Divadelní spolek Kašpar

Tetování

Premiéra: 7.1.2013 | 1:30
Překlad: Petr Štědroň. Dramaturgie: Lenka Bočková. Scéna: Karel Špindler. Kostýmy: Vladimíra Fomínová. Hudba: Radek Pastrňák. Režie: Jakub Špalek.
Poslední uvedení: duben 2014.
Rodinné drama o problému incestu uvnitř rodiny, něžná hra o hrozných věcech. V maloměstské rodině se zdá být na první pohled vše v nejlepším pořádku, ale lidé mimo byt netuší, jak to s „otcovskou láskou“ doopravdy je...
14!  

inscenace již byla stažena z repertoáru

Divadelní spolek Kašpar
Hodnocení inscenace
Redakce
50 %
Uživatelé
50 %
5041000
Hodnocení redakce
Jiří Koula 60 %
Jiří Landa 40 %
Helena Grégrová 50 %
Volby

Hodnocení (7)

HODNOCENÍ REDAKCE
Jiří Koula  60 %
26.8.2013 | 1600 hodnocení
+ souhlasím
Oceňuji obsazení Jana Potměšila do role otce, kontrast jeho spíše laskavého projevu a činů jeho postavy podle mě výborně odráží dvojí tvář domácích despotů a násilníků. Nevýraznost (či nijakost) (ne)herectví sester Černodrinských pak lze vnímat jako obraz citové degenerace obětí problému, jímž se hra zabývá. Při této interpretaci, jíž se přidržím při procentuálním hodnocení, lze Tetování v Celetné považovat spíše za úspěch. Je ovšem otázkou, zda tento pohled aspoň částečně měli na zřeteli i tvůrci.
Jiří Landa  40 %
10.1.2013 | 3026 hodnocení
+ souhlasím
35% J. Špalek hru inscenoval jako jakýsi dokument, jímž divákům podává zprávu o tom, co se kdysi stalo. Všichni herci své postavy ztvárňují se zvláštním odstupem, režie též nedokázala vybudovat patřičnou stísněnou atmosféru. Obsazení S. a V. Černodrinských do ústředních rolí nebylo šťastné. Nestačily na ně, nemluvě o jejich nepřirozené dikci. Nevýraznou zůstala M. Georgievová, přestože její postava skýtá zajímavé možnosti herecké práce. J. Potměšil získal na sebejistotě až v druhé části. Nesmyslné využití pauzy. Velkou zásluhu nad nepromarněným večerem má zejména hudba R. Pastrňáka.
Helena Grégrová  50 %
10.1.2013 | 1656 hodnocení
+ souhlasím
45%. Naléhavosti a síle textu postavila celková koncepce inscenace obtížně proniknutelnou bariéru, přes kterou spoluprožitek či jakákoli emoce téměř nemají šanci se k divákovi dostat. Namísto nich u mě převládal pocit, že spíše než divadelní příběh „tady a teď“ sleduji cosi na způsob záznamu rekonstrukce trestného činu. Jediným prvkem, který mi pomáhal se do děje přece jen částečně vcítit, byla hudba Radka Pastrňáka, zdařile vystihující atmosféru.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Coriolanus  50 %
25.4.2014 | 49 hodnocení
+ souhlasím
45% za výkon Miloslava Tichého naplněný civilní autenticitou s přesahem do publika.
Jirkan  50 %
9.1.2013 | 564 hodnocení
+ souhlasím
9.1. 2012: Hra o sobě zajímavá, líbila se mi. Provedení v podání Kašparů není špatné, alě něco tomu chybí. Chyběl mi tak trochu boj se skutečností, kolem které se to točí. Vždyť s takovou věcí se nedá jen tak smířit a brát ji tak, že je! Inscenace se musí ohrát, aby trochu dozrála (a s ní i představitelky Anity a Lulu) a určitě to bude lepší. J. Potměšil byl v začátku slabší, ale pak se rozehrál. Co nechápu v tomto kusu je přestávka. Proč ji mít jen kvůli přestavbě? Uvidíme, co udělá s inscenací čas.
Stavo  50 %
11.11.2014 | 26 hodnocení
J_V  50 %
22.11.2013 | 47 hodnocení

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.