Národní divadlo [Nová scéna]
<< KAREL_HYNEK_MACHA.RIP | Kosmos >>
Jan Tošovský & kol.
Koncové světlo
Premiéra: 27.2.2020 | 1:50x
Dramaturgie: Jan Tošovský. Scéna: Matěj Sýkora. Kostýmy: Juliána Kvíčalová. Hudba: Mojmír Měchura. Režie: Jan Frič.
Poslední uvedení: květen 2022.
Poslední uvedení: květen 2022.
Magdaléna Borová, Matyáš Řezníček, Jindřiška Dudziaková, Saša Rašilov, Lucie Brychtová, Mojmír Měchura...
„Podle mnoha filozofií a náboženských směrů není smrt konečnou stanicí. Spíše jakýmsi přechodem. Zajímavou inspiraci na toto téma představují práce některých současných myslitelů tzv. spekulativního realismu, kteří se dívají na celý Vesmír jako na zvláštní entitu, jejíž jednotlivé procesy (včetně pozemského organického života) jsou jen částečkou složitého a podmanivě krásného celku...“
inscenace již byla stažena z repertoáru
Hodnocení inscenace
Redakce
10 %
Uživatelé
45 %
kontroverzní inscenace (76.)
45161000
Hodnocení redakce
Pavel Širmer 10 %
Pavel Širmer 10 %
Recenze / blogy
Pro přidání vlastního článku do blogu se musíte přihlásit.
Uživatelské blogy
Plešatá herečka jako symbol smrti? | vladimír10
Externí recenze / blogy (odkazy na články mimo portál i-divadlo.cz)
(2.3.2020, Marie Reslová) (29.2.2020) (28.2.2020)Fotografie
autor (vlastník) fotografií:
Pozn.: Galerii vybraných fotografií zařazujeme výhradně u inscenací doporučovaných redakcí, resp. členy redakce.
Hodnocení (15)
HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer 10 %
24.5.2022 | 2013 hodnocení
+ souhlasím
Autor Jan Tošovský měl jistě dobré úmysly a použil ve scénáři zdroje, které si zaslouží pozornost. Režisér J. Frič, výtvarníci, hudebník a herci se snažili s textem utkat. Na jevišti se sice odehrávalo něco nezaměnitelného, ale zároveň nesmírně těžce srozumitelného. Možná byla chyba, že Tošovský byl sám sobě dramaturgem, další oči chyběly. Experiment patřil do mnohem menšího sálu s menší kapacitou. Třeba se našla hrstka diváků, které inscenace oslovila. Já jsem do ní proniknout nedokázal...
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Slamajak 60 %
9.12.2021 | 72 hodnocení
+ souhlasím
Čekal jsem od toho trochu víc, konkrétně třeba trochu víc tuc-tuc-jakože-techno momentů, jak to bylo v traileru. Když ale tenhle moment, kdy Jindřiška Dudziaková tancuje na trojúhelníkovitý věci s prázdnýma lahvema přišel, měl jsem z toho husinu. Rozhodně je dobrý nápad si třeba poslechnout podcast Národního divadla o týhle inscenaci, pak to dává mnohem větší smysl. Celkově to byl nicméně příjemně WTF zážitek. Jindřišku Dudziakovou nekriticky zbožňuju, tady byla opět skvělá; Magda Borová taky. Zajímavý zážitek vycházející z hodně zajímavého konceptu, ale znovu to asi vidět nepotřebuju.
Vladimír10 0 %
17.10.2021 | 624 hodnocení
+ souhlasím
Po Nebeského Králi Learovi a Mikuláškově Buržoazii se Fričovo Koncové světlo stalo s přehledem tím nejstupidnějším divadelním kusem, který jsem kdy zhlédl. Ti, kteří v průběhu hry neodešli a vydrželi až do konce, na scéně viděli kupříkladu M. Borovou politou ropou, M. Řezníčka pod maskou lišáka a všechny beze zbytku s pleší na hlavě. Skutečnost, že mají tyto věci se smrtí, jež má být ústředním motivem titulu, jen pramalou souvislost, nikoho zjevně netrápí. O děj tu totiž vůbec nejde, neboť publikum musí být přeci již dostatečně "oslněno" oněmi reflektory, které se občas vynoří z hloubi scény. (více v článku na blogu)
Michal Ernat 20 %
11.3.2020 | 27 hodnocení
+ souhlasím
Tak nejhorší zhlédnutá hra. Co k tomu říci - nemá děj, nemá logiku, není jasné, co zobrazuje. Že nějaká díra je vrt se dozvím, až když to protagonista řekne. A vlastně pokud něco někdo nepojmenoval přímo, nevěděl jsem, co to znamená. A to mám fantazii bezbřehou.
Líbí se mi jedině monology k meditacím ....
Líbí se mi jedině monology k meditacím ....
J.anek 80 %
28.2.2020 | 477 hodnocení
+ souhlasím
Smrt jako jediná jistota. Rituály smrti. Naše posmrtná pouť. Tak rádi bychom věděli, co nás čeká, až přestane existovat prostor a čas! Ropa jsi a v ropu se obrátíš.
