Nora (Domeček pro panenky)

85% - Výborná inscenace (dokonalá studie jednoho patologického vztahu) se skvělými výkony, zejména v ústřední manželské dvojici (a o to silnější, když si uvědomíte, že oba ty typy v reálu znáte), efektní scéna, jen některé z vedlejších postav méně jasné a zapamatovatelné. Co mě trochu otravovalo, byla hudební intermezza.

V Divadle pod Palmovkou jsem dlouho nebyla, a proto na mě tato inscenace zapůsobila jako zjevení. Podle ohlasů se zdá, že v běžné produkci Palmovky to nečekané zjevení je. Nora Terezy Dočkalové je vypodobněna jako rozkošná cukrová panenka, s parukou platinové blondýnky, v roztomiloučkých šatičkách a střídající spoustu bot na podpatkách. Jakoby jediným klíčem k inscenování Ibsenových her byly hromady bot. Brunetka Nora hraje blondýnku Noru jak o život. A to vše se odehrává na jevištní šikmě, tedy šikmé ploše křivého vztahu Holmerových, po které Dočkalová obdivuhodně běhá v nepohodlných botách.

85%

Jak se vyhnout frázi, že Jan Nebeský Ibsenovi rozumí… Noru Helmerovou zpřítomňuje jako otisk ze současných magazínů pro „moderní“ ženy a hru jako studii zhoubné paralýzy, když partnerský dialog je veden skrze vlastní ego a nevědomí. Představitelé obou hlavních rolí naplňují beze zbytku onen zničující kontrast dětinskosti, marnivosti, loutky na straně jedné a pokryteckého machismu na druhé. Zatímco výkony Jana Teplého a především Terezy Dočkalové jsou perfektní, vedlejší postavy moc nevyšly. Sporná jsou i písňová intermezza, opírají se sice o obsahovou sounáležitost, ale i tak působí zbytečně.

Hlavním kladem je zde bezpochyby naprosto skvělá T. Dočkalová, která roli Nory zvládla opravdu výborně. Inscenace jako taková funguje také dobře, nijak nenudí a určitě zaujme. Byť ve vypjatějších pasážích má trochu rezervy a výsledný dojem by mohl být ještě o něco silnější. Stejně tak i výkony a pojetí vedlejších postav, jenž jsou místy málo výrazné. Povedeně hodnotím jednoduchou a funkční scénu, stejně tak i použité kostýmy. Celkově za mě vydařená inscenace, kterou zde na Palmovce komukoli rád doporučuji.

Nebeský se tentokrát dost krotí, výrazná nadsázka v charakterizaci postav je ovšem přítomná i zde. Nora je rodinným dramatem o tom, jak se situace může vyhrotit, když lidé sejmou růžové brýle a zhodnotí své „rodinné štěstí“ střízlivým pohledem. Výborná je T. Dočkalová, která skvěle osciluje mezi dětinskostí a koketérií. J. Teplý hraje Torvalda s výrazně machistickými rysy. Zatímco s výkladem charakterů ústředního páru si režisér pohrál, vedlejší postavy mají jisté rezervy (nejvíce doktor Rank v podání J. Huška). Nadbytečně působí hudební vsuvky služky. Jinak jde ale o povedenou inscenaci. (více v článku na blogu)

Po Hedě Gablerové v Dlouhé další podařená Nebeského režie Ibsena, byť ne tak výrazná. Titulní Tereza Dočkalová je famózní. Její studie nesvéprávné, dětinské panenky je výborná, bez jakékoliv parodie či karikatury. O to více zamrzí slabší výkony především Kateřiny Holánové a Radka Valenty, kteří hrají tak důležité postavy.Nebeský akcentuje namísto feministického kontextu hlavně motiv rodinného,manželského dramatu,neporozumění mezi mužem a ženou a absence upřímnosti. Libeňský Domeček pro panenky trochu brzdí některé schématické situace a nedostatek hudby, ale jinak je to další trefa do černého.

65%. Další šťastné spojení Nebeského s Ibsenem. Tentokrát není specifický režisérův rukopis tak patrný, šetřil s extravagantními a groteskními prvky. Ne zcela dotaženě se jeví práce s charaktery. Hraje se v moderní výpravě a vztah manželské dvojice je adekvátně přizpůsoben. Inscenace postupně graduje k sugestivnímu závěru, kdy se na scéně odehraje domácí násilí, čímž se jedinečně zdůrazní nerovnost a neopětovanost oběti druhého. Opodstatněný nápad s ruskou služebnou je ve výsledku spíše rušivý. Inscenaci kraluje T. Dočkalová. Spolupráce s Nebeským je pro zatím spíše tápající soubor obohacením.

Pro Jana Nebeského je Henrik Ibsen stěžejní autor, a Nora pak jeho osmou nastudovanou hrou tohoto dramatika. A že Ibsenovu jazyku a poselství rozumí, opět divákům zdařile dokazuje. Vystavil i působivou scénu, a především vybral do titulní role tu nejlepší adeptku široko daleko. Tereza Dočkalová aspiruje na jeden z nejpůsobivějších hereckých výkonů roku. Bohužel musí celou inscenaci táhnout sama, protože ostatní jí jen nepříliš zdařile sekundují (vyjma finále, ve kterém Jan Teplý konečně svoji postavu pevně uchopí). A hudební vložky Hany Seidlové jsou potom dokonalý výplod za hranicí trapnosti.