Sonety

Inscenace mne opravdu nezanechala chladnou, vzbudila ve mne snad vše, co si položila za cíl. Obsah i forma mi přišly dobře vyvážené, sonety jako jediný (verbální) komunikační prostředek fungovaly, bylo jen třeba jim naslouchat. Chválím všechny herecké výkony, dohromady asi nejvíc fungovala trojice Zavičár-Rychlý-Venclovská/Hacurová. Scénografie a hudba Petra Kalába a Ondřeje Rychlého velmi přispěly k celkové atmosféře, kostýmy také nezklamaly a překlad Martina Hilského mi přišel jako správná volba. Uznávám, že Sonety nebyly perfektní představení, avšak vzpomínám na ně stále i několik měsíců po prvním shlédnutí, a myslím, že 100% si zaslouží.

Scénograficky, hudebně a herecky na jedničku, obecné pojetí (zasazení do prostoru, tři trojice postav plus dáma) se mi líbilo, ale celkově to pro mě nějak nefungovalo. Místy skvělé, místy rozpačité, místy nuda. Ale jsem rád, že jsem stihl derniéru a viděl jsem to.

Bože, to byl ale tyjátr. Po návratu domů (vydržela jsem do přestávky), jsem si musela znovu přečíst několik Shakespearových sonetů, abych se ujistila, že jsou stále krásné. 10 % dávám za hudbu.

65%

Ne, tak toto se z mého pohledu v Dlouhé opravdu nepovedlo. Miluji Shakespearovu tvorbu a hry od SKUTRů, ale toto ztvárnění Sonetů mi nesedlo a nepromluvilo ke mně. Velké zklamání... Promarněná šance. Nuda, chaos. % dávám za snahu herců. Jinak má ale Dlouhá skvělý soubor a chodím sem ráda.

S vědomím, že nevím, co mám očekávat a po mých předchozích zkušenostech s duem SKUTR jsem byl připraven v podstatě na cokoliv. Vizuálně velmi zajímavá inscenace, sonety použité jako výchozí bod pro polorozpadlý hotel a svět, který nás obklopuje v celé své šíři, a do toho mumraj postav, v nichž jsem se občas ztrácel, stejně jako v některých myšlenkových pochodech režisérů. Síla sonetů na mě chvílemi působila až neskutečně silně, ale jindy bohužel fádně a nudně. A takto nevyrovnaná je celá inscenace. Vlastně ani po týdnu nevím, co si o tom myslet. Možná škoda nevyužitého potenciálu. /21.1.2020/

Než jsem si přečetla program, chtěla jsem dát 60 %. Jenže po jeho přečtení mi do sebe všechno o něco více zapadá a to si myslím, že i tak se jedná o hodně čitelnou skutří hru. Proč dáma v černém, proč milostné trojúhelníky, proč tolik mužské vzájemné náklonnosti, to vše dává ještě o ždibec větší smysl a já si říkám, jak výborné, promyšlené a procítěné představení jsem vlastně viděla. Herecky zaujme samozřejmě též, některé přednesy sonetů jsem úplně hltala, a za perfektní považuji (pozor spoiler) umírací scénu postavy, kterou ztvárnila M. Poulová :-D

65%

Pro mě velké zklamání. Kromě nápaditě využívané scény a zajímavé hudební složky jsem mnoho dalších kladů neobjevila. Sonety recitované panem Hilským v rámci Noci divadel mě zaujaly nesrovnatelně více než tehle zmatený "bizár" bez ladu a skladu. Intimnostmi mezi muži jsem byla v závěru již přesycena a rovněž výběr sonetů byl značně monotematický.

Je třeba přečíst Sonety, aby se člověk trochu zorientoval v divadelním pojetí. Nápaditá scéna, slušný úvod.. . Někdy jsem tápal, někdy jsem se smál, někdy jsem si říkal, to už bylo moc, někdy jsem se s nastalou situací ztotožnil...hudebně podkresleno na jedničku, herci se snaží.. . Otázkou zůstává..Umí SKÚTR zaujmout více?.. Umí..

Čtyřicitka Sonetů inscenovaných na polokruhové chodbě obstarožního hotelu plného dveří nápaditě využíváných. Desítka herců, tři trojice z různých epoch a sociálních vrstev a tajemná černá dáma Sonetů (M. Turková), která prochází celým představením. Silně režisérské divadlo typické u SKUTRů: kontrastující kostýmy a líčení, přemíra gest a pohybů, expresivní mimika, ne vždy srozumitelné, mnohdy samoúčelné, ale podmaňující. Ten mumraj na jevišti však místy až přebíjí text, jako by byl navíc. Řetězení rychle se střídajících obrazů, představení nutno vidět několikrát, aby bylo možno vše vstřebat.

