Strýček Váňa

75%
Zdařile a poměrně klasicky zinscenovaný Čechov. Z hereckých výkonů bych rozhodně vyzdvihla Ninu Horákovou (i když tu ošklivku jí lze opravdu jen těžko věřit), Aleš Procházka s Vasilem Fridrichem byli též výborní.

V současnosti zřejmě jedno z nejlepších představení MDP. Vynikající scéna připomínající díla M. V. Vasněcovova a příjemná hudba (až na příšerné předěly po 1. a 3. dějství). Nejzajímavější postavou je jednoznačně doktor Astrov. Aleš Procházka jej hraje jako ryze čechovovskou figurku a naprosto tak zastiňuje V. Fridricha jako Váňu. Jde-li o dámy, Z. Kajnarová je bohužel velmi slabá, Jelenu ani v nejmenším nepostihla. Naopak, výborná N. Horáková zpodobňuje Soňu jako vnitřně velice silnou dívku bez známek patosu. A Věra Janků by měla zlepšit pravoslavné křižování se, to bylo hodně odbyté.
76%

Rozhodně dobře zpracovaná ruská klasika. Lehké zkrácení hře prospělo, má to lepší spád a více se zde zdůraznily stěžejní témata. Jednotlivé scény působily veskrze dobrým dojmem, měly svůj potřebný dopad a bez problémů udržely moji pozornost. Velký podíl na tom má také velmi dobrý výkon trojice A. Procházka, N. Horáková a Z. Kajnarová, kteří jsou pro mě hlavní tahouni této inscenace. To celé je doplněno velice příjemnou scénou i povedenými kostýmy. 75%

75 % Tento Strýček Váňa začíná u precizního vykreslení postav tohoto hořkosměšného panoptika. Pokračuje budováním vědomí ulpívajícího času a na bedrech stěžejních postav je břímě života snad i viditelné. Dalším kamenem inscenace je náladotvorná scéna Jaroslava Milfajta. Petr Svojtka rozehrává více než hru o krizi středního věku sled obecných kauzalit, když se do života vkrade sžíravost, otupělost, žití z povinnosti, nenaplněné sny, osobnostní neobratnost, v neposlední řadě vztek. Vasil Fridrich v krásné a emocionálně skvěle ztvárněné roli (jeho živelný herecký naturel a Vojnickij?...ano!).

Inscenaci se po formální stránce nedá téměř nic vytknout. Ať už se jedná o krásně výtvarně řešenou podzimně laděnou scénu, pečlivě sladěné kostýmy i solidní herecké výkony, z nichž vystupují zejména N. Horáková, V. Fridrich a A. Procházka. Jenže za tím vším jsem postrádal přesvědčivější režijní uchopení textu, které by mi sdělilo odpověď na otázku, proč došlo zrovna k tomuto dramaturgickému výběru. P. Svojtka sice hru převedl na jeviště v pěkném inscenačním hávu, jako režisér se však k žádnému autorem nabízenému tématu nevyjádřil. A to je zrovna v této podivné době, v níž žijeme, velká škoda.

Svojtka sází především na pečlivé prokreslení charakterů jednotlivých postav. V tom mu hodně pomáhají i představitelé hlavních rolí - především V. Fridrich jako žárlivostí sžíraný Vojnickij a A. Procházka coby světácký doktor Astrov. Serebrjakov je v podání Z. Dolanského spíš starým a nemocným mužem než Vojnického konkurentem. Inscenaci se podařilo na jeviště přenést posmutnělou atmosféru, ve které všichni žijí v přeludu a tak nějak z povinnosti, ale nevyhýbá se ani humorným momentům. Velmi pěkná je podzimně laděná scéna J. Milfajta.