Divadlo X10

Autorská hra česko-rakouského básníka a filologa je sugestivní verzí báje známé z Ovidiových Proměn. Jasný hrdina Perseus tráví čas na vlastní svatbě s princeznou Andromedou, kterou zachránil před mořskou nestvůrou Cétó. V brašně přitom schovává hlavu Gorgony Medúsy a je na ni něžný. Andromeda vypadá jako z mramoru, Cassiopeia je nesnesitelná a Phíneus by měl přestat chlastat. Nymphy na pláži tančí a netuší, že se brzy stanou obětí temnoty...

Adaptace druhého dílu románové trilogie Liona Feuchtwangera, která navazuje na inscenaci „Úspěch“. Německo 1933. Země je zdecimována tvrdými podmínkami Versailleské mírové smlouvy a válečnými reparacemi. Chudoba a ponížení jsou rozbuškou, která odpálí světovou tragédii. Výsledkem událostí je dekret, který omezuje svobodu shromažďování, ruší listovní tajemství, povoluje domovní prohlídky bez soudního příkazu a umožňuje konfiskovat majetek. Vznikají první koncentrační tábory. V židovské rodině Oppermannů každý vnímá rychle akcelerující situaci jinak. V dané chvíli je obtížné se zorientovat, barbarizace společnosti se jeví neuvěřitelnou, odchody ze země vypadají nesmyslně...

Adaptace prvního dílu románové trilogie německého židovského spisovatele, mapující nástup a dopady totalitní a fašistické společnosti. První díl se odehrává na začátku dvacátých let a věnuje se odhalení latentního fašismu rozdělené společnosti, která čeká na svého úspěšného vůdce, aby mohla získat organizovanou a legitimní formu...

Původní česká hra kombinující konverzační humor, poetické obrazy, šílené songy i dystopické vize. Mladému manželskému páru dochází benzín, a tak zastaví kdesi ve vyprahlém vnitrozemí na benzínové stanici. Stanou se obětí místních nevypočitatelných obyvatel nebo dokážou zachránit svůj holý život? Zůstanou uvězněni v temném podzemním bunkru nebo spíše v klaustrofobické temnotě vlastního vztahu? Stejně jako v mušli slyšíme jen zvuk připomínající šumění dávného moře, v životě s druhým člověkem zakoušíme jen otisk druhého člověka. Realita se vždy míjí s našimi sny a očekávaná apokalypsa vypadá jinak než v devadesátkovém katastrofickém filmu...

Autorská inscenace zkoumající prostřednictvím slov a zvuků způsoby komunikace člověka s člověkem, člověka se zvířetem, herce s divákem. Kdy slovo vzniká, ke komu je směřováno a kdy zaniká? Která slova mají být slyšet, která musí být vykřičena, zašeptána, která jsou zkreslena, poničena, ironizována? A kdy se z komunikace stane pseudokomunikace? Slova nedoznívají, odráží se, ztrácejí veškerý smysl...

Narcistní alegorie s prvky absurdní grotesky. Autorská variace na původní text jako jevištní obraz o hledání smyslu tradiční rodiny daleko za bezpečným koncem dějin. Kde leží hranice mezi bezpodmínečnou osobní a tvůrčí svobodou a rodinnými pouty? A co se nachází za touto hranicí? Rodina jako útočiště, jako zdroj společenského násilí nebo jako obyčejný ekonomický subjekt? Scénické hledání odpovědi na otázku, zda lze rodinu nahradit a čím...

Kryptogramy jsou zábavné hlavolamy, ve kterých písmena nikdy neznamenají písmena. Když uvidíte X, v žádném případě to není X. Je pozdě večer a John čeká na tátu. Nemůže spát. Máma rozbije konvičku na čaj a táta pořád nikde. Kdo a kdy roztrhl tu deku? Rozbitá konvička, roztržená deka. Neštěstí chodí ve trojici, říkával Čaroděj, vzpomene si John. A co když se to třetí neštěstí stalo už dávno? Co když jsme selhávali každý den a nebyli to schopni vidět? Záblesky minulosti se vyjevují jako nerozluštitelné šifry, hádanky a nedořečenosti jsou obrazem tísně, dialog se stává marným bojem...

Hra současného ruského dramatika o čtyřech mladých lidech, kteří se chtějí naučit žít. „New York. Monika a Charlie. Kryštof a Emmi. Monika si bere Charlieho. Monika otěhotní. Monika jde na potrat. Charlie si bere Moniku. Charlie má sex s Emmi. Charlie letí do Berlína. Emmi potkává Kryštofa. Emmi chce do ráje. Emmi polyká prášky. Kryštof vchází do veganské restaurace. Kryštof potkává Emmi. Kryštof má v sobě černého hada.“

„Příběh opravdového neurotika. Noční můra z Rakousko-Uherska se vznáší nad idylickou stověžatou. Kolektivně potlačené neurózy, psychózy i hysterie nabývají vrch. Meziválečné přízraky se drápou z hlubin nevědomí. Něco se přihodilo. Už neexistuje žádná hráz proti šířícímu se zmatku. V koutě cosi je a vyčkává. Snad vrah s holí. A všechno je takové trápení...“

Performativní instalace, taneční inscenace a zvuková performance, která je primárně komponována pro nevidomé a zrakově handicapované publikum, je ale určena i dětem a dospělým a všem, kteří touží „vidět“ tanec jinak. Ponořte se do světa, kde čas proudí jinak. Do světa, kde vy nemusíte naplňovat čas, ale čas začne naplňovat vás. Zkuste chvíli poslouchat ticho, nechte se unášet měkkou tmou. Můžete se změnit v někoho anebo v něco jiného a nikdo z vás se to nedozví...

Autorská debutová inscenace z dramatických obrazů, básní Kultu hanby. „Přežíváme s útěchou oázy. V zemi vytoužené zeje. Prahneme. Hory smrti. Na živé mrskají drolené věty, na mrtvé už jen sutinu. Srdce už nebije samo sebe. Nikdo se nedívá. Koukám na pláň. A dýchám čerstvý Vzduch...“

Poezie Ivana Martina Jirouse, která čelí světu. Provokace a záměrná primitivita se střetává s religiózní zkušeností, přetéká v permanentní rozhovor s Bohem, v reflexi mizérie, kterou zakouší zkoušená duše napříč dějinami...