Venuše v kožichu

Divadlo na divadle mě většinou baví, ale s touto inscenací mám problém. Nedokázal jsem rozklíčovat, co je realita a co jen zkouška, stejně tak pro mě bylo problematické i téma samotné. Nebavilo mě to, nechápal jsem pohnutky postav a vlastně jsem ani nechápal, proč by mě to mělo zajímat či bavit. Což je škoda, protože herecké výkony byly skvělé a jen díky tomu to bylo snesitelné do nějaké míry. Nejsem asi vhodný konzument pro podobný typ divadelních inscenací. Ale jako určitě rozšíření obzorů to zajisté bylo zajímavé. /23.2.2024 v Táboře/

Vydařená hra D.Ivese, jenž se nechal inspirovat stejnojmenným románem Leopolda von Sacher-Masocha z roku 1870 (!), podle nějž byl později pojmenován masochismus.
Výborně jsou vybráni představitelé obou rolí. Vanda M.Harokové rozjíždí svou postavu s neřízenou živočišností, později střídá velmi přesvědčivě jednotlivé polohy. Záměrně diváka mate takovým způsobem, že po čase neví, co hraje a co je civil. Chvíli je v tranzu a chvíli se mírní, celkově její postava dobře graduje. L.Melník střídá přirozené polohy se submisivními a oba se dobře doplňují.
Atmosféru dotváří dobře vybraná hudba M.Novinskiho a uspořádání hlediště s jevištěm na středu.

Divadlo na divadle mě většinou baví, ale s touto inscenací mám problém. Nedokázal jsem rozklíčovat, co je realita a co jen zkouška, stejně tak pro mě bylo problematické i téma samotné. Nebavilo mě to, nechápal jsem pohnutky postav a vlastně jsem ani nechápal, proč by mě to mělo zajímat či bavit. Což je škoda, protože herecké výkony byly skvělé a jen díky tomu to bylo snesitelné do nějaké míry. Nejsem asi vhodný konzument pro podobný typ divadelních inscenací. Ale jako určitě rozšíření obzorů to zajisté bylo zajímavé. /23.2.2024 v Táboře/

Vydařená hra D.Ivese, jenž se nechal inspirovat stejnojmenným románem Leopolda von Sacher-Masocha z roku 1870 (!), podle nějž byl později pojmenován masochismus.
Výborně jsou vybráni představitelé obou rolí. Vanda M.Harokové rozjíždí svou postavu s neřízenou živočišností, později střídá velmi přesvědčivě jednotlivé polohy. Záměrně diváka mate takovým způsobem, že po čase neví, co hraje a co je civil. Chvíli je v tranzu a chvíli se mírní, celkově její postava dobře graduje. L.Melník střídá přirozené polohy se submisivními a oba se dobře doplňují.
Atmosféru dotváří dobře vybraná hudba M.Novinskiho a uspořádání hlediště s jevištěm na středu.

Vydařená hra D.Ivese, jenž se nechal inspirovat stejnojmenným románem Leopolda von Sacher-Masocha z roku 1870 (!), podle nějž byl později pojmenován masochismus.
Výborně jsou vybráni představitelé obou rolí. Vanda M.Harokové rozjíždí svou postavu s neřízenou živočišností, později střídá velmi přesvědčivě jednotlivé polohy. Záměrně diváka mate takovým způsobem, že po čase neví, co hraje a co je civil. Chvíli je v tranzu a chvíli se mírní, celkově její postava dobře graduje. L.Melník střídá přirozené polohy se submisivními a oba se dobře doplňují.
Atmosféru dotváří dobře vybraná hudba M.Novinskiho a uspořádání hlediště s jevištěm na středu.

Divadlo na divadle mě většinou baví, ale s touto inscenací mám problém. Nedokázal jsem rozklíčovat, co je realita a co jen zkouška, stejně tak pro mě bylo problematické i téma samotné. Nebavilo mě to, nechápal jsem pohnutky postav a vlastně jsem ani nechápal, proč by mě to mělo zajímat či bavit. Což je škoda, protože herecké výkony byly skvělé a jen díky tomu to bylo snesitelné do nějaké míry. Nejsem asi vhodný konzument pro podobný typ divadelních inscenací. Ale jako určitě rozšíření obzorů to zajisté bylo zajímavé. /23.2.2024 v Táboře/