se nic o Sigmundu Freudovi nedozvěděl. Místy představení překračuje míru dobrého vkusu. Nicméně VŠICHNI představitelé hrají naplno a skvěle, a zjevně se při představení sami znamenitě bavili.

Přestavění začíná zrodem zrůdné noční můry, která postupem hry vypluje na povrch. Opereta založena na prolínání reality a snů. Herecké souhře dominuje výkon Anežky Kubátové. V přestavění dominuje otázka sexuálního zneužívání dětí a jejich traumata v dospělosti.

Skvělé! Na Zábradlí se konečně opět urodila dobrá inscenace, vtipná, hororová, palčivá... S pořádnou atmosférou...

Na Zábradlí se do evokace dětství pustili již dříve v Andersenovi a tentokráte se obrátili k dětským traumatům z předčasných sexualních zážitků. Dotkli se i problému pedofilie, které tak silně rezonuje v současné době. David Jařab téma pojal jako evokaci díla a života Sigmunda Freuda, vytvořil hru se zpěvy, kde scéna a kostýmy plně evokují atmosféru Vídně přelomu století. Inscenace profituje z řady fantaskních režijních nápadů, které pomáhají vytvářet dekadentní atmosféru, kde se daří vzniku neuróz tak jak je Freud popsal. Pěvecká složka je významnou přidanou hodnotou.

Působivé, provokativní, výborná Plodková, krásný Königův zpěv.

Fascinujícím způsobem podaná koláž ze života Sigmunda Freuda kombinovaná z naší idealizovanou představou zábavy ve vykřičených domech na konci 19. století. Povětšinou velice dobré herecké výkony, občas jen zbytečné manýristické přehrávání. Výborná scénografie i hudební podkres. Obsahově zajímavé a dávající nejeden námět k zamyšlení. A to nejen ten prvoplánově zamýšlený o sexuálním zneužívání dětí. Bohužel ovšem představení trpí značně tím, že postrádá závěrečnou katarzí či vyvrcholení. Prostě jen koláž, ne dramatické dílo.

Jedna z nejlepších Jařabových inscenací. Scénář vychází z faktů Freudova života a režie sugestivně navozuje atmosféru dekadentní Vídně konce 19. století. Přitom však inscenace objevuje ve freudovské látce překvapivě aktuální téma zneužívání dětí ve zdánlivě seriózních rodinách, i otázku všeobecného pokrytectví, jak ho známe z mnoha tuzemských konzervativních spolků, institucí a hnutí... Za zmínku stojí výtečná trojstupňová scéna i lehce bizarní kostýmy. Herecká souhra dokonalá, zvlášť bych vyzvedl Václava Vašáka v roli zraňovaného a pochybujícího Freuda, brilantního Königa, přesnou Plodkovou, vtipného Černého, Vondráčka či Kubátovou...

Náročné představení, ale nikoliv na hlavu. Spíše se vám až zastaví dech z dění na jevišti.

To nebylo pozdní odpoledne. To bylo ráno těsně před rozbřeskem. Nádherná scénografie mi kromě tohoto dojmu pomohla i lépe se vžít do mě ne tolik blízkého tématu. Herci taktéž (hlavně Fridrich, Černý a König). Trochu mě mrzelo, že Jařab ve svém snění nešel hloubš do Freudových úvah, ale nechal motivy vykukovat ze tmy, aby si je divák domyslel sám, což se nicméně nakonec ukázalo jako rovněž efektní. Co bych vytkl jsou však hudební čísla, která ne že by se do inscenace nehodila, ale nepřišla mi ničím význačná ani zajímavá.

S představením jsem se naprosto míjel. Buď nemám dost představivosti, nebo jsem nečetl ty správné knihy. Mám pocit, že jsem se nic o Sigmundu Freudovi nedozvěděl. Místy představení překračuje míru dobrého vkusu. Nicméně VŠICHNI představitelé hrají naplno a skvěle, a zjevně se při představení sami znamenitě bavili.

Přestavění začíná zrodem zrůdné noční můry, která postupem hry vypluje na povrch. Opereta založena na prolínání reality a snů. Herecké souhře dominuje výkon Anežky Kubátové. V přestavění dominuje otázka sexuálního zneužívání dětí a jejich traumata v dospělosti.

Skvělé! Na Zábradlí se konečně opět urodila dobrá inscenace, vtipná, hororová, palčivá... S pořádnou atmosférou...

