Saturnin

Orchestr, který byl hlavní atrakcí, hrál dobře, ale zpěv některých aktérů (V. Fridrich, L. Pernetová) kouzlo písní spolehlivě zabil. Jinak děj plynul neskutečně pomalu, poetika humoristické předlohy se naprosto ztratila. Režisér látku nezvládl, jeho inscenace je omyl. Herci většinou nevybočili z mezí svých známých možností. Světlejšími okamžiky byly (některé) výstupy J. Hány a J. Meduny, který jako jediný podal vyvážený výkon po všech stránkách (herecké, pěvecké i pohybové). Menší oživení přinesl i M. Zbrožek. Dílčí klady však nezměnily nic na tom, že to byly tři hodiny nesnesitelné nudy.

Úvodní nekonečné koblihové entrée ve mně zřejmě zanechalo neblahou stopu, poněvadž vše, co se následně dělo, mi koblihu připomínalo: málo Jirotky a Saturnina (ochuzená náplň), zbytečně moc songů a rádobykomických rozpohybovaných etud (suché, místy "dusící" těsto kolem) ;(

Dvacet procent dávám za výborného pana Hánu v roli Saturnina (jenž bohužel nedostal mnoho prostoru). Jinak se první polovina představení dělila na dva časově poměrně vyvážené vzájemně provázané celky. Jedním byla hudebně taneční čísla navozující atmosféru dob, kdy Oldřich Nový sváděl Natašu Gollovou, druhým pak byla jakási pubertální (tento přívlastek volím na základě lascivních prvoplánových vtípků) komedie "Kterak každý, kdo nosí kalhoty, po slečně Barboře toužil".

Jaká byla druhá polovina nevím, neměl jsem motivaci to zjistit.

Příběh o Saturninovi jako věšák na hudební a taneční čísla. Saturnin zbavený tajemství dopovězením osudů postav. (více v článku na blogu)