Netrpělivost srdce

Upoutá otočná scéna i projekce, povedené kostýmy a nezvyklé rekvizity, ale s celkem, který se bez přestávky poněkud vlekl a byl náročný na udržení pozornosti, jsme se bohužel minuli. Nicméně hře v náročné roli vévodí vynikající R. Mácha, tempo neztrácí ani karikaturní, avšak na můj vkus příliš uječená P. Štorková. Špinar se nezapře.

Je ošidné porovnávat inscenaci s knihou. Základní schéma a vyznění by však neměly být odlišné. Režisér existenciální drama o falešném soucitu proměnil v poloviční frašku, kdy se diváci smáli v místech, kde se měli hluboce zamyslet. Edita byla pojata jako karikatura. V románě to byla inteligentní, vášnivá, citlivá žena, tragicky nesoucí svůj stav. Režisér děj pojal jako příběh hysterické dívky toužící po "normálním" životě a vztahu a slabého Hofmillera, který nedokáže říci dost. V románu je další vrstva: Poručík prodělá katarzi a rozhodne se s dívkou oženit, což ho osvobodí. Manýristické propriety (např. obří panna) si mohl režisér odpustit.

Krásné představení, jen bez pauzy jsem se už trochu modlila za konec.
Až neuvěřitelné, že něco takového D. Špinar taky dokáže.

65%, většina za výkon Radúze Máchy, který ze scény neslezl ani na minutu

Při koukání trochu zamrazí. Milostné odmítaní a rozpravy se zlomenou dívkou s diplegií.. nedivím se. Po stránce audio-vizuálna 85%.

Super využití točny, výkony všech na vysoké úrovni.
100% dáváme za duo Štorková - Mácha, tito dva toto představení pozvedli na nejvyšší hereckou úroveň.

88%
Představení možná vtahuje do děje pomaleji, než by se natěšenému diváku líbilo, ale o to více je viditelnější dějová gradace, která neúprosně vtahuje do kaskády "soucitných omylů"! Napomáhá tomu i originální scéna a úžasné výkony ústřední dvojice (zároveň ostatní protagonisté rozhodně nezanikli).
Představení doporučuji, (pokud nechcete vyloženě oddechovku či romantiku), téma je k zamyšlení a vzpomínka na tuto hru díky tomu rozhodně nezapadne.

Nadčasové dílo. Vynikající herecké výkony. Nejen hlavních hrdinů. Originálně vyřešená scéna i "rekvizity". Nelze než zatleskat všem zúčastněným ... a doporučit! 85%

Parádní výkon Radúze Máchy a dokonalá scéna - ohromilo mě, jak funkční může být. Příběh klasika, v poslední třetině to trošinku ztrácelo dech, ale dobrý. Vladimír Javorský přesný, lépe vybrat herce na tuhle roli snad ani nešlo. Rozhodně zážitek, možná hodnocení ještě zvýším.

Podařená inscenace. Zweigovu novelu jsem kdysi četl a tak jsem byl na dramatizaci zvědav a dopadlo to dobře, téměř celé představení mělo spád a přitom herecké výkony byly prokreslené a přidanou hodnotou, že se tu pěkně sešli mladší herci s nejzkušenějšími členy současného souboru divadla.

"Jen berte, berte..."
Pouť Máchova Hofmillera strašidelným společenským zámkem pána z Kekesfalvy plná morálních dilemat je díky Špinarovu režijnímu pojetí silným zážitkem. Výborná práce s točnou, scénou a rekvizitami. Vyzdvihnout jen vyčerpávající výkon R. Máchy - byť plným právem - nestačí, výtečný je též mefistofelovský V. Javorský, rozšafný V. Beneš či samozřejmě P. Štorková v "druhé" hlavní roli.
Občas si říkám, že různým možnostem či aktivitám příliš brzy říkám ne. Netrpělivost srdce ukazuje, že někdy to není úplně od věci. Na případnou záchrannou brzdu už pak může být příliš pozdě.