Vlastně to spíš než divadelní inscenace je jakýsi rituál. Meditace o smrti. Má rytmus lidského dechu. Přináší torza našich vzpomínek, utržky textů, pohádek, příběhů. Přináší uklidnění a úlevu.
Chladné přijetí, vlažný potlesk. Někdo se nejspíš nudil, ale mě to zasáhlo silně.
Mimochodem - nikdo neodešel.
Vlastně to spíš než divadelní inscenace je jakýsi rituál. Meditace o smrti. Má rytmus lidského dechu. Přináší torza našich vzpomínek, utržky textů, pohádek, příběhů. Přináší uklidnění a úlevu.
Chladné přijetí, vlažný potlesk. Někdo se nejspíš nudil, ale mě to zasáhlo silně.
Mimochodem - nikdo neodešel.
Ivo Železný 20 %
26.2.2020 | 282 hodnocení
+ souhlasím
Text chvilkami dával smysl. Kouř chvilkami nebyl. Světelné efekty včetně stroboskopu a porůznu promítání obrazů i textu také chvilkami nebyly. A byly na představení nejzajímavější. Vlastně jediné zajímavé. Řev byl. Často. Úbytek diváků během představení 17+. K přesilovce nedošlo.
Slamajak 60 %
9.12.2021 | 72 hodnocení
+ souhlasím
Čekal jsem od toho trochu víc, konkrétně třeba trochu víc tuc-tuc-jakože-techno momentů, jak to bylo v traileru. Když ale tenhle moment, kdy Jindřiška Dudziaková tancuje na trojúhelníkovitý věci s prázdnýma lahvema přišel, měl jsem z toho husinu. Rozhodně je dobrý nápad si třeba poslechnout podcast Národního divadla o týhle inscenaci, pak to dává mnohem větší smysl. Celkově to byl nicméně příjemně WTF zážitek. Jindřišku Dudziakovou nekriticky zbožňuju, tady byla opět skvělá; Magda Borová taky. Zajímavý zážitek vycházející z hodně zajímavého konceptu, ale znovu to asi vidět nepotřebuju.
Vladimír10 0 %
17.10.2021 | 624 hodnocení
+ souhlasím
Po Nebeského Králi Learovi a Mikuláškově Buržoazii se Fričovo Koncové světlo stalo s přehledem tím nejstupidnějším divadelním kusem, který jsem kdy zhlédl. Ti, kteří v průběhu hry neodešli a vydrželi až do konce, na scéně viděli kupříkladu M. Borovou politou ropou, M. Řezníčka pod maskou lišáka a všechny beze zbytku s pleší na hlavě. Skutečnost, že mají tyto věci se smrtí, jež má být ústředním motivem titulu, jen pramalou souvislost, nikoho zjevně netrápí. O děj tu totiž vůbec nejde, neboť publikum musí být přeci již dostatečně "oslněno" oněmi reflektory, které se občas vynoří z hloubi scény. (více v článku na blogu)
Michal Ernat 20 %
11.3.2020 | 27 hodnocení
+ souhlasím
Tak nejhorší zhlédnutá hra. Co k tomu říci - nemá děj, nemá logiku, není jasné, co zobrazuje. Že nějaká díra je vrt se dozvím, až když to protagonista řekne. A vlastně pokud něco někdo nepojmenoval přímo, nevěděl jsem, co to znamená. A to mám fantazii bezbřehou.
Líbí se mi jedině monology k meditacím ....
Líbí se mi jedině monology k meditacím ....
J.anek 80 %
28.2.2020 | 477 hodnocení
+ souhlasím
Smrt jako jediná jistota. Rituály smrti. Naše posmrtná pouť. Tak rádi bychom věděli, co nás čeká, až přestane existovat prostor a čas! Ropa jsi a v ropu se obrátíš.
Vlastně to spíš než divadelní inscenace je jakýsi rituál. Meditace o smrti. Má rytmus lidského dechu. Přináší torza našich vzpomínek, utržky textů, pohádek, příběhů. Přináší uklidnění a úlevu.
Chladné přijetí, vlažný potlesk. Někdo se nejspíš nudil, ale mě to zasáhlo silně.
Mimochodem - nikdo neodešel.
Vlastně to spíš než divadelní inscenace je jakýsi rituál. Meditace o smrti. Má rytmus lidského dechu. Přináší torza našich vzpomínek, utržky textů, pohádek, příběhů. Přináší uklidnění a úlevu.
Chladné přijetí, vlažný potlesk. Někdo se nejspíš nudil, ale mě to zasáhlo silně.
Mimochodem - nikdo neodešel.
Ivo Železný 20 %
26.2.2020 | 282 hodnocení
+ souhlasím
Text chvilkami dával smysl. Kouř chvilkami nebyl. Světelné efekty včetně stroboskopu a porůznu promítání obrazů i textu také chvilkami nebyly. A byly na představení nejzajímavější. Vlastně jediné zajímavé. Řev byl. Často. Úbytek diváků během představení 17+. K přesilovce nedošlo.
