Eyolf

Použití videokamery a projekce bylo až přespříliš. Zcela mě to odcizilo od samotného představení.

Použití projekce tady absolutně zabíjí jakoukoliv možnost komunikace díla s diváky. Sledujeme-li divadelní herectví na plátně, začíná to až příliš evokovat herecké projevy z nekonečných seriálů. Zkrátka to působí přehnaně, ale emoce nikomu nevěříte. V druhé polovině se herecká akce omezí na minimum, často je i špatně slyšet, pro režiséra zjevně ale ani nebylo důležité, aby bylo rozumět, co si postavy říkají. Divák se ale nemá čeho chytit a brzy se začne nudit. Jako nejsilnější momenty vnímám konec první i druhé části, kdy konečně herci dostávají o něco větší prostor.

I díky dramaturgickému úvodu komplexní zážitek! První část jako z Bergmanova filmu, druhá část mrazivě skutečná.

První dějství se odehrává v krabici za jevištěm, ze které se dění přenáší živou kamerou na plátno. Proč? A proč kvůli tomu chodit do divadla? To jsem se na to mohl dívat přes internet! Ve druhém dějství zjistíme, jak mají v HaDivadle výkonnou reprosoustavu, protože přes neustálé zvukové efekty není herce ani slyšet. A hlavně ten proškrtaný text vůbec nedává smysl! A všechna efektní "vylepšení" z toho dělají jen ubohý, neúspěšný pokus o velké umění. Litoval jsem, že jsem o přestávce neodešel. HaDi po odchodu Mariana Amslera hodně trpí. Za poslední dvě sezóny jsem tu viděl jen podobný odpad.

Použití videokamery a projekce bylo až přespříliš. Zcela mě to odcizilo od samotného představení.

Použití projekce tady absolutně zabíjí jakoukoliv možnost komunikace díla s diváky. Sledujeme-li divadelní herectví na plátně, začíná to až příliš evokovat herecké projevy z nekonečných seriálů. Zkrátka to působí přehnaně, ale emoce nikomu nevěříte. V druhé polovině se herecká akce omezí na minimum, často je i špatně slyšet, pro režiséra zjevně ale ani nebylo důležité, aby bylo rozumět, co si postavy říkají. Divák se ale nemá čeho chytit a brzy se začne nudit. Jako nejsilnější momenty vnímám konec první i druhé části, kdy konečně herci dostávají o něco větší prostor.

I díky dramaturgickému úvodu komplexní zážitek! První část jako z Bergmanova filmu, druhá část mrazivě skutečná.

První dějství se odehrává v krabici za jevištěm, ze které se dění přenáší živou kamerou na plátno. Proč? A proč kvůli tomu chodit do divadla? To jsem se na to mohl dívat přes internet! Ve druhém dějství zjistíme, jak mají v HaDivadle výkonnou reprosoustavu, protože přes neustálé zvukové efekty není herce ani slyšet. A hlavně ten proškrtaný text vůbec nedává smysl! A všechna efektní "vylepšení" z toho dělají jen ubohý, neúspěšný pokus o velké umění. Litoval jsem, že jsem o přestávce neodešel. HaDi po odchodu Mariana Amslera hodně trpí. Za poslední dvě sezóny jsem tu viděl jen podobný odpad.

Použití videokamery a projekce bylo až přespříliš. Zcela mě to odcizilo od samotného představení.

Použití projekce tady absolutně zabíjí jakoukoliv možnost komunikace díla s diváky. Sledujeme-li divadelní herectví na plátně, začíná to až příliš evokovat herecké projevy z nekonečných seriálů. Zkrátka to působí přehnaně, ale emoce nikomu nevěříte. V druhé polovině se herecká akce omezí na minimum, často je i špatně slyšet, pro režiséra zjevně ale ani nebylo důležité, aby bylo rozumět, co si postavy říkají. Divák se ale nemá čeho chytit a brzy se začne nudit. Jako nejsilnější momenty vnímám konec první i druhé části, kdy konečně herci dostávají o něco větší prostor.

První dějství se odehrává v krabici za jevištěm, ze které se dění přenáší živou kamerou na plátno. Proč? A proč kvůli tomu chodit do divadla? To jsem se na to mohl dívat přes internet! Ve druhém dějství zjistíme, jak mají v HaDivadle výkonnou reprosoustavu, protože přes neustálé zvukové efekty není herce ani slyšet. A hlavně ten proškrtaný text vůbec nedává smysl! A všechna efektní "vylepšení" z toho dělají jen ubohý, neúspěšný pokus o velké umění. Litoval jsem, že jsem o přestávce neodešel. HaDi po odchodu Mariana Amslera hodně trpí. Za poslední dvě sezóny jsem tu viděl jen podobný odpad.

I díky dramaturgickému úvodu komplexní zážitek! První část jako z Bergmanova filmu, druhá část mrazivě skutečná.