Tantemu SKÚTR prostě vadí text.

-Žár lásky voda zchladit nemůže.-
Ani mě nenechala láska téhle hry chladnou. Jako v lásce jsem se cítila místy zamilovaně, místy dychtivě, znechuceně, chvílemi jsem tomu nerozuměla, chvílemi se mě to velmi dotýkalo a místy jsem měla pocit, že je toho prostě moc. Snad je tedy třeba říct, slovy pana Trpišovského a pana Hilského, že hra s Vámi bude rezonovat tak, jako s každým individuálně rezonují Shakespearovi verše.

Hraní si vedoucí občas k přehrávání. Zaujetí detaily vedoucí občas k přesycení. Zkoumání hloubky textu vedoucí občas k nesrozumitelnosti. Rozhodně ale stojí za to tuto originální inscenaci spolu s herci prožít.

Všichni o těch verších víme, ale kdo je vážně zná?
Hotel Svět a vůně Shakespearových sonetů. A krása slov a jejich nadčasovost. A láska, láska především. A vášeň, smrt a erotika. A hravost taky, co z těch veršů dýchá.
A radost, radost z toho, co se obnažilo.
Tohle se vám, milí Skutři, podařilo.

Inscenace mne opravdu nezanechala chladnou, vzbudila ve mne snad vše, co si položila za cíl. Obsah i forma mi přišly dobře vyvážené, sonety jako jediný (verbální) komunikační prostředek fungovaly, bylo jen třeba jim naslouchat. Chválím všechny herecké výkony, dohromady asi nejvíc fungovala trojice Zavičár-Rychlý-Venclovská/Hacurová. Scénografie a hudba Petra Kalába a Ondřeje Rychlého velmi přispěly k celkové atmosféře, kostýmy také nezklamaly a překlad Martina Hilského mi přišel jako správná volba. Uznávám, že Sonety nebyly perfektní představení, avšak vzpomínám na ně stále i několik měsíců po prvním shlédnutí, a myslím, že 100% si zaslouží.

Scénograficky, hudebně a herecky na jedničku, obecné pojetí (zasazení do prostoru, tři trojice postav plus dáma) se mi líbilo, ale celkově to pro mě nějak nefungovalo. Místy skvělé, místy rozpačité, místy nuda. Ale jsem rád, že jsem stihl derniéru a viděl jsem to.

Bože, to byl ale tyjátr. Po návratu domů (vydržela jsem do přestávky), jsem si musela znovu přečíst několik Shakespearových sonetů, abych se ujistila, že jsou stále krásné. 10 % dávám za hudbu.

65%

Ne, tak toto se z mého pohledu v Dlouhé opravdu nepovedlo. Miluji Shakespearovu tvorbu a hry od SKUTRů, ale toto ztvárnění Sonetů mi nesedlo a nepromluvilo ke mně. Velké zklamání... Promarněná šance. Nuda, chaos. % dávám za snahu herců. Jinak má ale Dlouhá skvělý soubor a chodím sem ráda.

S vědomím, že nevím, co mám očekávat a po mých předchozích zkušenostech s duem SKUTR jsem byl připraven v podstatě na cokoliv. Vizuálně velmi zajímavá inscenace, sonety použité jako výchozí bod pro polorozpadlý hotel a svět, který nás obklopuje v celé své šíři, a do toho mumraj postav, v nichž jsem se občas ztrácel, stejně jako v některých myšlenkových pochodech režisérů. Síla sonetů na mě chvílemi působila až neskutečně silně, ale jindy bohužel fádně a nudně. A takto nevyrovnaná je celá inscenace. Vlastně ani po týdnu nevím, co si o tom myslet. Možná škoda nevyužitého potenciálu. /21.1.2020/

Než jsem si přečetla program, chtěla jsem dát 60 %. Jenže po jeho přečtení mi do sebe všechno o něco více zapadá a to si myslím, že i tak se jedná o hodně čitelnou skutří hru. Proč dáma v černém, proč milostné trojúhelníky, proč tolik mužské vzájemné náklonnosti, to vše dává ještě o ždibec větší smysl a já si říkám, jak výborné, promyšlené a procítěné představení jsem vlastně viděla. Herecky zaujme samozřejmě též, některé přednesy sonetů jsem úplně hltala, a za perfektní považuji (pozor spoiler) umírací scénu postavy, kterou ztvárnila M. Poulová :-D

65%

Pro mě velké zklamání. Kromě nápaditě využívané scény a zajímavé hudební složky jsem mnoho dalších kladů neobjevila. Sonety recitované panem Hilským v rámci Noci divadel mě zaujaly nesrovnatelně více než tehle zmatený "bizár" bez ladu a skladu. Intimnostmi mezi muži jsem byla v závěru již přesycena a rovněž výběr sonetů byl značně monotematický.

