Žebrácká opera

Mít v souboru Petra Štěpána (Macheath) a Jana Mazáka (Peachum) je polovina úspěchu této inscenace, o tu druhou se zasloužilo dramaturgicko-režijní čtení hry. Divákům je předložena velice živá, rytmizovaná a jemně stylizovaná podívaná, která otevírá prostor divákům k nacházení asociací, jež dílem pulsují. Ani o zábavu není nouze. Ironizující vhled do všech těch absurdit a decentní karikaturní obtahy figur tomu napomáhají. Stejně tak včlenění hry do ještě jednoho rámce… Tady vědí, o čem „Žebráckou“ hrát a jak toto panoptikální zpodobnění mechanismů světa bez zásad prezentovat právě teď. Pragmatismus a cynismus je metoda.

Havlova variace není snadnou inscenační látkou, v Brně si s ní však poradili. Model režisérky H. Burešové je propracovaný do nejmenšího detailu. Stylizace je pouze jemná a dává vyniknout humoru i zvláštnímu jazyku hry, který herci ve větších i menších rolích výtečně zvládají. Smysl má i scéna. Kostýmy odkazují k dnešku a nelze též opomenout výrazné vnější odlišení u herců hrajících více postav (na což se na českých jevištích obvykle dostatečně nedbá). Ku prospěchu bylo i zapojení živé hudby. Právě takové provedení může diváka pobavit a vybídnout k hledání asociací, o což autorovi šlo.