Hilda

Komorní hra je postavená především na promluvách paní Lemarchandové, do nichž v menší míře vstupuje opravář Frank. Pozvolna vyplouvají na povrch motivace jednání Lemarchandové a skládá se obraz její odporné osobnosti. Režisér T. Loužný dal prostor osobitosti svých spolupracovníků. Nápadité scénické řešení K. Jirmanové Soukupové, atmosféru umocnila vynikající živá hudba J. Čížka podpořená zpěvem N. Mikulové. Klíčová však byla režisérova práce s L. Roznětínskou, jež v hlavní roli velkou příležitost naplno využila. Bez nadsázky zde zazářila a pro řadu diváků může být její herectví dokonce objevem.

Text problematické (jednotvárné) stavby byl výkonem Lucie Roznětínské a díky invenci režiséra povýšen. Fascinovaně hledíme na manipulativní lynč, kterým představitelka high society paní Lemarchandová podmaňuje rodinu údržbáře Franka a přivádí k absolutnímu rozkladu. Stále týž mechanický projev, stejná gesta pro přesvědčování, anebo trochu jiná jako projev dalších mocenských triumfů. Despocie a psychopatické sklony jsou stále skryty v jakési zvláštní eleganci. Paní Lemarchandovou v závěru přece jen něco vychýlí… Namísto revoluce je to spíše Frankova rezignace a volba jednoduché útěkové cesty. To je neméně šílené.

--- Domestikace v době psychopatů --- (více v článku na blogu)