Je třeba přečíst Sonety, aby se člověk trochu zorientoval v divadelním pojetí. Nápaditá scéna, slušný úvod.. . Někdy jsem tápal, někdy jsem se smál, někdy jsem si říkal, to už bylo moc, někdy jsem se s nastalou situací ztotožnil...hudebně podkresleno na jedničku, herci se snaží.. . Otázkou zůstává..Umí SKÚTR zaujmout více?.. Umí..

Čtyřicitka Sonetů inscenovaných na polokruhové chodbě obstarožního hotelu plného dveří nápaditě využíváných. Desítka herců, tři trojice z různých epoch a sociálních vrstev a tajemná černá dáma Sonetů (M. Turková), která prochází celým představením. Silně režisérské divadlo typické u SKUTRů: kontrastující kostýmy a líčení, přemíra gest a pohybů, expresivní mimika, ne vždy srozumitelné, mnohdy samoúčelné, ale podmaňující. Ten mumraj na jevišti však místy až přebíjí text, jako by byl navíc. Řetězení rychle se střídajících obrazů, představení nutno vidět několikrát, aby bylo možno vše vstřebat.

Tantemu SKÚTR prostě vadí text.

-Žár lásky voda zchladit nemůže.-
Ani mě nenechala láska téhle hry chladnou. Jako v lásce jsem se cítila místy zamilovaně, místy dychtivě, znechuceně, chvílemi jsem tomu nerozuměla, chvílemi se mě to velmi dotýkalo a místy jsem měla pocit, že je toho prostě moc. Snad je tedy třeba říct, slovy pana Trpišovského a pana Hilského, že hra s Vámi bude rezonovat tak, jako s každým individuálně rezonují Shakespearovi verše.

Hraní si vedoucí občas k přehrávání. Zaujetí detaily vedoucí občas k přesycení. Zkoumání hloubky textu vedoucí občas k nesrozumitelnosti. Rozhodně ale stojí za to tuto originální inscenaci spolu s herci prožít.

Všichni o těch verších víme, ale kdo je vážně zná?
Hotel Svět a vůně Shakespearových sonetů. A krása slov a jejich nadčasovost. A láska, láska především. A vášeň, smrt a erotika. A hravost taky, co z těch veršů dýchá.
A radost, radost z toho, co se obnažilo.
Tohle se vám, milí Skutři, podařilo.

65%

Všichni o těch verších víme, ale kdo je vážně zná?
Hotel Svět a vůně Shakespearových sonetů. A krása slov a jejich nadčasovost. A láska, láska především. A vášeň, smrt a erotika. A hravost taky, co z těch veršů dýchá.
A radost, radost z toho, co se obnažilo.
Tohle se vám, milí Skutři, podařilo.

Než jsem si přečetla program, chtěla jsem dát 60 %. Jenže po jeho přečtení mi do sebe všechno o něco více zapadá a to si myslím, že i tak se jedná o hodně čitelnou skutří hru. Proč dáma v černém, proč milostné trojúhelníky, proč tolik mužské vzájemné náklonnosti, to vše dává ještě o ždibec větší smysl a já si říkám, jak výborné, promyšlené a procítěné představení jsem vlastně viděla. Herecky zaujme samozřejmě též, některé přednesy sonetů jsem úplně hltala, a za perfektní považuji (pozor spoiler) umírací scénu postavy, kterou ztvárnila M. Poulová :-D

S vědomím, že nevím, co mám očekávat a po mých předchozích zkušenostech s duem SKUTR jsem byl připraven v podstatě na cokoliv. Vizuálně velmi zajímavá inscenace, sonety použité jako výchozí bod pro polorozpadlý hotel a svět, který nás obklopuje v celé své šíři, a do toho mumraj postav, v nichž jsem se občas ztrácel, stejně jako v některých myšlenkových pochodech režisérů. Síla sonetů na mě chvílemi působila až neskutečně silně, ale jindy bohužel fádně a nudně. A takto nevyrovnaná je celá inscenace. Vlastně ani po týdnu nevím, co si o tom myslet. Možná škoda nevyužitého potenciálu. /21.1.2020/

