Národní divadlo moravskoslezské [Divadlo „12“]

Christopher Hampton

Řeči léčí

Premiéra: 20.4.2018. Překlad: Milan Lukeš. Dramaturgie: Adam Gold. Scéna: Milan David. Kostýmy: Marta Roszkopfová. Výběr hudby a režie: Vojtěch Štěpánek.
1:25x


„Vztahová psychoanalýza“ inspirovaná skutečností. Píše se rok 1904 a Carl Gustav Jung pracuje jako klinický psycholog ve švýcarském Burghölzli. Jeho žena čeká první dítě a v jeho péči se ocitá dívka rusko-židovského původu se záchvaty hysterie, již se Jung rozhodne léčit pomocí zcela nových a neotřelých postupů. Dívka si však s lékařem brzy porozumí natolik, až spolu navážou hluboce intimní vztah. O Jungových léčebných úspěších se následně dovídá i věhlasný Sigmund Freud, který se o Junga začne zajímat jako o svého nástupce. Ve chvíli, kdy ale Freud odhalí Jungův etický prohřešek, začíná silný příběh rozkolu dvou otců psychoanalýzy, v jehož středobodu stojí osudová Žena...
Národní divadlo moravskoslezské
Hodnocení inscenace
Redakce
60 %
Uživatelé
53 %
Hodnocení redakce
Jiří Landa 60 %
Lukáš Dubský 60 %
aktivovat hlídání nových termínů
Chci vidět - přidat do seznamu
Volby

Hodnocení

HODNOCENÍ REDAKCE:
Jiří Landa 60 %
(zadáno: 4.12.2018, počet hodnocení: 2828)
přínosný / zajímavý komentář
Hra nepatří k dramatikovým majstrštykům, nicméně chápu rozhodnutí dramaturgie ji nasadit. Skýtá dobré herecké příležitosti, navíc může být její bulvární nádech divácky přitažlivý. Méně obeznámeným návštěvníkům pak také poskytne základní informace nejen o osobnostech S. Freuda a C. G. Junga, ale i o termínech jako psychoanalýza apod. Trochu mi vadilo, jak režie herce tlačila do rádoby symbolických poloh, které měly upozorňovat na psychický stav dané postavy. Šlo o zbytečný postup, který tempo inscenace narušoval a nepřinášel jí zásadní obohacení. I přes tyto výtky jsem odcházel celkem spokojen.
Lukáš Dubský 60 %
(zadáno: 2.12.2018, počet hodnocení: 730)
přínosný / zajímavý komentář
(+1)
Inscenace plyne hladce, má tempo, ale postupem času si člověk čím dál víc uvědomuje, že sleduje vlastně jen červenou knihovnu zaobalenou do psychoanalytické vaty. Je to klasický vzorec – Ona má potíže, On jí pomůže a zároveň se do ní zamiluje, prožijí spolu bouřlivý románek, který ale On musí ukončit, protože je ženatý, má děti a vztah s pacientkou je navíc etickým prohřeškem, který ohrožuje jeho další kariéru. Větší herecký odstup od textu by možná dokázal melodramatické vyznění oslabit.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ:
MarekLinhart 50 %
(zadáno: 2.12.2018, počet hodnocení: 152)
Rivah 60 %
(zadáno: 11.10.2018, počet hodnocení: 169)
přínosný / zajímavý komentář
Štěpánek ozvláštňuje inscenaci konceptuálními postupy (pohybové excesy a polohy těla), které jsou diskutabilní a někdy odvádějí pozornost od dialogů. Hraje si i se zvukem - rezonance hlasu při vzpomínkách. Herecká akce je s plným nasazením. Fišar jako obvykle suverénní, Strnad a Lorencová přesvědčiví, Kafková a Finta mají menší role. Celkové vyznění představení: rozporuplné. Poznámka:
Členění jeviště ve "12" do hloubky, do původně druhé místnosti, trochu narušuje akustiku, srozumitelnost je pak při méně výrazné artikulaci a síle hlasu omezena. A proti zkušebně je tu i hlubší prostor hlediště.
Terrisek 50 %
(zadáno: 24.4.2018, počet hodnocení: 36)

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.