Macbeth – Too Much Blood

Adaptace D. Jařaba v jednoduché angličtině dává Shakespearově tragédii nezvyklý odstup a parafrázuje ji tak způsobem, který by v češtině zdaleka tak dobře nefungoval. Důrazem na Macbethovo sexuální tápání výklad doslovuje pohled na osobnost a na dění kolem něj. Vše použité bylo obhájeno a funguje. Jak už zde zaznělo, inscenaci by prospělo rychlejší tempo a méně bezeslovných pauz. Nesporně však jde o pozoruhodný experiment.

67% - Skvělé výkony celého souboru, oceňuji hlavně ústřední manželskou dvojici (M.König a J.Schmidtmajerová). Inscenace působivá, jen jsem se nedokázala zbavit dojmu, že forma, byť nesmírně zajímavá, tak nějak přebíjí obsah. Macbetha, kterého znám, jsem si spíš domýšlela, byť některé momenty, jako výklad Macbethova manželství mě hodně zaujaly.

45 % Sečteno a podtrženo, Macbeth - Too Much Blood je rozhodně promyšlená a dobře udělaná inscenace, soubor Divadla Na zábradlí je skutečně skvěle vycepovaný... Avšak já očividně nespadám do cílového publika. Více viz blog.

Velmi moderní, vysoce stylizované, cool pojetí Shakespeara, zobrazující na poměrně funkčním principu vyprázdněnost dnešní společnosti. Pro současného diváka má inscenace jistě adekvátní výpovědní hodnotu. Ke konci už to sice trochu dře, co se týče rytmu, ale jinak, why not?
74%

Ale ano, funguje to. Je to jiné, bezpochyby zvláštní, přesto má to svoje působivé kouzlo a také silné momenty. Líbila se mi vykreslená atmosféra, kterou velmi pěkně dotvářela zvolená hudba. Volba angličtiny umožnila skvělou práci s výslovností, artikulací a vůbec moc pěkné hrátky s jazykem. Samotný příběh se pro mě nijak nevytratil, naopak byly momenty kdy jsem do něj byl přímo vtažen. Tedy celkově povedená záležitost, jenž stojí jistě za návštěvu. 77%

Vizuálně pěkný a velmi zvolna podaný vtip, jenž by při stopáži skeče Monty Pythona zanechal hluboký zážitek s respektem. Rozhodně nepatřím mezi vyznavače klasických děl držící se striktně předlohy, případně ctící blankvers. Naopak. A David Jařab pojal Macbetha skutečně po svém a novátorsky. Navíc v příběhu bylo použito několik zajímavých pohledů na charaktery postav. Jenomže... ano, dost možná budu v menšině, ale tohle byl prostě neúměrně protažený experiment, který jsem rád viděl, zaznamenal, ale nic víc z toho nezůstalo. Na tak kvalitní tvůrce mi to přišlo hodně málo. What to say? Nothing.

Jařabova nová inscenace je povedenou černou komedií, která se snaží o originální uchopení známého kusu. Vesměs se jí to daří, přináší vlastní výklad, že nenávist a války mají vlastně jednoduchý prazáklad v obyčejné lidské frustraci. Režisér napsal scénář ve zjednodušené angličtině, přehnaný důraz herců na výslovnost je zdrojem komických situací. Nejde ale jen o pobavení publika, právě taková "basic" angličtina je dnes univerzálním dorozumívacím prostředkem. Inscenace se soustředí na intimní vztah ústředního páru, vedlejší postavy jsou výrazně osekané, čarodějnice pak nahradili bezdomovci.

65 %. Inscenace působivě reflektuje vyprázdněnost naší stále vykloubenější a šílenější doby, jež je plná bezobsažných frází a povrchní bagatelizace. Vynikající herecká práce s originálně uchopenou a funkční nadsázkou i parodií. Škoda jen, že poněkud monotónní rytmizace ubírala celku šmrnc a mě místy lehce uspávala.

So, what to say? Lekce angličtiny pro začátečníky, lekce ze Shakespeara pro pokročilé. Kódování textového obsahu do pohybové a mimické formy je precizní a precizní je i herecké provedení. Z parodické linky místy vyvstávají kvintesence archetypu s intenzitou a důrazem, hodným jednoho z nejvýznačnějších dramat. Hudba a scéna odkazují k psychedelickému westernu a z highlandera se stal kanadský rančer. Inscenace potvrzuje kvality a sehranost ansámblu, ale přinejmenším Miloslav König a Anežka Kubátová by excelovali i v klasickém nastudování. Proto bych uvítala pokračování - lekci 2, série classic.