Romeo, Julie a tma

--- Dlouhá cesta ke svobodě --- (více v článku na blogu)

75%

65 % Stalo se nedaleko Karlova náměstí… Jevištní adaptace známé novely v Dlouhé zůstává zprávou o lidech v době německého teroru. Strohou a zdánlivě bez emocí. Sílu inscenace nacházím spíše v práci s kontrasty a tempu, v jakém vše spěje k neodvratnému vyústění. Syntéza hudby, zvuků a svícení umocní tísnivou atmosféru. Marie Poulová i Pavel Neškudla v příběhu o lásce a oběti dosáhli na vysokou míru autenticity, ačkoli je zřejmé, že se pracuje ve zkratkách. Více předloze věrné je pojetí Ester. Vedle mileneckého dramatu s nemenší intenzitou je odkrýván vnější svět podlosti, strachu nebo naopak osobní odvahy.

85%. Celý příběh je převyprávěn zcela bez patosu, přesto dojemně. Inscenace má slušné tempo a vhodně kombinuje konkrétní lidský příběh s výpovědí o atmosféře doby. Režisérka Burešové šikovně využívá všech inscenačních složek (zaujme hlavně hudba I.Achera) a jejich syntézou dosahuje silného jevištního kontrastu mezi klíčící láskou mladých milenců a krutostí doby. P.Neškudla a M.Poulová vytváří v rolích Pavla a Ester sympatické mladé lidi, skoro ještě děti. Jejich vztah je plný života, nadšení a objevování, což kontrastuje s tím, že se celý jejich život musí odehrávat na pár metrech čtverečních.

Dramatizace zachovala ducha známé novely. Formálně na pohled jednoduchá, ale promyšlená koncepce H. Burešové. Skvělá souhra scénických složek (výprava, světlo, hudba, zvuky) umocňujících stísněnou atmosféru, k níž přispěla i práce s chórem ztvárněným představiteli vedlejších rolí. Civilní uchopení hlavních postav bylo správným přístupem, nicméně M. Poulová s P. Neškudlou se ideálními představiteli nestali. Typově odlišnému Neškudlovi unikly některé Pavlovy rysy, Poulová (snad ve snaze posílit dramatičnost) občas sklouzávala k vyzkoušeným „fíglům“. Přesto tragický konec vyzněl silně a dojemně.

Výborně provedená dramatizace slavné novely. Podařilo se vybudovat silnou a působivou atmosféru, jež naprosto vtáhne diváka do hry. Bezesporu tomu hodně pomáhá vydařená scéna a též doprovodná hudba s působivým chórem. Když k tomu přičteme i velmi dobré herecké výkony obou hlavních představitelů tak z toho vychází inscenace, jež po skončení zanechá opravdu nemalý dojem.

Divadlo v Dlouhé vytvořilo novou dramatizaci školou povinného tématu. Ústřední dvojice Ester-Pavel (Marie Poulová-Pavel Neškudla) je něžně dojemně autentická, postupné sbližování dvou mladých lidí je úžasné. Také se na jeviště podařilo přenést Esteřin neklid, a vzrůstající neurózu z uzavřeného prostoru, kde tráví celé dny. Krásná je i neokázala statečnost Pavlova tatínka a jeho spolupracovníka Čepka. Avšak když jde do tuhého, najednou se emoce vytrácejí. Ester už to nemůže vydržet, a vydá se zabít do ulic. A najednou, jako kdyby se Divadlo v Dlouhé bálo velkých emoci.

85 %. Bravo! Tohle je přesně ten režijní a dramaturgický přístup, který míří na komoru divákova srdce. Nepodbízivá, přímočará a současně také básnivě poetická jevištní forma vedoucí neomylně k podstatnému cíli: odprožít si příběh. Empatický herecký vklad všech doplňují promyšlené scénografické detaily, jejichž prostřednictvím bohatá škála emocí rezonuje. Něhu, rozpaky, dojetí, obavy, strach i odhodlanost mladých duší přirozeně rozechvívá a zintenzivňuje vykloubená a šílená doba, v níž se tragické milenecké drama odehrává. Silný zážitek!