Hodina lásky

75 %. V stále citelnějším soumraku kultivovanosti při používání naší bohaté mateřštiny jsou pro mě texty Josefa Topola vždy osvěžující oázou. Podobenství o neuchopitelnosti lásky a nemožnosti jejího plného prožitku v přítomném okamžiku předávají B. Kaňoková a T. Havlínek divákům uvěřitelně, šarm jejich mladých duší funguje s přirozenou lehkostí. Důležitý hlas té, co už ví své, se díky interpretaci M. Hradské neztrácí, její glosy jsou dobře dávkovaným kořením této nikterak podbízivé, přesto působivé inscenace.

Jedna z Topolových komorních lyrických her, z nichž nejznámější je asi „Kočka na kolejích“. Vytříbený autorův jazyk a specifická poetika si stále mohou najít příznivce, přestože běh času mezilidské a milostné vztahy výrazně pozměnil. Režisér Š. Pácl se s herci snažil přiblížit dnešním mladým lidem a posílit, co ve hře nezastaralo; přes limity textu snaha částečně vyšla. Atmosféru pomohla budovat také scéna a hudební doprovod. Hru se podařilo zdárně realizovat a počin může Topola objevit novým příznivcům. Pokud ale nemáte autorovu tvorbu v oblibě, návštěva této inscenace zřejmě mnoho nezmění.

Nesmírně poetický text Josefa Topola, jenž ukazuje bohatou krásu českého jazyka, je základem půvabné inscenace. Citlivé a především precizní vedení herců, kteří s tématem lásky nakládají křehce, ale s jistotou, je pak dalším plusem. Kromě poctivých hereckých výkonů Beáty Kaňokové, Tomáše Havlínka a Miluše Hradské (a též hudebního v podání violoncellisty Michala Turka) je rovněž příjemně řešena scéna. Příběh o čase, lásce, touze a těžkosti odloučení se podařilo uchopit s úctou k autorovi, a přesto s aktuálním nádechem. Krásná inscenace, jejíž obsah mne však výrazně nezasáhl. Nicméně doporučuji.