Na Zábradlí se do evokace dětství pustili již dříve v Andersenovi a tentokráte se obrátili k dětským traumatům z předčasných sexualních zážitků. Dotkli se i problému pedofilie, které tak silně rezonuje v současné době. David Jařab téma pojal jako evokaci díla a života Sigmunda Freuda, vytvořil hru se zpěvy, kde scéna a kostýmy plně evokují atmosféru Vídně přelomu století. Inscenace profituje z řady fantaskních režijních nápadů, které pomáhají vytvářet dekadentní atmosféru, kde se daří vzniku neuróz tak jak je Freud popsal. Pěvecká složka je významnou přidanou hodnotou.

Působivé, provokativní, výborná Plodková, krásný Königův zpěv.

S představením jsem se naprosto míjel. Buď nemám dost představivosti, nebo jsem nečetl ty správné knihy. Mám pocit, že jsem se nic o Sigmundu Freudovi nedozvěděl. Místy představení překračuje míru dobrého vkusu. Nicméně VŠICHNI představitelé hrají naplno a skvěle, a zjevně se při představení sami znamenitě bavili.

Působivé, provokativní, výborná Plodková, krásný Königův zpěv.

Náročné představení, ale nikoliv na hlavu. Spíše se vám až zastaví dech z dění na jevišti.

To nebylo pozdní odpoledne. To bylo ráno těsně před rozbřeskem. Nádherná scénografie mi kromě tohoto dojmu pomohla i lépe se vžít do mě ne tolik blízkého tématu. Herci taktéž (hlavně Fridrich, Černý a König). Trochu mě mrzelo, že Jařab ve svém snění nešel hloubš do Freudových úvah, ale nechal motivy vykukovat ze tmy, aby si je divák domyslel sám, což se nicméně nakonec ukázalo jako rovněž efektní. Co bych vytkl jsou však hudební čísla, která ne že by se do inscenace nehodila, ale nepřišla mi ničím význačná ani zajímavá.

Na Zábradlí se do evokace dětství pustili již dříve v Andersenovi a tentokráte se obrátili k dětským traumatům z předčasných sexualních zážitků. Dotkli se i problému pedofilie, které tak silně rezonuje v současné době. David Jařab téma pojal jako evokaci díla a života Sigmunda Freuda, vytvořil hru se zpěvy, kde scéna a kostýmy plně evokují atmosféru Vídně přelomu století. Inscenace profituje z řady fantaskních režijních nápadů, které pomáhají vytvářet dekadentní atmosféru, kde se daří vzniku neuróz tak jak je Freud popsal. Pěvecká složka je významnou přidanou hodnotou.

Jedna z nejlepších Jařabových inscenací. Scénář vychází z faktů Freudova života a režie sugestivně navozuje atmosféru dekadentní Vídně konce 19. století. Přitom však inscenace objevuje ve freudovské látce překvapivě aktuální téma zneužívání dětí ve zdánlivě seriózních rodinách, i otázku všeobecného pokrytectví, jak ho známe z mnoha tuzemských konzervativních spolků, institucí a hnutí... Za zmínku stojí výtečná trojstupňová scéna i lehce bizarní kostýmy. Herecká souhra dokonalá, zvlášť bych vyzvedl Václava Vašáka v roli zraňovaného a pochybujícího Freuda, brilantního Königa, přesnou Plodkovou, vtipného Černého, Vondráčka či Kubátovou...

Přestavění začíná zrodem zrůdné noční můry, která postupem hry vypluje na povrch. Opereta založena na prolínání reality a snů. Herecké souhře dominuje výkon Anežky Kubátové. V přestavění dominuje otázka sexuálního zneužívání dětí a jejich traumata v dospělosti.

Fascinujícím způsobem podaná koláž ze života Sigmunda Freuda kombinovaná z naší idealizovanou představou zábavy ve vykřičených domech na konci 19. století. Povětšinou velice dobré herecké výkony, občas jen zbytečné manýristické přehrávání. Výborná scénografie i hudební podkres. Obsahově zajímavé a dávající nejeden námět k zamyšlení. A to nejen ten prvoplánově zamýšlený o sexuálním zneužívání dětí. Bohužel ovšem představení trpí značně tím, že postrádá závěrečnou katarzí či vyvrcholení. Prostě jen koláž, ne dramatické dílo.

Skvělé! Na Zábradlí se konečně opět urodila dobrá inscenace, vtipná, hororová, palčivá... S pořádnou atmosférou...