#nejsemrasista_ale

Hodinovou inscenací B. Holiček pokračuje ve svébytné poetice autorského divadla, jímž se snaží poukazovat na problémy naší společnosti. Tentokrát zdivadelňuje facebookovou konverzaci věnující se různým aktuálním tématům, což je do jisté míry velmi zábavné, na druhou stranu tímto postupem odhaluje úroveň a smysl podobných diskuzí, a také fakt, jak zkratkovitá internetová mluva následně přechází do běžné verbální komunikace. Realita versus fikce je režijně zajímavě ztvárněna také v závěru, kdy je zrušena bariéra mezi hledištěm a jevištěm. Inscenaci vnímám jako vhodný doplněk repertoáru DPB.

64,99 % Na tuto inscenaci jsem se hodně těšil, zřejmě až moc. Jasně, Braňo Holiček podchytil "problémy doby", scéna Nikoly Tempíra ve své jednoduchosti funguje, závěrečné propojení divadla s realitou je líbivý a zároveň smysluplný prvek. Naproti tomu je repetitivnost formy poněkud ubíjející a závěrečné poselství nevybočuje z mezí očekávatelného. Uznávám ale, že výsledný dojem promarněné šance vlastně dobře souzní s obsahem.

Taková divadelní jednohubka o problémech dnešní (nejen) internetové komunikace. Řeší se různá témata (od pomazánkového másla po uprchlíky), na která pětice postav vytahuje argumenty požívané diskutéry na sociálních sítích. Postup od jednoho tématu k druhému je trochu mechanický, ale tvůrčí tým naštěstí pochopil limity zvoleného přístupu, a tak inscenace trvá jen hodinu a udrží si slušné tempo. Větší přesah bych v ní ovšem nehledal. Přece jen internetové diskuse, kde se lidé mohou schovat pod roušku předpokládané anonymity, jen těžko mohou být lakmusovým papírkem společnosti.