Matka Kuráž a její děti

Žertovná a funkční scéna, povědomé i chytlavé melodie v podání rázné živé hudby. Výborní herci ovládají všechny situace bravurně a s elegancí. Nadsázka, aluze, černý humor, expresivní výrazy zmnožené a úsměvné. Nic pro prudérní diváky, ale pro hravé bezesporu. Netřeba se Brechta bát.

Původní Brechtovo drama se odehrává v letech 1624 až 1636, tj. v době, kdy zuřila třicetiletá válka. Jedná se tedy o smyšlený příběh zasazený do reálných historických událostí, které jsou důležité i pro naše národní dějiny. Z tohoto konceptu ovšem nezůstalo ve zdejší inscenaci v podstatě vůbec nic. Režisér děj zasadil do divného bezčasí, doplnil jej zcela nepochopitelně kulisami připomínajícími americký western a text obohatil přemírou bezúčelných vulgarismů či stupidních odrhovaček, které byly často zpívány v němčině. Pozitivně lze hodnotit snad jen obsazení E. Salzmannové do titulní role. (více v článku na blogu)

Kdo chce žít z války,
musí jí taky dát něco zpátky.

Michal Hába odhaluje ohavnost všech nelidských systémů, ve kterých je tím hlavním a jediným cílem přežít. Přežít za každou cenu. I za cenu kolaborace se systémem, který nás drtí.
S Evou Salzmannovou si Hába moc dobře rozumí. A ona statečně táhne růžovou káru, která má na jednom boku nápis COURAGE a na druhém Made in China.
Brechta režisér balí do třpytivého hávu. A nabízí skvělý hudební doprovod.
Hodně lidí odešlo. Jakmile se totiž divadlo nebezpečně vzdálí od formátu televizní inscenace, je třeba vzít nohy na ramena. Asi.

65%
Německá exprese, údajně. Western, zcela jistě. Třicetiletá válka, silná pochybnost. Drobná nepříčetnost, když postavy vylezou ze hry do orchestřiště, a dávají si spycha či kuřpauzu. Přestavba za chodu. Dobře, tak není to vždy úplně logické..
Máti rodu se po německu nedrásá, po drobných jevištních úkrocích pragmaticky přijme věci jak jsou, tedy po česku, sympatická to žena. Synáčky má, jen což, a dcerušku též. Nedrásá se, když je ztrácí. Jen pěje německy. Vůbec, hodně se tu pěje. Zábavné, současně divné. Hodně, hodně divné. Tak jako...německy divné.

Žertovná a funkční scéna, povědomé i chytlavé melodie v podání rázné živé hudby. Výborní herci ovládají všechny situace bravurně a s elegancí. Nadsázka, aluze, černý humor, expresivní výrazy zmnožené a úsměvné. Nic pro prudérní diváky, ale pro hravé bezesporu. Netřeba se Brechta bát.

Původní Brechtovo drama se odehrává v letech 1624 až 1636, tj. v době, kdy zuřila třicetiletá válka. Jedná se tedy o smyšlený příběh zasazený do reálných historických událostí, které jsou důležité i pro naše národní dějiny. Z tohoto konceptu ovšem nezůstalo ve zdejší inscenaci v podstatě vůbec nic. Režisér děj zasadil do divného bezčasí, doplnil jej zcela nepochopitelně kulisami připomínajícími americký western a text obohatil přemírou bezúčelných vulgarismů či stupidních odrhovaček, které byly často zpívány v němčině. Pozitivně lze hodnotit snad jen obsazení E. Salzmannové do titulní role. (více v článku na blogu)

Kdo chce žít z války,
musí jí taky dát něco zpátky.

Michal Hába odhaluje ohavnost všech nelidských systémů, ve kterých je tím hlavním a jediným cílem přežít. Přežít za každou cenu. I za cenu kolaborace se systémem, který nás drtí.
S Evou Salzmannovou si Hába moc dobře rozumí. A ona statečně táhne růžovou káru, která má na jednom boku nápis COURAGE a na druhém Made in China.
Brechta režisér balí do třpytivého hávu. A nabízí skvělý hudební doprovod.
Hodně lidí odešlo. Jakmile se totiž divadlo nebezpečně vzdálí od formátu televizní inscenace, je třeba vzít nohy na ramena. Asi.

65%
Německá exprese, údajně. Western, zcela jistě. Třicetiletá válka, silná pochybnost. Drobná nepříčetnost, když postavy vylezou ze hry do orchestřiště, a dávají si spycha či kuřpauzu. Přestavba za chodu. Dobře, tak není to vždy úplně logické..
Máti rodu se po německu nedrásá, po drobných jevištních úkrocích pragmaticky přijme věci jak jsou, tedy po česku, sympatická to žena. Synáčky má, jen což, a dcerušku též. Nedrásá se, když je ztrácí. Jen pěje německy. Vůbec, hodně se tu pěje. Zábavné, současně divné. Hodně, hodně divné. Tak jako...německy divné.

Původní Brechtovo drama se odehrává v letech 1624 až 1636, tj. v době, kdy zuřila třicetiletá válka. Jedná se tedy o smyšlený příběh zasazený do reálných historických událostí, které jsou důležité i pro naše národní dějiny. Z tohoto konceptu ovšem nezůstalo ve zdejší inscenaci v podstatě vůbec nic. Režisér děj zasadil do divného bezčasí, doplnil jej zcela nepochopitelně kulisami připomínajícími americký western a text obohatil přemírou bezúčelných vulgarismů či stupidních odrhovaček, které byly často zpívány v němčině. Pozitivně lze hodnotit snad jen obsazení E. Salzmannové do titulní role. (více v článku na blogu)

Kdo chce žít z války,
musí jí taky dát něco zpátky.

Michal Hába odhaluje ohavnost všech nelidských systémů, ve kterých je tím hlavním a jediným cílem přežít. Přežít za každou cenu. I za cenu kolaborace se systémem, který nás drtí.
S Evou Salzmannovou si Hába moc dobře rozumí. A ona statečně táhne růžovou káru, která má na jednom boku nápis COURAGE a na druhém Made in China.
Brechta režisér balí do třpytivého hávu. A nabízí skvělý hudební doprovod.
Hodně lidí odešlo. Jakmile se totiž divadlo nebezpečně vzdálí od formátu televizní inscenace, je třeba vzít nohy na ramena. Asi.

65%
Německá exprese, údajně. Western, zcela jistě. Třicetiletá válka, silná pochybnost. Drobná nepříčetnost, když postavy vylezou ze hry do orchestřiště, a dávají si spycha či kuřpauzu. Přestavba za chodu. Dobře, tak není to vždy úplně logické..
Máti rodu se po německu nedrásá, po drobných jevištních úkrocích pragmaticky přijme věci jak jsou, tedy po česku, sympatická to žena. Synáčky má, jen což, a dcerušku též. Nedrásá se, když je ztrácí. Jen pěje německy. Vůbec, hodně se tu pěje. Zábavné, současně divné. Hodně, hodně divné. Tak jako...německy divné.

Žertovná a funkční scéna, povědomé i chytlavé melodie v podání rázné živé hudby. Výborní herci ovládají všechny situace bravurně a s elegancí. Nadsázka, aluze, černý humor, expresivní výrazy zmnožené a úsměvné. Nic pro prudérní diváky, ale pro hravé bezesporu. Netřeba se Brechta bát.