Hana

Rozhodně zdařilá interpretace knižní předlohy. Samotný příběh je opravdu dobře napsaný a i přes větší délku nijak nenudí a celé to uteče až nečekaně rychle. První část ještě tolik nezasáhne a spíše hlavně připraví půdu pro tu druhou, kde do sebe vše až příliš krutě zapadá. I když člověk nečeká nic pěkného tak i přes to ho ty všechny rány osudu docela slušně rozloží. Dramatizace zde funguje na jedničku, samotný závěr a celé vyústění musí zasáhnout každého. Opravdu vynikající výkon P. Lorencové jako Hany. Vedle ní určitě též zaujali T. Groszmannová a E. Trčková. Pochvalu zaslouží také samotná scéna, jenž fungovala více než dobře.

Skvělé herecké výkony všech tří hereček v rolích zásadních žen v jedné rodině, Miry (E.Trčkové), Hany (E.Novotné) a Elsy (T.Groszmannové) i zbývajících obsazených; přes svou jednoduchost zajímavá a nápaditá scéna a silný příběh, který ve své předloze poskytla již A.Mornštajnová, vytvářejí dokonalý základ podařené inscenace. Přesto mám pocit, že emocionálnímu zásahu, jaký mi přinesla právě kniha, zůstala přeci jen dlužna. Hanin příběh v druhé polovině je v podstatě dokonalý, druhá polovina ostatně nabízí lépe plynoucí a dramatičtější děj, Miřin příběh, který tomu Haninu dodává katarzi, se tak dramaticky a emocionálně silně podat nepodařilo.

85 %. V Národním divadle Brno se román Aleny Mornštajnové podařilo převést na jeviště mimořádně citlivým způsobem. Inscenace nechá vyznít všechny důležité esence příběhu, intenzivně pak zejména linku osudovosti, která si s titulní postavou pohrává téměř až za samu hranici toho, co jeden člověk je schopen za život unést. Katarzní finále, naaranžované jako průnik ozvěn rodinné minulosti a současnosti, které jako by promlouvaly ze skupinové fotografie, působivě umocní divácký zážitek.