Návštěva

Vítejte na Návštěvě, která akcentuje stav současné společnosti. Antidepresiva s sebou. Protože až tady si uvědomíte realitu...
Kvituji odvahu dramaturgie ND uvést toto (poměrně abstraktní) Haklovo dílo. Chápu nadšence této inscenace (někteří diváci se výtečně bavili) i ty, jež ji zatracují (paní vedle mě se soustředila na tyčinky a chlebíčky a jiný divačka ostentativně předstoupila, rozloučila se s herci - i oni s ní - a odešla). Já jsem někde na pomezí. Nemyslím si, že je to směr, kterým by se NS měla vydat (za mě spíše představení typu Poe), ale takovýto výlet (či exkurze s diváky) - proč ne. Skvělé herecké obsazení.

Ústřední čtveřice předvádí přesvědčivý herecký výkon - po půl roce od shlédnutí představení stále rezonuje, ovšem než nějaké vyznění zůstala v hlavě spíš atmosféra a scénografie. Je to ale především dlouhé a ne příliš rytmické...

to není divadlo, to je zážitek!

Ačkoliv je zpracování mentality čtenářů Aeronetu... teda... ten už vlastně zakázali... Parlamentních listů působivé a všichni čtyři mušketýři jsou rovnoměrní showmani, inscenaci chybí výraznější pointa. Skvělý humor vyeskaluje hned na začátku a do konce představení se pak střídá s melancholií středního věku. Přesto stojí za zhlédnutí.

Úlet, bizár, esence surrealismu. Opět znamenité herecky, text i forma značně neuspořádané (asi záměrně). Pro koho je to určeno? A co mu to má říct? Nevím. (Již třetí představení na Nové scéně, které se celé odehrává na jevišti. Činohře ND zjevně chybí intimní variabilní prostor (náhrada Kolowratu). Nicméně Nové scény je pro taková představení škoda, je to krásné divadlo (alespoň z diváckého pohledu...).

Uf, další vypečená fričovina... Ve své přesnosti doslova zdrcující. To není divadlo, to je život. Skvěle uchopený můj milovaný Hakl.

Je to bizár, chvíli zábavný a chytrý, chvíli surrealistický, chvíli vata.

Pochůzkové experimentální divadlo, v první části spíše performance. Svoji strukturou připomíná inscenace Konzervativce Polívkové v MDP. Výborné herecké výkony čtyř herců představujících stárnoucí muže, kteří po sametové revoluci postupně přišli o ideály a iluze. Je cítit jejich únava a duševní vyprázdněnost, nepěkný pocit pro diváky. Do Haklovy předlohy dopsaná ženská role (v závěru ovšem snad symbolizující kuřecí oběť mužského obžerství) je osvěžením této poněkud depresivní maskulinní podívané znásobené závěrečným pohledem do prázdného ponurého hlediště Nové scény.

Podařený kousek!
Něco, co v repertoaru ND jeste nebylo (hlavne rezijnim zpracovanim)
Samotne tema hry me nijak neuchvatilo, ale veskere neobycejne efekty okolo, interakce s divakem a vystoupeni z tzv. komfortni zony, me velice bavilo!
Diky za zazitek!

Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem se bavil, chvíli mě chlapci neskutečně srali. Chlebíček byl ale fajn a Tereza Vilišová zábavná.

Za nonkonformní formu.

Všichni herci se evidentně baví. Jinak mi inscenace přijde jako všestranné plýtvání (jídlem, pitím i časem některých diváků).

Neuměl jsem si představit dramatizaci naprosto bezdějového Haklova textu. Že z toho udělá režisér nudu k nepřečkání, mě opravdu nenapadlo. Možná to byl záměr?

Někdy jsou dvě hodiny k nepřečkání. Myšlenka na dramatizaci Haklovy povídky není špatná, ale když ji režisér zabalí do zbytečných akcí, bloudění zákulisím, grilování a požírání kuřat nebo zatloukání hřebíku do nosu, tak vám začnou být ukradené i všechny hezké postřehy o naší kocovině 30 let po převratu. Čtveřice herců (a jedena herečka a jeden muzikant) si to očividně užívají, ale bojím se, že víc oni, než diváci. A pozor, nejdřív půl hodiny stojíte, a když si konečně sednete, zjistíte, že ze stanu, kam je vháněna pára, není úniku. Naštěstí měl režisér tolik soudnosti, že zrušil děkovačku.

