O hezkých věcech, které zažíváme

Herci se stali přímo spoluautory a pod vedením Jana Friče předvádí „hezké věci“, přičemž po divácky vděčném začátku ono „hezké“ pozvolna začíná být k zblití. Režisér si dokáže utahovat i sám ze sebe, ale diváky k hledání a přemýšlení zrovna nevybízí a příliš spoléhá na jejich iniciativu. Část obecenstva se dokáže celou dobu jen spokojeně bavit, aniž by odhalila smysl. Hlavně v poslední třetině a závěru se projevuje úskalí této formy a nevyužitý potenciál jinak veskrze osobitého východiska.

Inscenace Jana Friče se často vyznačují zvládnutým balancováním na hraně vážného a výsměchu, "poctivého" zobrazení a karikatury. Z této inscenace byla patrná snaha přesně o toto, na mé repríze však vyznění citelně sklouzlo na směšnou stranu. Moje škoda, třeba budete mít větší štěstí.

S touto jevištní poetikou jsem se nepotkala. Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.