Manýristická inscenace, jakoby se režisér staral víc o vnějškovost.

75 % a bilance na hranici "šel bych znovu" a "skvělý, ale znovu asi ne". Boží scénografie a zvuk, skvělý Radúz Mácha, nad svůj průměr skvěle vystupující Pavlína Štorková, z vedlejších rolí srdíčko hlavně pro T. Medveckou a J. Dudziakovou, kterou začínám nekriticky zbožňovat. Z některých scén jsem se zvedal ze židle, v některých mi trošku chyběl větší spád, ale celkově hodně hezký zážitek.

Na tvorbu Národního divadla lehce nad průměrem. Chvílemi tomu chyběl spád. A herci svoje role povětšinou pouze hráli.

Mistrovský román, mistrovsky převedený a předvedený na prknech ND. Ústřední Radúz Mácha a Pavlína Štorková podali vrcholný výkon hodný naší první divadelní scény. Skvělá scénografie a hlavně jasně a srozumitelně předané poselství románu Stefana Zweiga, které vůbec není zastaralé. Bravo!
PS: "Žádná vina není zapomenuta, pokud o ní ví svědomí."

Kam až se člověk může dostat, když se bojí říkat ne? O tom je možno se přesvědčit v této psychologické studii, kde vyniká především hlavní postava bravurně ztvárněná Radúzem Máchou, jehož vývoj z nezkušeného mladíka až po zoufalého muže je fascinující. Zdatně mu pak sekunduje krásně uřvaná Pavlína Štorková. Inscenace zaujme především pro činohru Národního divadla vcelku nezvyklým scénickým řešením, kdy je naplno využito točny na jevišti, díky čemuž se lehce během chvíle mění scéna dle potřeby. Škoda, že inscenace si celou dobu nedrží svoje tempo, ale i tak za mě nadprůměr. /24.6.2019/

Skvělá hra o důsledcích, když nedokážeme přímo vyslovit slovo ne. Psychologické drama, které má spád, které postupně graduje. Velmi povedená scéna, herecké výkony jak v hlavních rolich, tak ve vedlejších, skvěle zvládnuté.

Ne láska, ale soucit roztáčí hororový kolotoč, do kterého Hofmiller nenápadně usedá a nemůže z něj svépomocí vystoupit, až se člověku svírá žaludek. Pro mě to byl skvělý divadelní zážitek od začátku do konce.

Psychologické drama o následcích soucitu (na místo lásky) se proměnilo v expresionistické vidění světa. Expresionismus je v tomto případě (na rozdíl od jiných počinů ND) funkční a výsledkem je kvalitní inscenace - herecky zdařilá a scénicky náročná. Nedá se však hovořit o dramatizaci Zweigova románu, ale jen o jakési variaci na něj. V expresionismu se redukuje postava na určitý rys, zatímco Zweig postihuje plasticky psychologii jedince. Bylo by jistě přínosem, kdyby současná činohra ND netrvala v každé inscenaci na expresionistickém pojetí a zkusila někdy inscenační výklad v souladu s textem.

Kdyby to všichni kolem nepsali, tak by mě vůbec nenapadlo, že je to drama o soucitu. A mělo-li to být o soucitu, tak bych dala tak 20%.
Já viděla drama o slabosti. A hlavní "hrdina" byl nejslabší ze všech. Perfektně zahraný. Herecké výkony byly opravdu úžasné (a fyzicky náročné).
Škoda, že se zbytečně hrálo tak daleko od diváků.

Silný a dojemný příběh, podtržený přesvědčivými výkony paní Štorkové a pana Máchy. Představení určitě patří k tomu nejlepšímu, co Národní divadlo v současné době nabízí.

Klobouk dolu před hlavními hrdiny příběhu, jejich výkon byl famózní. Opět skvělá scéna.

