V džungli měst

55 %. Intelektuálně-sociální duel dvou mužů rozdílné generace se dotýká poměrně nepříjemných, stále aktuálních společenských témat. Brecht myšlenky v rámci něj předkládá velmi specifickým jazykem plným metaforických obrazů, náročných na koncentraci a do jisté míry znesnadňujících komfortní orientaci v textu hry, což se odráží i v inscenaci DvD, které se děj zpřehlednit až tak zcela a do detailu nepodařilo. Velmi dobře se zde ale pracuje s vykreslením houstnoucí atmosféry a potlesk zasluhují i soustředěné herecké výkony. Nejvíce mě oslovil Jan Sklenář, záhadnému Shlinkovi propůjčil šmrncovní punc tajemství a až faustovsky pokušitelskou auru.

55% Nevím, zda boxerský zápas; za mě boj hlavních hrdinů tohoto příběhu výrazně připomínal spíš tanec, který střídavě tančí spolu a proti sobě, tedy víc v úvodu slibovanou báseň, než ring, byť odehrávající se v tak závratném tempu a s takovou kadencí všech promluv, jimž bylo přizpůsobeno i tempo jevištní akce, že zachytit nejen všechny významy, ale i všechny zvraty a dramatické situace považuji za značně složité, ne-li nemožné. Oceňuji nesmírně herecké výkony v čele se S. Tomanem, a okouzlily mě i otočné dveře, nepoužité v rámci scénografie (bohaté a za mě podobně bohaté až přeplácané jako text) pouze jako ilustrace v pozadí.

45 % Předchozí potkání s Brechtem (Hovory na útěku) vedlo v Dlouhé, která se „nehratelným“ titulům věnuje programově, k inscenování živoucího a originálně pojatého spektáklu. Houštiny měst jsou podobně „nehratelná“ věc, jen z rané tvorby, ale rovněž s konfrontačním základem. Dřívější inscenace této linie uměly nacházet v nouzi ctnost, tato drží čáru neprostupnosti. Přičemž děj nelogické stavby, dialogy nepřirozené, postavy bez motivů, zatížení literární odkazy k tomu. Inscenace bez proměn rytmu, bez klíče. No sakra. Odtušíme přesahy do současnosti (iracionální svět bez hodnot) a vnímáme skvělý výkon Jana Sklenáře (postava záhadného Shlinka).

S hrami, kde vás míjí jejich vyznění, účel a obsah, to není úplně jednoduché. Příliš si z daného představení pak neodnesete. Netvrdím, že není chyba u mě, dost možná jsem jen špatně četl mezi řádky, nebo si měl více přečíst program či jít na besedu s tvůrci. Určitě platí, že hry B. Brechta nejsou často úplně lehce stravitelné, ale musím přiznat, že jsem již viděl o dost lepší zpracování jeho děl. A to třeba i zde v Dlouhé, kde šlo o Hovory na útěku. Z této inscenace chválím hlavně výbornou hudbu a pak herecké výkony J. Sklenáře a S. Tomana. Jinak ale mnoho jiných důvodů pro návštěvu nevidím.