Úpadek Národního divadla pod vedením uměleckého zločince pana Špinara dosáhl zřejmě svého dna. Bezdějová absurdita absurdního představení ve mě vyvolávala psychedelické stavy a to jsem nebyl sjetý. Divadlo se hraje pro diváky, nebo jen pro vedení divadla? Trojkombinace Špinar-Smejkalová-Frič je v tomto případě zárukou naprostého propadáku. Jako z h...a bič neupleteš. Nuda střídala ještě větší nudu a frustraci. Opravdu upřímně lituji herce, že musí hrát v takových s.ačkách! Naprosté plýtvání hereckým potenciálem!!. Scénografie paní Hauskrechtové byla ovšem fantastická!

Méně trochu levného lákání na procházky zákulisím, méně tyčinek a imerze a hlavně méně kontrastu ženy-muži - v tom je povídka skvělá, mluví o chlapech a nepotřebuje k vytvoření myšlenky použít ženu jako přihlouplé a uřvané stvoření. Nebo ne v takové míře.Naopak v povídce zásadní intimita a jakýsi tichý upršený svět mužského přátelství - ten se s jevištním pojetím moc nesešel.
I přes mé rozporuplné pocity po odchodu z inscenace lze ale na Návštěvě najít spoustu trefného, postavy převedené do světa divadla velmi uvěřitelně a herecký výkon čtyř mužů je také poměrně působivý i několik dnů poté.

Vítejte na Návštěvě, která akcentuje stav současné společnosti. Antidepresiva s sebou. Protože až tady si uvědomíte realitu...
Kvituji odvahu dramaturgie ND uvést toto (poměrně abstraktní) Haklovo dílo. Chápu nadšence této inscenace (někteří diváci se výtečně bavili) i ty, jež ji zatracují (paní vedle mě se soustředila na tyčinky a chlebíčky a jiný divačka ostentativně předstoupila, rozloučila se s herci - i oni s ní - a odešla). Já jsem někde na pomezí. Nemyslím si, že je to směr, kterým by se NS měla vydat (za mě spíše představení typu Poe), ale takovýto výlet (či exkurze s diváky) - proč ne. Skvělé herecké obsazení.

Ústřední čtveřice předvádí přesvědčivý herecký výkon - po půl roce od shlédnutí představení stále rezonuje, ovšem než nějaké vyznění zůstala v hlavě spíš atmosféra a scénografie. Je to ale především dlouhé a ne příliš rytmické...

to není divadlo, to je zážitek!

Ačkoliv je zpracování mentality čtenářů Aeronetu... teda... ten už vlastně zakázali... Parlamentních listů působivé a všichni čtyři mušketýři jsou rovnoměrní showmani, inscenaci chybí výraznější pointa. Skvělý humor vyeskaluje hned na začátku a do konce představení se pak střídá s melancholií středního věku. Přesto stojí za zhlédnutí.

Úpadek Národního divadla pod vedením uměleckého zločince pana Špinara dosáhl zřejmě svého dna. Bezdějová absurdita absurdního představení ve mě vyvolávala psychedelické stavy a to jsem nebyl sjetý. Divadlo se hraje pro diváky, nebo jen pro vedení divadla? Trojkombinace Špinar-Smejkalová-Frič je v tomto případě zárukou naprostého propadáku. Jako z h...a bič neupleteš. Nuda střídala ještě větší nudu a frustraci. Opravdu upřímně lituji herce, že musí hrát v takových s.ačkách! Naprosté plýtvání hereckým potenciálem!!. Scénografie paní Hauskrechtové byla ovšem fantastická!

Úlet, bizár, esence surrealismu. Opět znamenité herecky, text i forma značně neuspořádané (asi záměrně). Pro koho je to určeno? A co mu to má říct? Nevím. (Již třetí představení na Nové scéně, které se celé odehrává na jevišti. Činohře ND zjevně chybí intimní variabilní prostor (náhrada Kolowratu). Nicméně Nové scény je pro taková představení škoda, je to krásné divadlo (alespoň z diváckého pohledu...).

Uf, další vypečená fričovina... Ve své přesnosti doslova zdrcující. To není divadlo, to je život. Skvěle uchopený můj milovaný Hakl.

Je to bizár, chvíli zábavný a chytrý, chvíli surrealistický, chvíli vata.