Úžasně zahrané - spíš prožité. Naprosto skvělá scénografie. Minimalistická, ale všeříkající. Hra nezůstává své předloze nic dlužná.

repríza 11.3. 2019
příběh o muži, který nedokázal říct Zastavte, já nechci.

Poručík Anton Hofmiller (Radúz Mácha) vinou vlastní společenské neobratnosti způsobí skandál. Vyzve k tanci Editu (Pavlína Štorková), mladinkou dceru hostitele, prakticky neschopnou chůze. A to je jen začátek řetězce nedorozumění, soucitných gest a lepkavých společenských pavučin...
V postavě přesný Radúz Mácha i Pavlína Štorková, funkční scéna, kostýmy, ale i jisté nedostatečné propojení vyšší společnosti s vojenským světem, obou světů tápajícího a chybujícího Antona Hofmillera.

Excelentní inscenace s excelentními výkony Radůze Máchy a Pavlíny Štorkové v hlavních rolích. Skvělá režie Daniela Špinara, úžasná výtvarná stránka. A ostatní i menší role skvěle obsazené a zahrané. Divadlo s velkým příběhem, velkými hereckými výkony, divadlo s velkým D. 85%

Pro mě byla tato inscenace velký zážitek, režie D. Špinara mě nikdy nezklamala a tato hra nebyla výjimkou.
Herecké výkony byly dobré, až nadprůměrné. R. Mácha neslezl z jeviště skoro dvě hodiny a někde stále získával energii až do závěrečné scény. Byl skvělý a okouzlující. Ale co předvedla P. Štorková byl herecký koncert. Lepší Editu si snad člověk nemůže přát - miloučká panenka, která se během vteřiny promění v hysterického rozmazleného tyrana, nemluvě o náročnosti její role po fyzické stránce.
Díky krásným kostýmům a jednoduché scéně, která ale fungovala, byl zážitek ještě intenzivnější.

Tísnivé drama, které se nepovedlo odlehčit. Vtipy vyznívají poněkud prázdně, když se ozve jen jedno osamělé uchechtnutí. Bez nich by šlo o skvělou hru s velkým dopadem na psychiku diváka. Pointa však přichází moc brzo a závěr působí násilně, podivně a nepatřičně. Trvalo mnoho vteřin, než ve zhaslém sále zazněl rozpačitý potlesk.
Musím však vyzdvihnout skvělý výkon P. Štorkové, zvukový doprovod i zajímavou scénu. Miluji hororové mrazení a toho se mi dostalo vrchovatě, vitrína s dorty pro mě už nikdy nebude to, co dřív. Upracovaný divák, který si přišel odpočinout, však nejspíš nadšený nebude.

Ta scéna! Ta dynamika!

Radúz Mácha v lepkavé pavučině citového vydírání geniálně zrůdné manipulátorky. Nebo je v tom i Pavlína Štorková nevinně? Kolotoč, na kterém jsou všichni tak trochu oběti. Otroci předsudků, tlaku veřejného mínění, vlastního soucitu a bůhvíčeho ještě. Vražedně se stupňující tempo je k nesnesení. Skvělý kus.

Expresivní Špinarova režie, vyvolávající tíživou atmosféru, která padá na diváka sledujícího "sestup do pekel" mladého důstojníka po cestě dlážděné dobrými úmysly. Výborná téměř prázdná scéna užívající točny, která dává představení velkou dynamiku. "Stará garda ND" Štěpnička (velitel) a Beneš (lékař) ve svém civilním projevu ovšem neladí zcela s expresí ostaních aktérů a hrají "to svoje", jak už bylo někde zmíněno kritikou.

75%

Není to divadelní bomba, ale rozhodně se jedná o vysoce nadprůměrné řemeslo ozdobené celou řadou skvělých hereckých kreací. Špinarovy režie mě baví. Zde je začátek trochu nudný ve snaze rychle uvést diváka do děje i za cenu deklamativních vložek, ale následně se ukáže, že celá stylizace je vysoce funkční a představení báječně graduje.

