Obyčejná žena

Inscenace vychází z novely A. Ernaux. Režisérka E. Říhová se se svým týmem vydala alternativnější cestou. V krátké inscenaci se neplýtvá slovy, výrazný prostor dostávají i jiné vyjadřovací prostředky (pohyb, scénografie apod.). Zaujme, do jisté míry i překvapí, práce s prostorem. Tvůrci nevnucují svůj pohled, snaží se diváky směrovat k vlastnímu přemýšlení a domýšlení. Scénář je však přece jen na slovo skoupý až příliš a leckdo může cítit nedostatek záchytných bodů. Herecky dostává prostor hlavně I. Uhlířová, přítomnost P. Uhlíka je spíše sekundováním.

Obyčejně neobyčejný příběh jedné ženy. Postupné objevování, rozkrývání, skládání...myšlenek, obrazů, pocitů. Vyrovnávání se se smrtí, vyrovnávání se sám se sebou. Inscenace co dokáže upoutat a vtáhnout, dobře využívá daný prostor a prostředků co nabízí. Výtečná I. Uhlířová se svým barvitým, přirozeným, sugestivním přednesem. P. Uhlík ji pak dobře doplňuje. V konečném důsledku určitě máte při odchodu o čem přemýšlet.