Dotkni se vesmíru a pokračuj

55%. Hra má hlavu a patu, ale (jak už se ukázalo v inscenaci J. Friče v pražském ND), je příliš upovídaná. Režisérka H. Burešová se více přiblížila vyznění, které zamýšlel autor, inscenace však přes snahu o oživení zůstávala statická. Herecké ztvárnění vesměs odpovídalo, ale jednotlivé postavy nebyly příliš výrazně odlišeny a někdy se herci více než na vyjádření vnitřní podstaty upínali ke „konverzování“. Struktura hry není pro jeviště atraktivní natolik, aby se obešla bez výrazné režijní invence a zásahů.

Dialogy možná místy mohou působit absurdně, ale realitu zvláštního světa vědců odráží naprosto věrně, i když samozřejmě s mírnou nadsázkou. Ačkoliv inscenace Hany Burešové se po většinu času tváří jako běžná konverzační komedie z neobvyklého prostředí, ambice má mnohem vyšší. Převratný vědecký objev zde není jen zdrojem humoru, ale nutí k zamyšlení, kde leží etické hranice vědeckého výzkumu. Herecky zaujmou halvně P.Štěpán v roli vědce Plánovského, S.Janotová jako doktorandka Anděla a A.Slanina coby trochu autistický Jonáš. Slabinou je závěr, kde inscenace ztrácí tempo. Více viz blog (více v článku na blogu)