Haarmann

Mayenburg nahlédl na skutečnou osobnost sériového vraha komplexně, neopomněl nejednoznačné společenské okolnosti, které charakter jedince utvářely a k hrůzným činům dovedly. Obsáhlému textu by prospěla autorská „revize“ a krácení. Inscenace stylově poněkud tápe. Na netradičně koncipované scéně se odpudivé výjevy mísí s humornějšími, které často pramení se střídáním V. Hrabáka a H. Chmelaře v mužských i ženských rolích; toto řešení však nepřináší zřetelnou významovou nadstavbu. Soustředěný výkon J. Grundmanna v těžké hlavní roli. Špatná akustika prostoru DUP39 znesnadňuje vnímání.

Fascinující podívaná. Prolínání dvou časových / dějových rovin pomáhá udržet pozornost, z některých písní mrazí, stejně jako z hereckého výkonu J. Grundmana.
Ostatní herci ale rozhodně nezaostávají a skvěle se vyrovnávají s množstvím postav.
5% navíc s díky za večeři.

Grundman je Haarmann! Rozumějte, vždy pro oněch sto dvacet minut, kdy postavu "Řezníka z Hannoveru" nehraje, ale žije ji. Jeho uhrančivě přesvědčivý výkon v mimořádně náročné roli zdařile podtrhují i ostatní herečtí kolegové. Mrazivá autenticita tak pulsuje celou inscenací, až se divácká hrdla a žaludky svírají. A ve vzduchu visí - kromě zásadní otázky, kdo vlastně nese vinu (jak trefně vystihl ve svém hodnocení kolega Lukáš Holubec) - také podivně nasládlá vůně guláše, jež nemilosrdně dotváří výživnou porci nevšedního divadelnho zážitku.

Tahle inscenace je téměř výborná, přináší text, který se u nás neuvádí, scéna je působivá, herci hrají po celou dobu s obdivuhodným nasazením, režisérka Ewa Zembok zdařile buduje atmosféru (i když, proč ty hudební vložky?), poselství je jasné a zároveň ne přímočaré. Tak proč nehodnotím výše? Protože je neúměrně dlouhá, když svou prvotinu nezvládl ukočírovat Marius von Mayenburg, mohla tak učinit aspoň dramaturgyně Lenka Kolihová Havlíková, věřím, že by se dal text seškrtat na polovinu, aniž by se ztratila jediná myšlenka.

L. Havlíková a E. Zembok zvolily pro zobrazení bezútěšné společnosti Mayenburgovu prvotinu. Životní příběh sériového vraha sledujeme jako soudní proces s prolínáním do Haarmannovi minulosti. Vypracovaná scéna přibližuje věrně atmosféru ponurého předválečného Německa, kde je cítit chudoba a absolutní ztráta morálky. Jen živé hudební vstupy trochu rozbíjely celistvost inscenace. Herecké výkony, kdy řada herců hraje více postav, jsou více než solidní, ale nad všemi ční J. Grundman. Jeho Haarmann má více poloh a všechny byly zvládnuty skvěle. Zásadní otázka, kdo vlastně nese vinu, visí ve vzduchu.