Čekání na Kokota

Já jsem si představení užil velmi. Věřím, že hodně lidí se v alespoň některé ze situací najde - já to tak měl. Jinak představení vlastně kombinuje větší množství scének, z nichž některé jsou slabší, zatímco u některých jsem se opravdu bavil (obzvláště v pozdější fázi hry). Pravdou je, že žádnou hlubší intelektuální myšlenku jsem si z představení neodnesl, ale pobavil jsem se hodně, a to není málo.

Ze začátku to vypadalo jako klauzurní práce KALD, takové to na hlavu postavené estetično. Nicméně poté začnou tři Julie servírovat své životy i živůtečky s takovým nábojem, že na něco takového už nezbyly myšlenky. Neskutečně zábavné, ale až téměř cringe okamžiky hbitě střídaly proslovy z přijímacích pohovorů (prezentovat tak vlastní CV, asi mě okamžitě vyhodí...). Sedí tři Julie na těch správných schodech? Sestavila Julie skříňku Hemnes? A přijde vůbec, ten jediný správný, ten jejich ideální kokot?

Velmi povedené. Emoce se střídaly. Od výbuchu smíchu zpět k beznaději a zoufalství. Věřím, že toto téma není pro každého a kdo to nezažil nebo si neumí ze sebe udělat srandu, tak se asi bavit nebude, ale mně to velice sedlo. U jedné pasáže jsem plakala smíchy a myslela jsem si, že na jevišti sleduju sebe. Člověk tak trochu získává útěchu v tom, že není na světe sám, kdo čeká na kokota :)

Nemělo by divadlo vyvolávat aspoň nějaké zamyšlení? Jako jo, pobavila jsem se, semtam jsem se zasmála (některé scénky byly až moc prvoplánové a doopravdy si nemyslím, že ženy jsou tak hloupé, že neví, kde je Kambodža). Tohle ujíždění na běžných stereotypech bylo za mě v představení víc než libo. Moc oceňuji Denise Šafaříka a jeho vlastní komediální vstupy. A poslední věc: doopravdy je nutné, aby hlavní hrdinka během představení tak často kouřila? Pomáhá to ději? NE! Jen herečka nedokáže potlačit svoji vlastní závislost. Prosím, tohle nám divákům nedělejte.

Vtipné momenty, jednotlivé "scénky" vtipné, ale celek by mohl být víc domyšlený a propracovaný, publikum tvořily z 80% ženy a dívky mladšího věku, ty se bavily ohromně :)

Na představení jsem byl dvakrát a i po druhé mě bavilo. Zároveň s druhým shlédnutím jsem si začal uvědomovat nedostatky, které byly překryty prvotním nadšením. Tempo je občas trochu pomalé, některé vtipy šly až za hranu trapnosti, ale povětšinou to stále bylo to skvělé Čekání na kokota, které jsem viděl poprvé. Téma sice není nové, ale je pojato s energií, s humorem a sebeironií, což funguje a baví.

Na představení jsem byl dvakrát a i po druhé mě bavilo. Zároveň s druhým shlédnutím jsem si začal uvědomovat nedostatky, které byly překryty prvotním nadšením. Tempo je občas trochu pomalé, některé vtipy šly až za hranu trapnosti, ale povětšinou to stále bylo to skvělé Čekání na kokota, které jsem viděl poprvé. Téma sice není nové, ale je pojato s energií, s humorem a sebeironií, což funguje a baví.

Já jsem si představení užil velmi. Věřím, že hodně lidí se v alespoň některé ze situací najde - já to tak měl. Jinak představení vlastně kombinuje větší množství scének, z nichž některé jsou slabší, zatímco u některých jsem se opravdu bavil (obzvláště v pozdější fázi hry). Pravdou je, že žádnou hlubší intelektuální myšlenku jsem si z představení neodnesl, ale pobavil jsem se hodně, a to není málo.

Ze začátku to vypadalo jako klauzurní práce KALD, takové to na hlavu postavené estetično. Nicméně poté začnou tři Julie servírovat své životy i živůtečky s takovým nábojem, že na něco takového už nezbyly myšlenky. Neskutečně zábavné, ale až téměř cringe okamžiky hbitě střídaly proslovy z přijímacích pohovorů (prezentovat tak vlastní CV, asi mě okamžitě vyhodí...). Sedí tři Julie na těch správných schodech? Sestavila Julie skříňku Hemnes? A přijde vůbec, ten jediný správný, ten jejich ideální kokot?

