Zítřek se nekoná

Další přírůstek DvD do dramaturgie nehratelných titulů. Tvůrčí tandem Burešová – Otčenášek v nich nachází zalíbení pravidelně. V tomto případě ale jde - i přes symbolistní stavbu - o přímočarou inscenaci, nepříliš obratný text o mnoho více nenabízí. Na jeviště je přivedena sebranka lidských typů, která si nezaslouží nic jiného, než aby se s nimi zatřásla zem. Bytost čistá a pravdy vědoucí je nejen přehlížena, ale rovnou nazývána „Zjevem“. Režii vlastně stačí vztahy zatížit dusivou atmosférou a dovést tuto jízdu k (ne)pointě. Jižanská hororová sága bez katarze. Odraz i současného suverénního světa, co si lže do kapsy.

65% Opět mám z inscenace Dlouhé pocit, že až v souvislosti s texty v programu působí tak silně, jak má. - Inscenace Greenovy hry buduje napětí postupně. V uzavřené společnosti se všichni lidé v ní stávají svými projevy čím dál víc nesnesitelnými, přičemž již na začátku působí sympatickým dojmem sotva kdo z nich. Pokrytecká společnost, jež jediného laskavého člověka mezi sebou nazývá urážlivým označením "Zjev", ale nenechává prchnout, nezbytně vzbuzuje odpor - navíc všechny čím dál víc ovládá a přemáhá stále silnější tušení neodvratného konce. Hororovou atmosféru výrazně dotváří výtvarná stylizace němých filmů, vč. titulků.

Svým způsobem jde o dramaturgický objev, do aktuální doby a stavu společnosti se hra tematicky hodí. Autor však drama zahltil přemírou postav, složitost líčených vztahů zavání až samoúčelností. Úskalí problematického textu se v inscenaci H. Burešové zdolat nepodařilo. Poselství pokulhává (nebo se i ztrácí), neobratně napsané situace vyznívají monotónně a často nudí. Jednotlivé herecké výkony jsou propracované, ale směsici různých stylů schází sehranost. Ponurou atmosféru se daří budovat spíše vnějškovými prostředky, nejvíce zaujme náročná výprava s projekcemi a hudba.

Obsah i poselství hry pro mě nejlépe vystihuje citát Christiana Morgensterna: "Pro bezpočetné je jen jediný lék - katastrofa." V inscenaci Hany Burešové se velmi dobře a důsledně pracuje s budováním bezútěšné atmosféry a pozvolnou gradací napětí, silné jsou okamžiky s hororovým a mysteriózním nádechem. Kvalitním hereckým výkonům dominují E. Hacurová, M. Zimová, J. Vondráček a S. Toman, který postavu nejzáhadnější a nejzásadnější ztělesňuje opravdu bravurně.

Začátek je trochu těžkopádný, ale postupem času se režisérce Haně Burešové daří budovat tíživou atmosféru s místy až horrorovými prvky. Podařená je výtvarná stylizace do podoby němých expresionistických filmů ze začátku minulého století. Hercům se daří ztvárnit s lehce karikaturním nádechem měšťanskou rodinu, která si odmítá připustit problémy, a tak radši žvaní o nepodstatných věcech. Skvělý je v tomhle ohledu hlavně J.Sklenář, zdatně mu sekundují E.Hacurová, M.Zimová či J.Vondráček. Z celkem průměrné hry vznikla velmi solidní inscenace. (více v článku na blogu)

Musím přiznat, že to zde u mě zachránila až hodně povedená poslední třetina a samotný silný závěr. Jinak převládaly spíše trochu rozpaky. Začátek opravdu vlažný rozjezd a sice se tam daly vysledovat znaky přežité společnosti, jež si svým způsobem koleduje o ten trest boží, nicméně nijak více mě toto nezasáhlo. Až nástup určitě hororové atmosféry a pečlivé budování strachu přineslo větší zaujetí. Herecky to velmi dobře podpořili hlavně E. Hacurová, S. Toman a M. Zimová. Ve výsledku tedy zanechala hra svůj dojem, přesto kdybych ji neviděl, tak nemám pocit, že bych o mnoho přišel. 65 %