Méně trochu levného lákání na procházky zákulisím, méně tyčinek a imerze a hlavně méně kontrastu ženy-muži - v tom je povídka skvělá, mluví o chlapech a nepotřebuje k vytvoření myšlenky použít ženu jako přihlouplé a uřvané stvoření. Nebo ne v takové míře.Naopak v povídce zásadní intimita a jakýsi tichý upršený svět mužského přátelství - ten se s jevištním pojetím moc nesešel.
I přes mé rozporuplné pocity po odchodu z inscenace lze ale na Návštěvě najít spoustu trefného, postavy převedené do světa divadla velmi uvěřitelně a herecký výkon čtyř mužů je také poměrně působivý i několik dnů poté.

Pochůzkové experimentální divadlo, v první části spíše performance. Svoji strukturou připomíná inscenace Konzervativce Polívkové v MDP. Výborné herecké výkony čtyř herců představujících stárnoucí muže, kteří po sametové revoluci postupně přišli o ideály a iluze. Je cítit jejich únava a duševní vyprázdněnost, nepěkný pocit pro diváky. Do Haklovy předlohy dopsaná ženská role (v závěru ovšem snad symbolizující kuřecí oběť mužského obžerství) je osvěžením této poněkud depresivní maskulinní podívané znásobené závěrečným pohledem do prázdného ponurého hlediště Nové scény.

Podařený kousek!
Něco, co v repertoaru ND jeste nebylo (hlavne rezijnim zpracovanim)
Samotne tema hry me nijak neuchvatilo, ale veskere neobycejne efekty okolo, interakce s divakem a vystoupeni z tzv. komfortni zony, me velice bavilo!
Diky za zazitek!

Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem se bavil, chvíli mě chlapci neskutečně srali. Chlebíček byl ale fajn a Tereza Vilišová zábavná.

Za nonkonformní formu.

Všichni herci se evidentně baví. Jinak mi inscenace přijde jako všestranné plýtvání (jídlem, pitím i časem některých diváků).

Neuměl jsem si představit dramatizaci naprosto bezdějového Haklova textu. Že z toho udělá režisér nudu k nepřečkání, mě opravdu nenapadlo. Možná to byl záměr?

Někdy jsou dvě hodiny k nepřečkání. Myšlenka na dramatizaci Haklovy povídky není špatná, ale když ji režisér zabalí do zbytečných akcí, bloudění zákulisím, grilování a požírání kuřat nebo zatloukání hřebíku do nosu, tak vám začnou být ukradené i všechny hezké postřehy o naší kocovině 30 let po převratu. Čtveřice herců (a jedena herečka a jeden muzikant) si to očividně užívají, ale bojím se, že víc oni, než diváci. A pozor, nejdřív půl hodiny stojíte, a když si konečně sednete, zjistíte, že ze stanu, kam je vháněna pára, není úniku. Naštěstí měl režisér tolik soudnosti, že zrušil děkovačku.

Vítejte na Návštěvě, která akcentuje stav současné společnosti. Antidepresiva s sebou. Protože až tady si uvědomíte realitu...
Kvituji odvahu dramaturgie ND uvést toto (poměrně abstraktní) Haklovo dílo. Chápu nadšence této inscenace (někteří diváci se výtečně bavili) i ty, jež ji zatracují (paní vedle mě se soustředila na tyčinky a chlebíčky a jiný divačka ostentativně předstoupila, rozloučila se s herci - i oni s ní - a odešla). Já jsem někde na pomezí. Nemyslím si, že je to směr, kterým by se NS měla vydat (za mě spíše představení typu Poe), ale takovýto výlet (či exkurze s diváky) - proč ne. Skvělé herecké obsazení.

Úlet, bizár, esence surrealismu. Opět znamenité herecky, text i forma značně neuspořádané (asi záměrně). Pro koho je to určeno? A co mu to má říct? Nevím. (Již třetí představení na Nové scéně, které se celé odehrává na jevišti. Činohře ND zjevně chybí intimní variabilní prostor (náhrada Kolowratu). Nicméně Nové scény je pro taková představení škoda, je to krásné divadlo (alespoň z diváckého pohledu...).

Bylo to jako na houpačce. Chvíli jsem se bavil, chvíli mě chlapci neskutečně srali. Chlebíček byl ale fajn a Tereza Vilišová zábavná.

Za nonkonformní formu.

to není divadlo, to je zážitek!

