Fernando Krapp mi napsal dopis

Hradecká inscenace jedinečné hry o manipulaci je metaforou naší doby. Režie umístila příběh do rámce se zajímavými symbolickými významy a hraje se o ďábelských znameních na tváři, o manipulaci, jejíž zlověstnost vychází z mladistvé elegance a dobře volených slov. Oběť (Julie) je vnitřně silná bytost, a přece podléhá, na „vině“ je romantická (idealizující) mysl a tím spoutaná láska. Minimalisticky přesný Jan Sklenář a Sara Venclovská bez expresivních berliček v dialozích výmluvně odprezentují technologii ovládání i vzájemné pouto. Ústřední dvojici doplňuje hrabě – naiva a bázlivec v neméně zdařilém podání Jakuba Tvrdíka.

Drama Tankreda Dorsta je vystavěno na půdorysu neobvyklého vztahu. Ten je tu zkoumán z více úhlů, přičemž je divák po celou dobu znejišťován, kde je vlastně pravda. Důležité je také téma manipulace, která je tu úzce spojena s láskou. Inscenace přináší silné herecké výkony - J.Sklenář znamenitě vykreslil chladnou povahu bohatého muže, který i v těch nejemocionálnějších chvílích zachovává tvář pokerového hráče a o citech dokáže mluvit s věcností a chladem. S.Venclovská dokázala přesně ztvárnit milující ženu, která se zmítá mezi citem a rozumem. Více viz blog (více v článku na blogu)