Smrt v růžovém

75% Velmi intenzivní růžový parfém, skvělé české texty písní, tři "stejné" postavy Edith a Jana Zenáhlíková jako vzpomínající hvězda na samém sklonku života; zejména její fascinující výkon, který je silný po stránce herecké, nejsilnější však v pěveckých výstupech; přesně taková je Smrt v růžovém. Nabízí silný herecký i pěvecký výkon hlavní představitelky, kterou hudebně provází výborní Tomáš Alferi jako Editin poslední muž a Veronika Svojtková, jež současně představuje všechny ostatní postavy. Ta je výborná v roli sv. Terezy, v ostatních bych ocenila větší herecké rozlišení.

Komorně laděné drama symbioticky propojuje intimní až křehké ohlédnutí za životem Édith Piaf s vášnivostí, živočišností a rozháraností její duše. Jana Zenáhlíková zaujme nejen skvělou interpretací šansonů, ale i neutuchajícím energickým drajvem a hereckou bravurou, s níž autenticky střídá polohy nálad a škálu emocí zpěvačky s pohnutým osudem. Za zmínku rozhodně stojí i zdařilé české texty písní, které celému příběhu dodávají osobitý šmrnc, stejně tak i Veronika Svojtková a Tomáš Alferi v rolích Démonů a všudypřítomná omamná vůně lilií.

75%. Povedená inscenace, která kreativním způsobem zhmotňuje životní příběh Edith Piaf. Po pomalejším začátku děj postupně graduje a přináší řadu působivých momentů. A to především zásluhou J.Zenáhlíkové, která se v hlavní roli nespoléhá na nějakou vnějškovou nápodobu, ale hraje Edith po svém, k čemuž přidává i výtečný zpěv. Hudebně i herecky ji zdařile přizvukují T.Alferi a V.Svojtková. Obvykle moc nemám rád překládání notoricky známých písní do češtiny, ale tentokrát mi to nevadilo, jelikož přebásnění režisérky V.Herajtové je velice povedené, nejedná se o otrocký překlad, ale svébytné texty s vlastní poetikou zapadající do rámce inscenace.

Pohled Ľ. Feldeka na osobnost Édith Piaf má své kouzlo a je autorsky důvtipným vyrovnáním s problémem faktické spornosti mnohých událostí jejího života. Na malé scéně kladenského divadla se pracuje se zrcadly, která umožňují málo vídané postupy, ale v nasvícení může odraz diváků nežádoucím způsobem odvádět pozornost od herců. Naturel J. Zenáhlíkové se od Édith značně odlišuje, ale přijme-li divák temperament jiného druhu, může se nechat strhnout. Nesporná síla kladenské inscenace je v hudbě, Zenáhlíková šansony podává jedinečně a oporou jí je živý doprovod T. Alferiho a V. Svojtkové, kteří se zapojují i herecky.