Maryša

Žádné ornamenty, režie se soustředí na sílu příběhu a psychologii postav. Ke vzniku prvotřídní inscenace klasického dramatu to bohatě stačí. Excelují Pavla Gajdošíková v titulní roli a Norbert Lichý jako Lízal – to je až neuvěřitelná herecká studie vnitřního pnutí postavy. Inscenace se nezavděčí těm, kteří očekávají neformalistní uchopení. Drobnými posuny se však inscenace vzdaluje čítankovému uchopení: vždyť moment, kdy je to Maryša, kdo má tendenci napít se kávy, dává logiku. Hraje se ve středové aréně, v prostoru, který doslova kypí skrývanými emocemi a v němž se hraje o pošlapané hodnotě svobody a svobodomyslnosti.

Souhlasím s předchozími komentáři. Režisérka J. Ryšánek Schmidtová se na notoricky známou klasiku podívala nově, bez zažitých „nánosů“, dopustila se několika úprav, ale zároveň předlohu ctila. Výtečná práce s herci, v titulní roli P. Gajdošíková excelovala. Síla této inscenace je v její jednoduchosti, s níž dojde až do působivého konce.

Jedna z inscenací co zanechají opravdu silný dojem. Velmi dobře vystavěná a budovaná atmosféra, která graduje v těch správných místech a jenž dokáže naprosto vtáhnout. Dostanete klasické zpracování s jednoduchou dobře udělanou scénou a pěknými kostýmy, jenž si na nic nehraje a správně akcentuje samotný příběh. A právě ten zde budete prožívat jako málokterý jiný. Hodně tomu též pomáhá skvěla zvolená doprovodná hudba. A samozřejmě herecké výkony v čele s fantastickou P. Gajdošíkovou, která se do své role položila opravdu naplno. Vedle ní pak též výtečný N. Lichý. Za mě divadelní zážitek.

Stačí důvěřovat silnému textu.

85% Zatím nejlepší režie J. Ryšánek Schmidtové, kterou jsem měl možnost zhlédnout. Režisérka velmi přesvědčivě vyložila charaktery postav, domyslela situace (zajímavě zpracovaný závěr i možnost náznaku, že by se kávy napila také apod.) a především pak vyšla na výbornou její práce s herci, kteří svým postavám vtiskli věrohodnost. Silnému hereckému vyrovnanému obsazení suverénně kralovala P. Gajdošíková coby Maryša, ale i N. Lichý jako Lízal, K. Krejčí v roli Strouhalky či Francek V. Říhy. Promyšlené prostorové řešení. Takto si představuji moderní, a zároveň smysluplné nastudování klasiky.

Pro mě asi nejpříjemnější překvapení Ostravaru. U Bezručů se nepokoušeli o nějakou násilnou inscenaci, pojali Maryšu klasicky, přesto je to kus s nesmírně silnou výpovědí. Režisérka Janka Ryšánek Schmedtová skvěle pracuje s herci, komorní prostor jim dovoluje jen gesty a mimikou vyjádřit bohatý vnitřní život postav. Výkon P.Gajdošíkové je obdivuhodný - nejprve hraje Maryšu jako veselou mladou dívku, jejíž vzdor se postupně mění v hrůzu, která pak přerůstá v rezignaci. Stačí ji minimum replik na to, aby zprostředkovala smutný osud hlavní hrdinky. Skvěle své postavy pojali i N.Lichý či K.Krejčí.