Oslňující výkon Radúze Máchy.

Tak tohle se velice povedlo po všech stránkách - výtečná scéna, rytmizace, herecký výkon Radúze Máchy je fantastický, ale skvělá je také Pavlína Štorková. Souhlasím, že malinko chyběla drobnokresba, ale ono je to na tak velké scéně dost těžké. Intenzivní zážitek, vřele doporučuji.

Vynikající herecké výkony, úžasná scéna. Vše drží pohromadě. Bravo! Těším se na další projekty!

Repríza 26.12.2018. Předlohu jsem nečetla, nevěděla jsem do čeho jdu. Představení mně vtáhlo, uchvátilo a přimělo se zamyslet nad tím, kdy jsem ve správnou chvíli neřekla ne. Výkony herců obdivuhodné i po fyzické stráce (např. Edita prolézající vitrinou).

Přemýšlím o objektivním zhodnocení. Vidět to jako první dílo od pana Špinara, asi se mi to líbí velmi a tleskám. Ale čím více jeho režisérských děl vidím, tím jsou tam stejné prvky. Stejné prvky oblečení, stejné pohybové a hlasové projevy herců a hereček. Režisér už dělá pořád stejná představení, jen sám sebe kopíruje do dalších děl. Tudíž pak představení ztrácí kouzlo. Ostatní věci jsou zajímavé, výkony skvělé. Ale jak sami píší, mistrovský román Stefana Zweiga sám o sobě je nosný a vždy bude dobrý.

Velmi se mi líbila scéna a výkon Pavlíny Štorkové. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že pro Radúze Máchu je to příliš velké sousto..

65% repríza 21.11.2018

Jednoduchá ale přitom efektivní pohyblivá scéna, kterou tvoří 3 pokoje, lehce hororové ladění + Radůzu Máchovi role sedla + P. Štorková mě baví ohromně jako vždy a jejímu výkonu tleskám. Konec, ač ho divák předvídá, přijde nečekaně a rychle, jeviště zmizí ve tmě, vám tluče srdce a říkáte si, tak to byla zase jednou pecka!Po Manon Lescaut další kousek od pana Špinara, který se mi trefil do vkusu a vryl do paměti. Díky!

Divadlo 21. století...

Ať si kdo chce, co chce říká, Špinar je guru moderního divadla. Horor jako hrom, a přitom chytrý, hluboký, zábavný. A Radúz Mácha, Pája Štorková, Beneš, Medvecká, Javorský - boží herci!!!

Opravdu to režíroval Dan Špinar a byla jsem ve Stavovském divadle?
Velmi milé překvapení, stojí za návštěvu.

Po docela slibném začátku inscenace postupně ztrácela grády a přibývalo manýry (již několikrát viděné a použité). Čtenář románu pravděpodobně řadu postav nepoznával.Rozhodně se nedalo věřit, že by Hofmiller soucítil s Editou, ze které režisér udělal uječenou hysterku. Poklonu jistě zaslouží R.Mácha, který neopustí dvě hodiny jeviště. Jinak lze jen doporučit divákům, aby si doma Zweigův román přečetli, aby se dozvěděli, o čem to taky mohlo být, pokud by se inscenoval opravdu Zweig...

dynamické představení s výbornými hereckými výkony

Už se těším na další reprízu, skvělé výkony. Viděno na veřejné generálce a po roce v procesu. Viděno 2x.

Výborný Vladimír Javorský, Edita - Pavlína Štorchová nepřesvědčivá a zbytečně přehnaně histerická.

podle me prehravane neuveritelne a nezajimave predstaveni

Upoutá otočná scéna i projekce, povedené kostýmy a nezvyklé rekvizity, ale s celkem, který se bez přestávky poněkud vlekl a byl náročný na udržení pozornosti, jsme se bohužel minuli. Nicméně hře v náročné roli vévodí vynikající R. Mácha, tempo neztrácí ani karikaturní, avšak na můj vkus příliš uječená P. Štorková. Špinar se nezapře.