Ačkoliv je zpracování mentality čtenářů Aeronetu... teda... ten už vlastně zakázali... Parlamentních listů působivé a všichni čtyři mušketýři jsou rovnoměrní showmani, inscenaci chybí výraznější pointa. Skvělý humor vyeskaluje hned na začátku a do konce představení se pak střídá s melancholií středního věku. Přesto stojí za zhlédnutí.

Uf, další vypečená fričovina... Ve své přesnosti doslova zdrcující. To není divadlo, to je život. Skvěle uchopený můj milovaný Hakl.

Pochůzkové experimentální divadlo, v první části spíše performance. Svoji strukturou připomíná inscenace Konzervativce Polívkové v MDP. Výborné herecké výkony čtyř herců představujících stárnoucí muže, kteří po sametové revoluci postupně přišli o ideály a iluze. Je cítit jejich únava a duševní vyprázdněnost, nepěkný pocit pro diváky. Do Haklovy předlohy dopsaná ženská role (v závěru ovšem snad symbolizující kuřecí oběť mužského obžerství) je osvěžením této poněkud depresivní maskulinní podívané znásobené závěrečným pohledem do prázdného ponurého hlediště Nové scény.

Ústřední čtveřice předvádí přesvědčivý herecký výkon - po půl roce od shlédnutí představení stále rezonuje, ovšem než nějaké vyznění zůstala v hlavě spíš atmosféra a scénografie. Je to ale především dlouhé a ne příliš rytmické...

Neuměl jsem si představit dramatizaci naprosto bezdějového Haklova textu. Že z toho udělá režisér nudu k nepřečkání, mě opravdu nenapadlo. Možná to byl záměr?

Podařený kousek!
Něco, co v repertoaru ND jeste nebylo (hlavne rezijnim zpracovanim)
Samotne tema hry me nijak neuchvatilo, ale veskere neobycejne efekty okolo, interakce s divakem a vystoupeni z tzv. komfortni zony, me velice bavilo!
Diky za zazitek!

Někdy jsou dvě hodiny k nepřečkání. Myšlenka na dramatizaci Haklovy povídky není špatná, ale když ji režisér zabalí do zbytečných akcí, bloudění zákulisím, grilování a požírání kuřat nebo zatloukání hřebíku do nosu, tak vám začnou být ukradené i všechny hezké postřehy o naší kocovině 30 let po převratu. Čtveřice herců (a jedena herečka a jeden muzikant) si to očividně užívají, ale bojím se, že víc oni, než diváci. A pozor, nejdřív půl hodiny stojíte, a když si konečně sednete, zjistíte, že ze stanu, kam je vháněna pára, není úniku. Naštěstí měl režisér tolik soudnosti, že zrušil děkovačku.

Všichni herci se evidentně baví. Jinak mi inscenace přijde jako všestranné plýtvání (jídlem, pitím i časem některých diváků).

Je to bizár, chvíli zábavný a chytrý, chvíli surrealistický, chvíli vata.

Méně trochu levného lákání na procházky zákulisím, méně tyčinek a imerze a hlavně méně kontrastu ženy-muži - v tom je povídka skvělá, mluví o chlapech a nepotřebuje k vytvoření myšlenky použít ženu jako přihlouplé a uřvané stvoření. Nebo ne v takové míře.Naopak v povídce zásadní intimita a jakýsi tichý upršený svět mužského přátelství - ten se s jevištním pojetím moc nesešel.
I přes mé rozporuplné pocity po odchodu z inscenace lze ale na Návštěvě najít spoustu trefného, postavy převedené do světa divadla velmi uvěřitelně a herecký výkon čtyř mužů je také poměrně působivý i několik dnů poté.

Úpadek Národního divadla pod vedením uměleckého zločince pana Špinara dosáhl zřejmě svého dna. Bezdějová absurdita absurdního představení ve mě vyvolávala psychedelické stavy a to jsem nebyl sjetý. Divadlo se hraje pro diváky, nebo jen pro vedení divadla? Trojkombinace Špinar-Smejkalová-Frič je v tomto případě zárukou naprostého propadáku. Jako z h...a bič neupleteš. Nuda střídala ještě větší nudu a frustraci. Opravdu upřímně lituji herce, že musí hrát v takových s.ačkách! Naprosté plýtvání hereckým potenciálem!!. Scénografie paní Hauskrechtové byla ovšem fantastická!