Kdyby tisíc klarinetů

2.4. bylo uvedeno nové upravené nastudování. Hra vlastně neproběhla - žádný příběh, pouze pár vybraných písní v podání pana Suchého, paní Molavcové a orchestru. Z Klarinetů nezazněly všechny ikonické písně, to bylo trochu zklamání. Většinu večera naplnily vzpomínky pana Suchého na předchozí uvedení Klarinetů. Bylo to velmi zajímavé, ale ocenili bychom hru v klasické verzi, tedy s příběhem a ne jen pásmo písní se vstupy pana Suchého. Trochu nám vadí tendence divadla osekat hry a nahradit je takovouto přehlídkou písní (viz podobně zpracované představení Tulipán vadne místo Nižního Novgorodu)

Obnovené (upravené) nastudování.
Úžasní Jitka Molavcová a pan Suchý. Bohužel příběh zde již vůbec není, ale jsou to spíše vzpomínky pana Suchého na předchozí nastudování (ačkoliv i to má své kouzlo).
Většina známých písní je součástí kabaretu, jiné zásadní avšak chybí (třeba V opeře).

Výborné představení, inteligentní humor, skvělé výkony herců.

Ano, byl jsem nadšený.

Mám ráda klasiku

Viděno dne 17.11.2017 Praha:
+ milé, veselé, příjemné
+ skvělá J. Molavcová, obdivuhodný J. Suchý
+ výborné písničky a jejich ztvárnění, semaforská poetika
---------------------------------------------------------
- nemám co, v rámci daného žánru, vytknout

Představení bych nazvala spíše kabaretem než muzikálem.
Písničky pěkné, některé vynechané, herecky nic závratného, ale jak píši, je to spíše o písních než o příběhu :-)

Semaforská nostalgie v současném kabátě. Když se zbraně změní v hudební nástroje aneb kabaret s písničkami z 60. let v podání mladých umělců (Felix Slováček jr., Michal Stejskal aj.) a hlavně Suchý s Molavcovou stále umí a nebýt jich, byla by to trochu nuda. Jinak příjemné dvouhodinové retro s hity jako Babeta, Tereza, Je nebezpečné dotýkat se hvězd atd.

Klarinety, které považuji za jeden z vrcholů tvorby autorské dvojice Suchý & Šlitr, byly nově poměrně razantně upraveny právě jedním z tvůrců. Na děj je pohlíženo z poněkud jiného úhlu než ve známém filmu. Ačkoliv většina nejproslulejších songů, jakými jsou Babeta či Tereza, zůstala i v této inscenaci, tak na některé se nedostalo a byly nahrazeny zcela novými písněmi. Strhujícím způsobem je zpracován obzláště závěr první poloviny, kdy na saxofon nezahrály jen mladé posily ansámblu, ale i J. Molavcová. Její nasazení patří zkrátka k tomu nejlepšímu, co je možné v Semaforu vůbec vidět.

Super písničky, vtipné dialogy, ale... Vlastně celé představení jsem čekal, až přijde nějaký děj. Nepřišel.
Ale i tak 80% právě za ty úžasné písničky.

Klasická Semaforská hra v novém kabátu, jejímiž největšími hvězdami jsou Jiří Suchý a Jitka Molavcová. Jsem fanouškem SEMAFORu, přesto se pokaždé znovu divím a obdivuji pana Suchého, že totiž ani po osmdesátce nevyrost z puberty. (Sám ještě sice nemám ani čtyři křížky, přesto trpím stejnou diagnózou.) Hra je laskavá a zábavná, a i když občas zaslechnete nějaké to silnější slovíčko, či narážku, nikdy to nejde za hranici vkusu.

2.4. bylo uvedeno nové upravené nastudování. Hra vlastně neproběhla - žádný příběh, pouze pár vybraných písní v podání pana Suchého, paní Molavcové a orchestru. Z Klarinetů nezazněly všechny ikonické písně, to bylo trochu zklamání. Většinu večera naplnily vzpomínky pana Suchého na předchozí uvedení Klarinetů. Bylo to velmi zajímavé, ale ocenili bychom hru v klasické verzi, tedy s příběhem a ne jen pásmo písní se vstupy pana Suchého. Trochu nám vadí tendence divadla osekat hry a nahradit je takovouto přehlídkou písní (viz podobně zpracované představení Tulipán vadne místo Nižního Novgorodu)

Obnovené (upravené) nastudování.
Úžasní Jitka Molavcová a pan Suchý. Bohužel příběh zde již vůbec není, ale jsou to spíše vzpomínky pana Suchého na předchozí nastudování (ačkoliv i to má své kouzlo).
Většina známých písní je součástí kabaretu, jiné zásadní avšak chybí (třeba V opeře).

Výborné představení, inteligentní humor, skvělé výkony herců.

Ano, byl jsem nadšený.

Mám ráda klasiku

Viděno dne 17.11.2017 Praha:
+ milé, veselé, příjemné
+ skvělá J. Molavcová, obdivuhodný J. Suchý
+ výborné písničky a jejich ztvárnění, semaforská poetika
---------------------------------------------------------
- nemám co, v rámci daného žánru, vytknout

Představení bych nazvala spíše kabaretem než muzikálem.
Písničky pěkné, některé vynechané, herecky nic závratného, ale jak píši, je to spíše o písních než o příběhu :-)

Semaforská nostalgie v současném kabátě. Když se zbraně změní v hudební nástroje aneb kabaret s písničkami z 60. let v podání mladých umělců (Felix Slováček jr., Michal Stejskal aj.) a hlavně Suchý s Molavcovou stále umí a nebýt jich, byla by to trochu nuda. Jinak příjemné dvouhodinové retro s hity jako Babeta, Tereza, Je nebezpečné dotýkat se hvězd atd.