Je ošidné porovnávat inscenaci s knihou. Základní schéma a vyznění by však neměly být odlišné. Režisér existenciální drama o falešném soucitu proměnil v poloviční frašku, kdy se diváci smáli v místech, kde se měli hluboce zamyslet. Edita byla pojata jako karikatura. V románě to byla inteligentní, vášnivá, citlivá žena, tragicky nesoucí svůj stav. Režisér děj pojal jako příběh hysterické dívky toužící po "normálním" životě a vztahu a slabého Hofmillera, který nedokáže říci dost. V románu je další vrstva: Poručík prodělá katarzi a rozhodne se s dívkou oženit, což ho osvobodí. Manýristické propriety (např. obří panna) si mohl režisér odpustit.

Krásné představení, jen bez pauzy jsem se už trochu modlila za konec.
Až neuvěřitelné, že něco takového D. Špinar taky dokáže.

65%, většina za výkon Radúze Máchy, který ze scény neslezl ani na minutu

Při koukání trochu zamrazí. Milostné odmítaní a rozpravy se zlomenou dívkou s diplegií.. nedivím se. Po stránce audio-vizuálna 85%.

Super využití točny, výkony všech na vysoké úrovni.
100% dáváme za duo Štorková - Mácha, tito dva toto představení pozvedli na nejvyšší hereckou úroveň.

88%
Představení možná vtahuje do děje pomaleji, než by se natěšenému diváku líbilo, ale o to více je viditelnější dějová gradace, která neúprosně vtahuje do kaskády "soucitných omylů"! Napomáhá tomu i originální scéna a úžasné výkony ústřední dvojice (zároveň ostatní protagonisté rozhodně nezanikli).
Představení doporučuji, (pokud nechcete vyloženě oddechovku či romantiku), téma je k zamyšlení a vzpomínka na tuto hru díky tomu rozhodně nezapadne.

Nadčasové dílo. Vynikající herecké výkony. Nejen hlavních hrdinů. Originálně vyřešená scéna i "rekvizity". Nelze než zatleskat všem zúčastněným ... a doporučit! 85%

Parádní výkon Radúze Máchy a dokonalá scéna - ohromilo mě, jak funkční může být. Příběh klasika, v poslední třetině to trošinku ztrácelo dech, ale dobrý. Vladimír Javorský přesný, lépe vybrat herce na tuhle roli snad ani nešlo. Rozhodně zážitek, možná hodnocení ještě zvýším.

Podařená inscenace. Zweigovu novelu jsem kdysi četl a tak jsem byl na dramatizaci zvědav a dopadlo to dobře, téměř celé představení mělo spád a přitom herecké výkony byly prokreslené a přidanou hodnotou, že se tu pěkně sešli mladší herci s nejzkušenějšími členy současného souboru divadla.

"Jen berte, berte..."
Pouť Máchova Hofmillera strašidelným společenským zámkem pána z Kekesfalvy plná morálních dilemat je díky Špinarovu režijnímu pojetí silným zážitkem. Výborná práce s točnou, scénou a rekvizitami. Vyzdvihnout jen vyčerpávající výkon R. Máchy - byť plným právem - nestačí, výtečný je též mefistofelovský V. Javorský, rozšafný V. Beneš či samozřejmě P. Štorková v "druhé" hlavní roli.
Občas si říkám, že různým možnostem či aktivitám příliš brzy říkám ne. Netrpělivost srdce ukazuje, že někdy to není úplně od věci. Na případnou záchrannou brzdu už pak může být příliš pozdě.

Manýristická inscenace, jakoby se režisér staral víc o vnějškovost.