Vladimír10 0 %
17.10.2021 | 624 hodnocení
+ souhlasím
Po Nebeského Králi Learovi a Mikuláškově Buržoazii se Fričovo Koncové světlo stalo s přehledem tím nejstupidnějším divadelním kusem, který jsem kdy zhlédl. Ti, kteří v průběhu hry neodešli a vydrželi až do konce, na scéně viděli kupříkladu M. Borovou politou ropou, M. Řezníčka pod maskou lišáka a všechny beze zbytku s pleší na hlavě. Skutečnost, že mají tyto věci se smrtí, jež má být ústředním motivem titulu, jen pramalou souvislost, nikoho zjevně netrápí. O děj tu totiž vůbec nejde, neboť publikum musí být přeci již dostatečně "oslněno" oněmi reflektory, které se občas vynoří z hloubi scény. (více v článku na blogu)
J.anek 80 %
28.2.2020 | 477 hodnocení
+ souhlasím
Smrt jako jediná jistota. Rituály smrti. Naše posmrtná pouť. Tak rádi bychom věděli, co nás čeká, až přestane existovat prostor a čas! Ropa jsi a v ropu se obrátíš.
Vlastně to spíš než divadelní inscenace je jakýsi rituál. Meditace o smrti. Má rytmus lidského dechu. Přináší torza našich vzpomínek, utržky textů, pohádek, příběhů. Přináší uklidnění a úlevu.
Chladné přijetí, vlažný potlesk. Někdo se nejspíš nudil, ale mě to zasáhlo silně.
Mimochodem - nikdo neodešel.
Vlastně to spíš než divadelní inscenace je jakýsi rituál. Meditace o smrti. Má rytmus lidského dechu. Přináší torza našich vzpomínek, utržky textů, pohádek, příběhů. Přináší uklidnění a úlevu.
Chladné přijetí, vlažný potlesk. Někdo se nejspíš nudil, ale mě to zasáhlo silně.
Mimochodem - nikdo neodešel.
Ivo Železný 20 %
26.2.2020 | 282 hodnocení
+ souhlasím
Text chvilkami dával smysl. Kouř chvilkami nebyl. Světelné efekty včetně stroboskopu a porůznu promítání obrazů i textu také chvilkami nebyly. A byly na představení nejzajímavější. Vlastně jediné zajímavé. Řev byl. Často. Úbytek diváků během představení 17+. K přesilovce nedošlo.
Slamajak 60 %
9.12.2021 | 72 hodnocení
+ souhlasím
Čekal jsem od toho trochu víc, konkrétně třeba trochu víc tuc-tuc-jakože-techno momentů, jak to bylo v traileru. Když ale tenhle moment, kdy Jindřiška Dudziaková tancuje na trojúhelníkovitý věci s prázdnýma lahvema přišel, měl jsem z toho husinu. Rozhodně je dobrý nápad si třeba poslechnout podcast Národního divadla o týhle inscenaci, pak to dává mnohem větší smysl. Celkově to byl nicméně příjemně WTF zážitek. Jindřišku Dudziakovou nekriticky zbožňuju, tady byla opět skvělá; Magda Borová taky. Zajímavý zážitek vycházející z hodně zajímavého konceptu, ale znovu to asi vidět nepotřebuju.
Michal Ernat 20 %
11.3.2020 | 27 hodnocení
+ souhlasím
Tak nejhorší zhlédnutá hra. Co k tomu říci - nemá děj, nemá logiku, není jasné, co zobrazuje. Že nějaká díra je vrt se dozvím, až když to protagonista řekne. A vlastně pokud něco někdo nepojmenoval přímo, nevěděl jsem, co to znamená. A to mám fantazii bezbřehou.
Líbí se mi jedině monology k meditacím ....
Líbí se mi jedině monology k meditacím ....
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
Přidat hodnocení
Pro přidání vlastního hodnocení se musíte přihlásit.
Pokud zde ještě nemáte vytvořený účet, stačí se jednoduše zaregistrovat.
Zprávy
(13.2.2020)
Podle mnoha filosofických a náboženských směrů smrt není konečnou stanicí. Spíše přechodem. Mluví o tom staré náboženské texty i úvahy současných filosofů a fyziků. V naší civilizaci ale smrt tabuizujeme, odsouváme do tajných zákoutí mysli, pokoušíme se ji přelstít vědou i kosmetikou. K čemu to může vést, vidíme všude kolem sebe. Nová inscenace Činohry Národního divadla Koncové světlo je pokusem pohledět smrti zpříma do očí. Třeba to bude radostné a osvobozující shledání.
Ukázky
Oprava údajů
Jsou zde uvedené údaje o této inscenaci neaktuální? Chybí zde nějaká informace?
Budeme rádi, když nám o tom dáte vědět prostřednictvím následujícího formuláře:
Úpravy inscenace
Pro provádění úprav se musíte přihlásit jako redaktor.