MeetFactory

Fernando Arrabal, Apolena Vanišová

Pohřeb sardinky

Premiéra: 19.9.2017. Překlad předlohy: Olga Špilarová. Dramaturgie: Matěj Samec, Jan Bárta. Výprava: Zuzana Sceranková, Klára Syrůčková. Hudba: Petr Krušelnický, Petr Skala. Choreografie: Jan Bárta. Režie: Apolena Vanišová.
1:05x


Jevištní provedení knihy španělského spisovatele. „Popeleční středa, poslední den karnevalových oslav. Koná se pohřeb sardinky. Dnes je možné cokoliv...“
inscenace není vhodná pro děti v průběhu představení se na jevišti kouří
Anketa 2017
Pro tuto inscenaci, stejně jako pro všechny ostatní s premiérou od prosince 2016 do listopadu 2017, včetně hereckých výkonů, můžete hlasovat v naší výroční anketě. Uzávěrka ankety je 23. února.
Do konce hlasování zbývá ještě 4 dny.
MeetFactory
Hodnocení inscenace
Redakce
47 %
Uživatelé
-
Hodnocení redakce
Pavel Širmer 50 %
Lukáš Holubec 60 %
Michal Novák 30 %
Chci vidět - přidat do seznamu
Volby

Hodnocení

Hodnocení redakce:
Pavel Širmer 50 %
(zadáno: 10.12.2017, počet hodnocení: 1354)
přínosný / zajímavý komentář
Inscenační tým se pokusil interpretovat knihu alternativnějšími prostředky, slova ustoupila do pozadí. K divácké srozumitelnosti není na škodu znát základní souvislosti, popsané například v programu. Pohybově, hudebně (zvukově), světelně působivé. Zvláštní tvar každý nepřijme, ale některé diváky může inscenace svou poetikou a jistým kouzlem oslovit.
Lukáš Holubec 60 %
(zadáno: 10.11.2017, počet hodnocení: 511)
přínosný / zajímavý komentář
Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
Ačkoliv atmosféra představení byla velmi sugestivní, jen těžko jsem zachytil komplexnější myšlenku. Nicméně pocit, že se dívám na určitý absurdní obraz, o kterém se chci dozvědět více, než jen z pouhého dívání se, ve mně zůstal a postupem času musím uznat, že tento karneval chaosu, otroctví a smrti své místo v repertoáru MeetFactory jistě má.
Michal Novák 30 %
(zadáno: 14.10.2017, počet hodnocení: 950)
přínosný / zajímavý komentář
35 % Pokušitelská přitažlivost díla představitele španělského surrealismu vedla k pokusu divadelně uchopit tuto zvláštní obraznou mozaiku jedné karnevalové noci, prostředníka k vykreslení jakési oslavy smrti a (skutečného? snového?) soužití sumbisiva se dvěma tyrankami. Nálady a situace jsou předkládány skrze zvukové ataky, nahotu a neherectví P. Skaly. Dojde i na (technicky mizerné) předčítání úryvků z knihy. Inscenace je prosta výkladu té „poetiky zvrácenosti“, na nezachytitelný Arrabalův svět jsou aplikovány postupy, které více než ilustraci nenabídnou. Ve výsledku nepodnětná „alternativa“.

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.