Ne, tak toto se z mého pohledu v Dlouhé opravdu nepovedlo. Miluji Shakespearovu tvorbu a hry od SKUTRů, ale toto ztvárnění Sonetů mi nesedlo a nepromluvilo ke mně. Velké zklamání... Promarněná šance. Nuda, chaos. % dávám za snahu herců. Jinak má ale Dlouhá skvělý soubor a chodím sem ráda.

Je třeba přečíst Sonety, aby se člověk trochu zorientoval v divadelním pojetí. Nápaditá scéna, slušný úvod.. . Někdy jsem tápal, někdy jsem se smál, někdy jsem si říkal, to už bylo moc, někdy jsem se s nastalou situací ztotožnil...hudebně podkresleno na jedničku, herci se snaží.. . Otázkou zůstává..Umí SKÚTR zaujmout více?.. Umí..

Čtyřicitka Sonetů inscenovaných na polokruhové chodbě obstarožního hotelu plného dveří nápaditě využíváných. Desítka herců, tři trojice z různých epoch a sociálních vrstev a tajemná černá dáma Sonetů (M. Turková), která prochází celým představením. Silně režisérské divadlo typické u SKUTRů: kontrastující kostýmy a líčení, přemíra gest a pohybů, expresivní mimika, ne vždy srozumitelné, mnohdy samoúčelné, ale podmaňující. Ten mumraj na jevišti však místy až přebíjí text, jako by byl navíc. Řetězení rychle se střídajících obrazů, představení nutno vidět několikrát, aby bylo možno vše vstřebat.

65%

Scénograficky, hudebně a herecky na jedničku, obecné pojetí (zasazení do prostoru, tři trojice postav plus dáma) se mi líbilo, ale celkově to pro mě nějak nefungovalo. Místy skvělé, místy rozpačité, místy nuda. Ale jsem rád, že jsem stihl derniéru a viděl jsem to.

Hraní si vedoucí občas k přehrávání. Zaujetí detaily vedoucí občas k přesycení. Zkoumání hloubky textu vedoucí občas k nesrozumitelnosti. Rozhodně ale stojí za to tuto originální inscenaci spolu s herci prožít.

Inscenace mne opravdu nezanechala chladnou, vzbudila ve mne snad vše, co si položila za cíl. Obsah i forma mi přišly dobře vyvážené, sonety jako jediný (verbální) komunikační prostředek fungovaly, bylo jen třeba jim naslouchat. Chválím všechny herecké výkony, dohromady asi nejvíc fungovala trojice Zavičár-Rychlý-Venclovská/Hacurová. Scénografie a hudba Petra Kalába a Ondřeje Rychlého velmi přispěly k celkové atmosféře, kostýmy také nezklamaly a překlad Martina Hilského mi přišel jako správná volba. Uznávám, že Sonety nebyly perfektní představení, avšak vzpomínám na ně stále i několik měsíců po prvním shlédnutí, a myslím, že 100% si zaslouží.

Tantemu SKÚTR prostě vadí text.

-Žár lásky voda zchladit nemůže.-
Ani mě nenechala láska téhle hry chladnou. Jako v lásce jsem se cítila místy zamilovaně, místy dychtivě, znechuceně, chvílemi jsem tomu nerozuměla, chvílemi se mě to velmi dotýkalo a místy jsem měla pocit, že je toho prostě moc. Snad je tedy třeba říct, slovy pana Trpišovského a pana Hilského, že hra s Vámi bude rezonovat tak, jako s každým individuálně rezonují Shakespearovi verše.

Pro mě velké zklamání. Kromě nápaditě využívané scény a zajímavé hudební složky jsem mnoho dalších kladů neobjevila. Sonety recitované panem Hilským v rámci Noci divadel mě zaujaly nesrovnatelně více než tehle zmatený "bizár" bez ladu a skladu. Intimnostmi mezi muži jsem byla v závěru již přesycena a rovněž výběr sonetů byl značně monotematický.

Bože, to byl ale tyjátr. Po návratu domů (vydržela jsem do přestávky), jsem si musela znovu přečíst několik Shakespearových sonetů, abych se ujistila, že jsou stále krásné. 10 % dávám za hudbu.