Tělo tajné agentky

Tématem protifašistického odboje se T.Dianiška zabývá často a také tentokrát dokázal vyhmátnout zajímavý příběh, který tradičně zpracoval jako tragikomedii s řadou popkulturních odkazů. Funguje to podobně dobře jako u 294 statečných, nadsázka a ironie nijak nesnižují zavážnost příběhu, mnohdy naopak zvýrazňují absurdnost násilí. Výborná je N.Holíková v ambivalentní roli Hany Krupkové, na jejímž osudu lze demonstrovat, do jakých krajností mohou někdy okolnosti člověka dohnat. Šílená doba dokáže lámat charaktery, hlavní postavu ovšem Holíková vystavěla tak, že ji umíme lidsky pochopit.

Podobně jako v inscenaci 294 statečných zpracoval Tomáš Dianiška skutečné události související s dobou protektorátu a tentokrát i poválečnou. Soustřeďuje se na osobní linky, podstatným dobovým okolnostem dává prostoru méně. Příběh je vyprávěn poutavě a srozumitelně, obohacen o různé odkazy přibližující dění dnešnímu divákovi. Vlastní hru dokázal dovedně zrežírovat a herci pod jeho vedením odvádí dobré výkony. Kdo však hledá větší hloubku a komplexnější pohled na tehdejší události i společnost, ten si zde na své nepřijde a měl by např. zhlédnout televizní film „Operace Silver A“.

Tvůrčí fantazie Tomáše Dianišky je vskutku bezuzdná, pro žánr doku-fikce má specifický cit a patent originální optiky, což opětovně úspěšně stvrzuje i svým Tělem tajné agentky. Inscenace je zdařilá ve všech aspektech, které ve svém hodnocení již vyjmenovala kolegyně Iva Bryndová. Zmínila bych ještě propracované svižné tempo střihů mezi jednotlivými scénami a skutečnost, že plejáda všemožných odkazů plní dobře nejen svoji funkci jakéhosi odlehčení, ale současně si skrze ni lze i uvědomit, že zlo a negativum nahlížené s ironií a humornou nadsázkou se nikterak neumenšuje, naopak místy může tím účinněji rezonovat jeho absurdní podstata.

85% Příběh H.Krupkové se T.Dianiškovi daří v Hradci obvyklou kombinací „nemístné“ zábavy s historickými fakty zobrazit zábavně, energicky i působivě. Na síle nabírá v druhé části, kdy ubývá na začátku častějších pop-kulturních odkazů a odlehčení, jež se při mé repríze žel nesetkaly s vnímavým publikem. Mezi výraznými a povedenými hereckými výkony vyniká N.Holíková, jíž se daří skvěle zachytit všechny podoby hrdinky od odhodlané, byť vystrašené odbojářky až ke koly dějin již jednou převálcované ženě, jež se odmítá poddat, ale zaujmou i ostatní, M.Lurie, J.Zapletal a M.Klapil jako tři osudoví muži, či K.Sedlárová v roli obyčejné ženské odvedle.