75 % a bilance na hranici "šel bych znovu" a "skvělý, ale znovu asi ne". Boží scénografie a zvuk, skvělý Radúz Mácha, nad svůj průměr skvěle vystupující Pavlína Štorková, z vedlejších rolí srdíčko hlavně pro T. Medveckou a J. Dudziakovou, kterou začínám nekriticky zbožňovat. Z některých scén jsem se zvedal ze židle, v některých mi trošku chyběl větší spád, ale celkově hodně hezký zážitek.

Výborný Vladimír Javorský, Edita - Pavlína Štorchová nepřesvědčivá a zbytečně přehnaně histerická.

podle me prehravane neuveritelne a nezajimave predstaveni

Na tvorbu Národního divadla lehce nad průměrem. Chvílemi tomu chyběl spád. A herci svoje role povětšinou pouze hráli.

Mistrovský román, mistrovsky převedený a předvedený na prknech ND. Ústřední Radúz Mácha a Pavlína Štorková podali vrcholný výkon hodný naší první divadelní scény. Skvělá scénografie a hlavně jasně a srozumitelně předané poselství románu Stefana Zweiga, které vůbec není zastaralé. Bravo!
PS: "Žádná vina není zapomenuta, pokud o ní ví svědomí."

Kam až se člověk může dostat, když se bojí říkat ne? O tom je možno se přesvědčit v této psychologické studii, kde vyniká především hlavní postava bravurně ztvárněná Radúzem Máchou, jehož vývoj z nezkušeného mladíka až po zoufalého muže je fascinující. Zdatně mu pak sekunduje krásně uřvaná Pavlína Štorková. Inscenace zaujme především pro činohru Národního divadla vcelku nezvyklým scénickým řešením, kdy je naplno využito točny na jevišti, díky čemuž se lehce během chvíle mění scéna dle potřeby. Škoda, že inscenace si celou dobu nedrží svoje tempo, ale i tak za mě nadprůměr. /24.6.2019/

Skvělá hra o důsledcích, když nedokážeme přímo vyslovit slovo ne. Psychologické drama, které má spád, které postupně graduje. Velmi povedená scéna, herecké výkony jak v hlavních rolich, tak ve vedlejších, skvěle zvládnuté.

Ne láska, ale soucit roztáčí hororový kolotoč, do kterého Hofmiller nenápadně usedá a nemůže z něj svépomocí vystoupit, až se člověku svírá žaludek. Pro mě to byl skvělý divadelní zážitek od začátku do konce.

Psychologické drama o následcích soucitu (na místo lásky) se proměnilo v expresionistické vidění světa. Expresionismus je v tomto případě (na rozdíl od jiných počinů ND) funkční a výsledkem je kvalitní inscenace - herecky zdařilá a scénicky náročná. Nedá se však hovořit o dramatizaci Zweigova románu, ale jen o jakési variaci na něj. V expresionismu se redukuje postava na určitý rys, zatímco Zweig postihuje plasticky psychologii jedince. Bylo by jistě přínosem, kdyby současná činohra ND netrvala v každé inscenaci na expresionistickém pojetí a zkusila někdy inscenační výklad v souladu s textem.

Kdyby to všichni kolem nepsali, tak by mě vůbec nenapadlo, že je to drama o soucitu. A mělo-li to být o soucitu, tak bych dala tak 20%.
Já viděla drama o slabosti. A hlavní "hrdina" byl nejslabší ze všech. Perfektně zahraný. Herecké výkony byly opravdu úžasné (a fyzicky náročné).
Škoda, že se zbytečně hrálo tak daleko od diváků.

Silný a dojemný příběh, podtržený přesvědčivými výkony paní Štorkové a pana Máchy. Představení určitě patří k tomu nejlepšímu, co Národní divadlo v současné době nabízí.

Klobouk dolu před hlavními hrdiny příběhu, jejich výkon byl famózní. Opět skvělá scéna.

Úžasně zahrané - spíš prožité. Naprosto skvělá scénografie. Minimalistická, ale všeříkající. Hra nezůstává své předloze nic dlužná.

repríza 11.3. 2019
příběh o muži, který nedokázal říct Zastavte, já nechci.

