Láska a informace

Koncept Petry Tejnorové byl určitě odvážný a originální (ostatně při inscenování Churchill něco takového potřebujete)... Ale pro mě prostě nezafungoval.

Experimentální text, pod jehož povrch je těžké proniknout a jehož ztvárnění dává inscenátorům hodně volnou ruku. Objevit smysl jednotlivých sekcí je více či méně náročné, pro nalezení spojitosti mezi sekcemi je třeba hodně přemýšlet. Tým v čele s režisérkou P. Tejnorovou se s látkou popral, zaujalo využití prostoru Nové scény. Jenže k čemu ocenění práce zúčastněných, když převážná část diváků nedokáže udržet pozornost a neodnese si z divadla výpověď, o kterou se inscenace snaží.

Samotný koncept se mi celkem líbil, jakkoliv je to jen takové pohrávání si s žánrovými motivy a klišé bez nějakých spodních proudů a konotací. Možná to bude tím, že mám rád lynchovské detektivky, kde neexistuje jedna pravda a divák si skládá příběh zcela sám, bez pořádných indicií. Kámen úrazu této inscenace tkví v tom, že režisérka neodhadla limity zvoleného konceptu. Inscenace tak je minimálně o půl hodiny delší, než by měla být. Herecky je to celkem povedené, zaujmou hlavně D.Matásek, E.Salzmannová a P.Vančura. Líbila se mi i hyperrealistická scéna A.Šilara. (více v článku na blogu)

K této inscenaci by měli dávat Návod k použití. Co tím chce autorka říci, se mi dešifrovat nepodařilo, kromě obecných úvah o jakémsi žití ve virtualitě. Inscenace mě neustále zaváděla na slepé koleje (ano, potřebuju si zdůvodňovat, co se to děje na jevišti) a především nedala odpovědi, proč dramaturgie činohry ND po tomhle sáhla (a proč diváka mučí dvěma hodinami deset bez pauzy). Aby nebyla mýlka, vše ostatní mě pohltilo, práce režisérky s prostorem, scénická hudba (!) nebo některé herecké sekvence, jenže když si pár dní po zhlédnutí těchto zmatečných rovnic nic nepamatujete, je to těžký...

Těžko se mi tohle představení hodnotí. Určitě si nemyslím, že se jedná o špatný kus nebo celkově nevydařenou inscenaci. Ale je to každopádně dost náročná hra, těžká a špatně srozumitelná. Zvolené zpracování je rozhodně zajímavé, hodně se mi líbila scéna a doprovodná hudba, k tomu skvělé herecké obsazení a též kvalitní jednotlivé výkony. Délka je však už spíše za hranou a je těžké udržet pozornost po celou dobu. Pokud si vyslechnete výklad tvůrců po skončení, možná budete moudřejší. Ale pokud je toto nutná podmínka pro pochopení záměru, pak není něco dobře. 55%

55 %. Čím déle o inscenaci přemítám, tím intenzivněji se o slovo hlásí otázka "Proč?". Konkrétněji: "Proč tento text uvádět? Rezonuje v něm něco víc než memento, že (nejen) virtuální informační atak jednoho krásného dne pohltí náš cit pro realitu?". Přes nesporně přínosný režijní v(ý)klad, hereckou souhru i fakt, že jsem hlediště neopouštěla nespokojená, jsem odpověď ani po dvou týdnech od zhlédnutí nenašla.

55% Nemám moc rád nedivadelní divadelní hry a tato do oné skupiny aspoň dle mého názoru patří. Nikdy mi zatím nepřinesly takový zážitek, jenž by mi jejich uvedení obhájil. A nestalo se tomu ani tentokrát, i když musím přiznat, že mi režie a především snaha P. Tejnorové byla celkem sympatická. Pokusila se totiž dát textovému balábile jednotnou tvář detektivky, čímž měla inscenace divákovi aspoň zdánlivě poskytnout jednu hlavní dějovou linku (i když do ní některé výstupy logicky nezapadaly). Přestože jsem si nakonec jakýsi příběh složil, rozhodně mi nepřinesl odpověď na to, proč hru ND uvedlo.