Velmi povedené. Emoce se střídaly. Od výbuchu smíchu zpět k beznaději a zoufalství. Věřím, že toto téma není pro každého a kdo to nezažil nebo si neumí ze sebe udělat srandu, tak se asi bavit nebude, ale mně to velice sedlo. U jedné pasáže jsem plakala smíchy a myslela jsem si, že na jevišti sleduju sebe. Člověk tak trochu získává útěchu v tom, že není na světe sám, kdo čeká na kokota :)

Nemělo by divadlo vyvolávat aspoň nějaké zamyšlení? Jako jo, pobavila jsem se, semtam jsem se zasmála (některé scénky byly až moc prvoplánové a doopravdy si nemyslím, že ženy jsou tak hloupé, že neví, kde je Kambodža). Tohle ujíždění na běžných stereotypech bylo za mě v představení víc než libo. Moc oceňuji Denise Šafaříka a jeho vlastní komediální vstupy. A poslední věc: doopravdy je nutné, aby hlavní hrdinka během představení tak často kouřila? Pomáhá to ději? NE! Jen herečka nedokáže potlačit svoji vlastní závislost. Prosím, tohle nám divákům nedělejte.

Vtipné momenty, jednotlivé "scénky" vtipné, ale celek by mohl být víc domyšlený a propracovaný, publikum tvořily z 80% ženy a dívky mladšího věku, ty se bavily ohromně :)

Ze začátku to vypadalo jako klauzurní práce KALD, takové to na hlavu postavené estetično. Nicméně poté začnou tři Julie servírovat své životy i živůtečky s takovým nábojem, že na něco takového už nezbyly myšlenky. Neskutečně zábavné, ale až téměř cringe okamžiky hbitě střídaly proslovy z přijímacích pohovorů (prezentovat tak vlastní CV, asi mě okamžitě vyhodí...). Sedí tři Julie na těch správných schodech? Sestavila Julie skříňku Hemnes? A přijde vůbec, ten jediný správný, ten jejich ideální kokot?

Velmi povedené. Emoce se střídaly. Od výbuchu smíchu zpět k beznaději a zoufalství. Věřím, že toto téma není pro každého a kdo to nezažil nebo si neumí ze sebe udělat srandu, tak se asi bavit nebude, ale mně to velice sedlo. U jedné pasáže jsem plakala smíchy a myslela jsem si, že na jevišti sleduju sebe. Člověk tak trochu získává útěchu v tom, že není na světe sám, kdo čeká na kokota :)

Vtipné momenty, jednotlivé "scénky" vtipné, ale celek by mohl být víc domyšlený a propracovaný, publikum tvořily z 80% ženy a dívky mladšího věku, ty se bavily ohromně :)

Nemělo by divadlo vyvolávat aspoň nějaké zamyšlení? Jako jo, pobavila jsem se, semtam jsem se zasmála (některé scénky byly až moc prvoplánové a doopravdy si nemyslím, že ženy jsou tak hloupé, že neví, kde je Kambodža). Tohle ujíždění na běžných stereotypech bylo za mě v představení víc než libo. Moc oceňuji Denise Šafaříka a jeho vlastní komediální vstupy. A poslední věc: doopravdy je nutné, aby hlavní hrdinka během představení tak často kouřila? Pomáhá to ději? NE! Jen herečka nedokáže potlačit svoji vlastní závislost. Prosím, tohle nám divákům nedělejte.

Já jsem si představení užil velmi. Věřím, že hodně lidí se v alespoň některé ze situací najde - já to tak měl. Jinak představení vlastně kombinuje větší množství scének, z nichž některé jsou slabší, zatímco u některých jsem se opravdu bavil (obzvláště v pozdější fázi hry). Pravdou je, že žádnou hlubší intelektuální myšlenku jsem si z představení neodnesl, ale pobavil jsem se hodně, a to není málo.

Na představení jsem byl dvakrát a i po druhé mě bavilo. Zároveň s druhým shlédnutím jsem si začal uvědomovat nedostatky, které byly překryty prvotním nadšením. Tempo je občas trochu pomalé, některé vtipy šly až za hranu trapnosti, ale povětšinou to stále bylo to skvělé Čekání na kokota, které jsem viděl poprvé. Téma sice není nové, ale je pojato s energií, s humorem a sebeironií, což funguje a baví.