Poručík Anton Hofmiller (Radúz Mácha) vinou vlastní společenské neobratnosti způsobí skandál. Vyzve k tanci Editu (Pavlína Štorková), mladinkou dceru hostitele, prakticky neschopnou chůze. A to je jen začátek řetězce nedorozumění, soucitných gest a lepkavých společenských pavučin...
V postavě přesný Radúz Mácha i Pavlína Štorková, funkční scéna, kostýmy, ale i jisté nedostatečné propojení vyšší společnosti s vojenským světem, obou světů tápajícího a chybujícího Antona Hofmillera.

Excelentní inscenace s excelentními výkony Radůze Máchy a Pavlíny Štorkové v hlavních rolích. Skvělá režie Daniela Špinara, úžasná výtvarná stránka. A ostatní i menší role skvěle obsazené a zahrané. Divadlo s velkým příběhem, velkými hereckými výkony, divadlo s velkým D. 85%

Pro mě byla tato inscenace velký zážitek, režie D. Špinara mě nikdy nezklamala a tato hra nebyla výjimkou.
Herecké výkony byly dobré, až nadprůměrné. R. Mácha neslezl z jeviště skoro dvě hodiny a někde stále získával energii až do závěrečné scény. Byl skvělý a okouzlující. Ale co předvedla P. Štorková byl herecký koncert. Lepší Editu si snad člověk nemůže přát - miloučká panenka, která se během vteřiny promění v hysterického rozmazleného tyrana, nemluvě o náročnosti její role po fyzické stránce.
Díky krásným kostýmům a jednoduché scéně, která ale fungovala, byl zážitek ještě intenzivnější.

Tísnivé drama, které se nepovedlo odlehčit. Vtipy vyznívají poněkud prázdně, když se ozve jen jedno osamělé uchechtnutí. Bez nich by šlo o skvělou hru s velkým dopadem na psychiku diváka. Pointa však přichází moc brzo a závěr působí násilně, podivně a nepatřičně. Trvalo mnoho vteřin, než ve zhaslém sále zazněl rozpačitý potlesk.
Musím však vyzdvihnout skvělý výkon P. Štorkové, zvukový doprovod i zajímavou scénu. Miluji hororové mrazení a toho se mi dostalo vrchovatě, vitrína s dorty pro mě už nikdy nebude to, co dřív. Upracovaný divák, který si přišel odpočinout, však nejspíš nadšený nebude.

Ta scéna! Ta dynamika!

Radúz Mácha v lepkavé pavučině citového vydírání geniálně zrůdné manipulátorky. Nebo je v tom i Pavlína Štorková nevinně? Kolotoč, na kterém jsou všichni tak trochu oběti. Otroci předsudků, tlaku veřejného mínění, vlastního soucitu a bůhvíčeho ještě. Vražedně se stupňující tempo je k nesnesení. Skvělý kus.

Expresivní Špinarova režie, vyvolávající tíživou atmosféru, která padá na diváka sledujícího "sestup do pekel" mladého důstojníka po cestě dlážděné dobrými úmysly. Výborná téměř prázdná scéna užívající točny, která dává představení velkou dynamiku. "Stará garda ND" Štěpnička (velitel) a Beneš (lékař) ve svém civilním projevu ovšem neladí zcela s expresí ostaních aktérů a hrají "to svoje", jak už bylo někde zmíněno kritikou.

75%

Není to divadelní bomba, ale rozhodně se jedná o vysoce nadprůměrné řemeslo ozdobené celou řadou skvělých hereckých kreací. Špinarovy režie mě baví. Zde je začátek trochu nudný ve snaze rychle uvést diváka do děje i za cenu deklamativních vložek, ale následně se ukáže, že celá stylizace je vysoce funkční a představení báječně graduje.

Oslňující výkon Radúze Máchy.

