Dokonalé štěstí aneb 1789

25 %.

Po vizuální stránce velkolepá inscenace, bohužel s dosti nenaplněným obsahem. Ale to už v komentářích zaznělo.

25% Mnoho povyku pro nic. Inscenace, s níž si bezpochyby musel dát celý tvůrčí tým neskutečnou práci, přesto je její výpověď bohužel téměř nulová. Hraje se víceméně po celém divadle (takže paradoxně z prvních řad nebylo na spoustu scén vidět), jenže tentokrát se V. Morávek soustředil právě jen na nejrůznější efekty, čímž mu uteklo to zásadní - o čem se hraje (nebo o čem by se mělo hrát). Paralela mezi Velkou francouzskou revolucí 1789 a sametovou revolucí 1989 byla do výkladu naroubována násilně, navíc i těch několik málo odkazů působilo hodně pateticky. Výstup E. Salzmannové mi mluvil z duše.

25%. Režisér V. Morávek umí výtečně pracovat ve velkých sálech. To, co se svým týmem dokázal s prostorem historické budovy, bylo výjimečné. Je třeba ocenit nápad vztáhnout francouzskou revoluci k současnosti. Text, určený pro specifickou avantgardní scénu, se však bohužel nepodařilo inscenovat tak, aby v ND fungoval. Snaha o asociace se v nešťastném uchopení a ukřičeném (bezradně působícím) hereckém ztvárnění míjela účinkem, ve výsledku zněly z jeviště pouhé fráze a klišé. Aby se divák v obtížně srozumitelném chaosu vyznal, vytrval a pochopil, k tomu bylo třeba úsilí skoro nadlidské.

Morávkovy režie mám celkem rád, ale tohle bylo příliš ukřičené, navíc mě to ani moc nezasáhlo. Příběh Velké francouzské revoluce jistě není špatné připomínat, ale ty paralely s dneškem nejsou úplně nejsilnější. Více viz blog (více v článku na blogu)