Nadaný žák

55%. Dramatizaci upravil režisér, výsledná podoba s nahodilým střídáním monologů a dialogů nebyla příliš konzistentní. Souhlasím, že (smysluplný) nápad s plexisklem vyznění nepomohl. Naopak odkrývání reálného výhledu na město fungovalo výborně. Režisér nedovedl herce ke zcela čitelnému ztvárnění vnitřních motivací, u Dussandera (J. Čapka) se místy ztrácela jeho funkce v příběhu, ani vývoj chlapce Todda (T. Hron) se nezdařilo věrohodně zachytit. Přesto se zejména v poslední třetině dařilo chvílemi dosáhnout značné působivosti; škoda, že se síla Kingovy předlohy nedostala do celé inscenace.

65%. Inscenace nenudí a příběh o fascinaci zlem a zneužíváním moci je dost aktuálním tématem. Potěší i příjemná stopáž a slušné tempo bez zbytečných odboček. Nadaný žák je velkou příležitostí pro ústřední hereckou dvojici, ze které si lépe vede J.Čapka jako stárnoucí nacista. U postavy Todda (T.Hron) je méně zřetelný vývoj od zvědavého chlapce po zrůdu přebírající Dussanderovy vzorce chování. Nešťastné je ovšem scénické řešení se čtvrtou stěnou - předěl mezi jevištěm a hledištěm tvoří plexisklo, které divákovi vhled do příběhu spíš znesnadňuje. (více v článku na blogu)

65% Povídce divadelní adaptace sluší. Nadaný žák se hraje ve výrazné inscenační úpravě zaměřující se víceméně výhradně na vztah chlapce Todda a starce Dussandera. V hereckém duelu s mírnější převahou vítězí J. Čapka, jenž vybavil svoji postavu rozličnějšími výrazovými prostředky a nakonec tak působí realističtěji a "živěji", než jeho o dvě generace mladší herecký partner. Zpracování postavy Todda je trošku jednodušší, nemá tak propracovaný lineární vývojový oblouk, přesto však ve výsledku přináší dostačující emoční účinek. Škoda čtvrté „přední“ stěny, která vnímání příběhu trochu narušuje.