Řekni mi něco hezkýho

"Stárneme událostma ne rokama."

Jak snadno se může člověk objevit v nekomfortní zóně. Tady z ní navíc není úniku. Paradoxem je ten kontrast. Komedie na tak ožehavé, možná až tabuizované téma. Je to velmi hravá inscenace, která lahodí skrze vjemy všem smyslům. Balóny, míče, nebo koule, chcete-li, se kterými se v inscenaci pracuje, jsou skvělý nápad. Všichni tři herci jsou ve všech proměnách výborní. Zaujal mě především představitel hlavní role, Ondřej Novák.

Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/

Co bych tak napsal hezkýho? Je to celé vtipné a chytré. I smutné. A dojemné taky. Veškeré kulisy i rekvizity tvoří různě velké míče. Jsou nevyzpytatelné a nestabilní jako slova, která vypouštíme z úst. Není jasné, kam doletí a co způsobí. A uprostřed toho všeho Tobesovo ego nebo sebevědomí. Často splasklé, ale ne nutně. Už dlouho jsem nezažil, aby se tak smysluplně pracovalo s nějakou rekvizitou. Moc mě to bavilo. I kostýmy, které hercům vydatně pomáhaly. A ti se s textem rvali kurážně. 90 minut uteklo jako čtvrthodina. Je super, že je Diana Toniková zpátky na jevišti.

Herecky velmi sympatické, nekomplikované, lehké. Text hry asi nenabízí víc, než bylo možné na prknech vidět... inscenačně je to myslím dost zdařilá věc. Příjemná oddychovka, řeklo by se.

Nenáročný večer, okamžiky pro polechtaní branice byly. Nejvíc pro mě ten večer herecky zazářila Diana. A tak nějak všeobecně dobrá koulovaná!

"Stárneme událostma ne rokama."

Jak snadno se může člověk objevit v nekomfortní zóně. Tady z ní navíc není úniku. Paradoxem je ten kontrast. Komedie na tak ožehavé, možná až tabuizované téma. Je to velmi hravá inscenace, která lahodí skrze vjemy všem smyslům. Balóny, míče, nebo koule, chcete-li, se kterými se v inscenaci pracuje, jsou skvělý nápad. Všichni tři herci jsou ve všech proměnách výborní. Zaujal mě především představitel hlavní role, Ondřej Novák.

Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/

Co bych tak napsal hezkýho? Je to celé vtipné a chytré. I smutné. A dojemné taky. Veškeré kulisy i rekvizity tvoří různě velké míče. Jsou nevyzpytatelné a nestabilní jako slova, která vypouštíme z úst. Není jasné, kam doletí a co způsobí. A uprostřed toho všeho Tobesovo ego nebo sebevědomí. Často splasklé, ale ne nutně. Už dlouho jsem nezažil, aby se tak smysluplně pracovalo s nějakou rekvizitou. Moc mě to bavilo. I kostýmy, které hercům vydatně pomáhaly. A ti se s textem rvali kurážně. 90 minut uteklo jako čtvrthodina. Je super, že je Diana Toniková zpátky na jevišti.

Herecky velmi sympatické, nekomplikované, lehké. Text hry asi nenabízí víc, než bylo možné na prknech vidět... inscenačně je to myslím dost zdařilá věc. Příjemná oddychovka, řeklo by se.

Nenáročný večer, okamžiky pro polechtaní branice byly. Nejvíc pro mě ten večer herecky zazářila Diana. A tak nějak všeobecně dobrá koulovaná!

Jak snadno se může člověk objevit v nekomfortní zóně. Tady z ní navíc není úniku. Paradoxem je ten kontrast. Komedie na tak ožehavé, možná až tabuizované téma. Je to velmi hravá inscenace, která lahodí skrze vjemy všem smyslům. Balóny, míče, nebo koule, chcete-li, se kterými se v inscenaci pracuje, jsou skvělý nápad. Všichni tři herci jsou ve všech proměnách výborní. Zaujal mě především představitel hlavní role, Ondřej Novák.

Co bych tak napsal hezkýho? Je to celé vtipné a chytré. I smutné. A dojemné taky. Veškeré kulisy i rekvizity tvoří různě velké míče. Jsou nevyzpytatelné a nestabilní jako slova, která vypouštíme z úst. Není jasné, kam doletí a co způsobí. A uprostřed toho všeho Tobesovo ego nebo sebevědomí. Často splasklé, ale ne nutně. Už dlouho jsem nezažil, aby se tak smysluplně pracovalo s nějakou rekvizitou. Moc mě to bavilo. I kostýmy, které hercům vydatně pomáhaly. A ti se s textem rvali kurážně. 90 minut uteklo jako čtvrthodina. Je super, že je Diana Toniková zpátky na jevišti.

Podobně jako u Paralelních vesmírů v témže divadle má i tato inscenace svou zvláštní poetiku. Je to komedie, ale přesto to hraje na vážnější notu. Je tu láska, ale neustále se vzdaluje a zase přibližuje. Jsou tu problémy, které může řešit každý z nás. Ale přitom z toho má divák nutkání přemýšlet o sobě, o životě, o světě. Koule ve všech možných velikostech a podobách jsou zde využity chytře a dokonale se k hranému textu hodí. Herecké výkony jsou jako vždy v tomto divadle na vysoké úrovni a závěrečná tázací věta celé inscenace tomu všemu dává smysl. Více takových inscenací! /13.2.2020/

Nenáročný večer, okamžiky pro polechtaní branice byly. Nejvíc pro mě ten večer herecky zazářila Diana. A tak nějak všeobecně dobrá koulovaná!

Herecky velmi sympatické, nekomplikované, lehké. Text hry asi nenabízí víc, než bylo možné na prknech vidět... inscenačně je to myslím dost zdařilá věc. Příjemná oddychovka, řeklo by se.

"Stárneme událostma ne rokama."