Obscura

Tentokrát je scénář hodně surrealistický, jednotlivé scénky se prolínají, u většiny chybí pointa, u některých i začátek. Pochybné pokusy zaměřené na chování lidí slouží pouze jako výchozí bod, inscenátoři s nimi však pracují hodně volně, mnohdy jsou vytrženy z kontextu, v některých případech jsou těžko identifikovatelné. Řemeslně je představení odvedeno (jak je u Mikoláškova Zábradlí zvykem) bezchybně, na rozdíl od jiných podobných projektů v minulosti se mi však zdálo, že to ani herce moc nebaví. Já se od určité chvíle už nudil.

Vtipná koláž od osvědčeného týmu tvůrců a sehraných aktérů, ze které si můžeme odnést několik zábavných postřehů, například, že jednu novinářskou kachnu lze potvrdit desítkami vědeckých výzkumů, a utvrdit se v poznání, že lidé rádi podléhají manipulaci a nic se s tím nenadělá. Nějaký sjednocující motiv či názor se hledá těžko (autoři o to asi ani neusilovali), ale zas mi to tak moc nevadilo.

Po úvodním houslovém sólu Jakuba Žáčka jsem nabyl dojmu, že půjde o úplně jiný typ inscenace, než jaký jsem myslel. Bylo to vlastně to jediné, co se mi na jevišti líbilo. Ten kontrast s dalším dějem. Spoluautor hry Jan Mikulášek ji zároveň režíroval a já jsem měl z mnoha momentů na jevišti pocit, že jí on sám příliš nevěří. Líbilo by se mi pojetí "čistšího" příběhu. Neboli pro mě tam bylo až příliš mnoho zcizováků, afektu a stylizace, přičemž samotné téma je velmi nosné. Zhruba od poloviny mě to vlastně nudilo. Za mě průměr.

Spojení Mikulášek - Viceníková - Cpin nezklamalo a tohle se povedlo. Spousta absurdit lidského chování a poznatků z psychologie zpracováno do divadelní hry. Skvělé herecké výkony, jednoduchá scéna, která funguje. Ráda půjdu znova a víc si užiju detaily. (1. premiéra, březen 2022).

Tentokrát je scénář hodně surrealistický, jednotlivé scénky se prolínají, u většiny chybí pointa, u některých i začátek. Pochybné pokusy zaměřené na chování lidí slouží pouze jako výchozí bod, inscenátoři s nimi však pracují hodně volně, mnohdy jsou vytrženy z kontextu, v některých případech jsou těžko identifikovatelné. Řemeslně je představení odvedeno (jak je u Mikoláškova Zábradlí zvykem) bezchybně, na rozdíl od jiných podobných projektů v minulosti se mi však zdálo, že to ani herce moc nebaví. Já se od určité chvíle už nudil.

Vtipná koláž od osvědčeného týmu tvůrců a sehraných aktérů, ze které si můžeme odnést několik zábavných postřehů, například, že jednu novinářskou kachnu lze potvrdit desítkami vědeckých výzkumů, a utvrdit se v poznání, že lidé rádi podléhají manipulaci a nic se s tím nenadělá. Nějaký sjednocující motiv či názor se hledá těžko (autoři o to asi ani neusilovali), ale zas mi to tak moc nevadilo.

Po úvodním houslovém sólu Jakuba Žáčka jsem nabyl dojmu, že půjde o úplně jiný typ inscenace, než jaký jsem myslel. Bylo to vlastně to jediné, co se mi na jevišti líbilo. Ten kontrast s dalším dějem. Spoluautor hry Jan Mikulášek ji zároveň režíroval a já jsem měl z mnoha momentů na jevišti pocit, že jí on sám příliš nevěří. Líbilo by se mi pojetí "čistšího" příběhu. Neboli pro mě tam bylo až příliš mnoho zcizováků, afektu a stylizace, přičemž samotné téma je velmi nosné. Zhruba od poloviny mě to vlastně nudilo. Za mě průměr.

Spojení Mikulášek - Viceníková - Cpin nezklamalo a tohle se povedlo. Spousta absurdit lidského chování a poznatků z psychologie zpracováno do divadelní hry. Skvělé herecké výkony, jednoduchá scéna, která funguje. Ráda půjdu znova a víc si užiju detaily. (1. premiéra, březen 2022).

Po úvodním houslovém sólu Jakuba Žáčka jsem nabyl dojmu, že půjde o úplně jiný typ inscenace, než jaký jsem myslel. Bylo to vlastně to jediné, co se mi na jevišti líbilo. Ten kontrast s dalším dějem. Spoluautor hry Jan Mikulášek ji zároveň režíroval a já jsem měl z mnoha momentů na jevišti pocit, že jí on sám příliš nevěří. Líbilo by se mi pojetí "čistšího" příběhu. Neboli pro mě tam bylo až příliš mnoho zcizováků, afektu a stylizace, přičemž samotné téma je velmi nosné. Zhruba od poloviny mě to vlastně nudilo. Za mě průměr.

Tentokrát je scénář hodně surrealistický, jednotlivé scénky se prolínají, u většiny chybí pointa, u některých i začátek. Pochybné pokusy zaměřené na chování lidí slouží pouze jako výchozí bod, inscenátoři s nimi však pracují hodně volně, mnohdy jsou vytrženy z kontextu, v některých případech jsou těžko identifikovatelné. Řemeslně je představení odvedeno (jak je u Mikoláškova Zábradlí zvykem) bezchybně, na rozdíl od jiných podobných projektů v minulosti se mi však zdálo, že to ani herce moc nebaví. Já se od určité chvíle už nudil.

Vtipná koláž od osvědčeného týmu tvůrců a sehraných aktérů, ze které si můžeme odnést několik zábavných postřehů, například, že jednu novinářskou kachnu lze potvrdit desítkami vědeckých výzkumů, a utvrdit se v poznání, že lidé rádi podléhají manipulaci a nic se s tím nenadělá. Nějaký sjednocující motiv či názor se hledá těžko (autoři o to asi ani neusilovali), ale zas mi to tak moc nevadilo.

Spojení Mikulášek - Viceníková - Cpin nezklamalo a tohle se povedlo. Spousta absurdit lidského chování a poznatků z psychologie zpracováno do divadelní hry. Skvělé herecké výkony, jednoduchá scéna, která funguje. Ráda půjdu znova a víc si užiju detaily. (1. premiéra, březen 2022).