Klarinety, které považuji za jeden z vrcholů tvorby autorské dvojice Suchý & Šlitr, byly nově poměrně razantně upraveny právě jedním z tvůrců. Na děj je pohlíženo z poněkud jiného úhlu než ve známém filmu. Ačkoliv většina nejproslulejších songů, jakými jsou Babeta či Tereza, zůstala i v této inscenaci, tak na některé se nedostalo a byly nahrazeny zcela novými písněmi. Strhujícím způsobem je zpracován obzláště závěr první poloviny, kdy na saxofon nezahrály jen mladé posily ansámblu, ale i J. Molavcová. Její nasazení patří zkrátka k tomu nejlepšímu, co je možné v Semaforu vůbec vidět.

Super písničky, vtipné dialogy, ale... Vlastně celé představení jsem čekal, až přijde nějaký děj. Nepřišel.
Ale i tak 80% právě za ty úžasné písničky.

Klasická Semaforská hra v novém kabátu, jejímiž největšími hvězdami jsou Jiří Suchý a Jitka Molavcová. Jsem fanouškem SEMAFORu, přesto se pokaždé znovu divím a obdivuji pana Suchého, že totiž ani po osmdesátce nevyrost z puberty. (Sám ještě sice nemám ani čtyři křížky, přesto trpím stejnou diagnózou.) Hra je laskavá a zábavná, a i když občas zaslechnete nějaké to silnější slovíčko, či narážku, nikdy to nejde za hranici vkusu.

Klarinety, které považuji za jeden z vrcholů tvorby autorské dvojice Suchý & Šlitr, byly nově poměrně razantně upraveny právě jedním z tvůrců. Na děj je pohlíženo z poněkud jiného úhlu než ve známém filmu. Ačkoliv většina nejproslulejších songů, jakými jsou Babeta či Tereza, zůstala i v této inscenaci, tak na některé se nedostalo a byly nahrazeny zcela novými písněmi. Strhujícím způsobem je zpracován obzláště závěr první poloviny, kdy na saxofon nezahrály jen mladé posily ansámblu, ale i J. Molavcová. Její nasazení patří zkrátka k tomu nejlepšímu, co je možné v Semaforu vůbec vidět.

Ano, byl jsem nadšený.

Obnovené (upravené) nastudování.
Úžasní Jitka Molavcová a pan Suchý. Bohužel příběh zde již vůbec není, ale jsou to spíše vzpomínky pana Suchého na předchozí nastudování (ačkoliv i to má své kouzlo).
Většina známých písní je součástí kabaretu, jiné zásadní avšak chybí (třeba V opeře).

Super písničky, vtipné dialogy, ale... Vlastně celé představení jsem čekal, až přijde nějaký děj. Nepřišel.
Ale i tak 80% právě za ty úžasné písničky.

Semaforská nostalgie v současném kabátě. Když se zbraně změní v hudební nástroje aneb kabaret s písničkami z 60. let v podání mladých umělců (Felix Slováček jr., Michal Stejskal aj.) a hlavně Suchý s Molavcovou stále umí a nebýt jich, byla by to trochu nuda. Jinak příjemné dvouhodinové retro s hity jako Babeta, Tereza, Je nebezpečné dotýkat se hvězd atd.

Představení bych nazvala spíše kabaretem než muzikálem.
Písničky pěkné, některé vynechané, herecky nic závratného, ale jak píši, je to spíše o písních než o příběhu :-)

Viděno dne 17.11.2017 Praha:
+ milé, veselé, příjemné
+ skvělá J. Molavcová, obdivuhodný J. Suchý
+ výborné písničky a jejich ztvárnění, semaforská poetika
---------------------------------------------------------
- nemám co, v rámci daného žánru, vytknout

2.4. bylo uvedeno nové upravené nastudování. Hra vlastně neproběhla - žádný příběh, pouze pár vybraných písní v podání pana Suchého, paní Molavcové a orchestru. Z Klarinetů nezazněly všechny ikonické písně, to bylo trochu zklamání. Většinu večera naplnily vzpomínky pana Suchého na předchozí uvedení Klarinetů. Bylo to velmi zajímavé, ale ocenili bychom hru v klasické verzi, tedy s příběhem a ne jen pásmo písní se vstupy pana Suchého. Trochu nám vadí tendence divadla osekat hry a nahradit je takovouto přehlídkou písní (viz podobně zpracované představení Tulipán vadne místo Nižního Novgorodu)

Klasická Semaforská hra v novém kabátu, jejímiž největšími hvězdami jsou Jiří Suchý a Jitka Molavcová. Jsem fanouškem SEMAFORu, přesto se pokaždé znovu divím a obdivuji pana Suchého, že totiž ani po osmdesátce nevyrost z puberty. (Sám ještě sice nemám ani čtyři křížky, přesto trpím stejnou diagnózou.) Hra je laskavá a zábavná, a i když občas zaslechnete nějaké to silnější slovíčko, či narážku, nikdy to nejde za hranici vkusu.

Mám ráda klasiku

Výborné představení, inteligentní humor, skvělé výkony herců.