Tak tohle se velice povedlo po všech stránkách - výtečná scéna, rytmizace, herecký výkon Radúze Máchy je fantastický, ale skvělá je také Pavlína Štorková. Souhlasím, že malinko chyběla drobnokresba, ale ono je to na tak velké scéně dost těžké. Intenzivní zážitek, vřele doporučuji.

Vynikající herecké výkony, úžasná scéna. Vše drží pohromadě. Bravo! Těším se na další projekty!

Repríza 26.12.2018. Předlohu jsem nečetla, nevěděla jsem do čeho jdu. Představení mně vtáhlo, uchvátilo a přimělo se zamyslet nad tím, kdy jsem ve správnou chvíli neřekla ne. Výkony herců obdivuhodné i po fyzické stráce (např. Edita prolézající vitrinou).

Přemýšlím o objektivním zhodnocení. Vidět to jako první dílo od pana Špinara, asi se mi to líbí velmi a tleskám. Ale čím více jeho režisérských děl vidím, tím jsou tam stejné prvky. Stejné prvky oblečení, stejné pohybové a hlasové projevy herců a hereček. Režisér už dělá pořád stejná představení, jen sám sebe kopíruje do dalších děl. Tudíž pak představení ztrácí kouzlo. Ostatní věci jsou zajímavé, výkony skvělé. Ale jak sami píší, mistrovský román Stefana Zweiga sám o sobě je nosný a vždy bude dobrý.

Velmi se mi líbila scéna a výkon Pavlíny Štorkové. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že pro Radúze Máchu je to příliš velké sousto..

65% repríza 21.11.2018

Jednoduchá ale přitom efektivní pohyblivá scéna, kterou tvoří 3 pokoje, lehce hororové ladění + Radůzu Máchovi role sedla + P. Štorková mě baví ohromně jako vždy a jejímu výkonu tleskám. Konec, ač ho divák předvídá, přijde nečekaně a rychle, jeviště zmizí ve tmě, vám tluče srdce a říkáte si, tak to byla zase jednou pecka!Po Manon Lescaut další kousek od pana Špinara, který se mi trefil do vkusu a vryl do paměti. Díky!

Divadlo 21. století...

Ať si kdo chce, co chce říká, Špinar je guru moderního divadla. Horor jako hrom, a přitom chytrý, hluboký, zábavný. A Radúz Mácha, Pája Štorková, Beneš, Medvecká, Javorský - boží herci!!!

Opravdu to režíroval Dan Špinar a byla jsem ve Stavovském divadle?
Velmi milé překvapení, stojí za návštěvu.

Po docela slibném začátku inscenace postupně ztrácela grády a přibývalo manýry (již několikrát viděné a použité). Čtenář románu pravděpodobně řadu postav nepoznával.Rozhodně se nedalo věřit, že by Hofmiller soucítil s Editou, ze které režisér udělal uječenou hysterku. Poklonu jistě zaslouží R.Mácha, který neopustí dvě hodiny jeviště. Jinak lze jen doporučit divákům, aby si doma Zweigův román přečetli, aby se dozvěděli, o čem to taky mohlo být, pokud by se inscenoval opravdu Zweig...

dynamické představení s výbornými hereckými výkony

Už se těším na další reprízu, skvělé výkony. Viděno na veřejné generálce a po roce v procesu. Viděno 2x.

Velmi se mi líbila scéna a výkon Pavlíny Štorkové. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že pro Radúze Máchu je to příliš velké sousto..

Není to divadelní bomba, ale rozhodně se jedná o vysoce nadprůměrné řemeslo ozdobené celou řadou skvělých hereckých kreací. Špinarovy režie mě baví. Zde je začátek trochu nudný ve snaze rychle uvést diváka do děje i za cenu deklamativních vložek, ale následně se ukáže, že celá stylizace je vysoce funkční a představení báječně graduje.

75%

Už se těším na další reprízu, skvělé výkony. Viděno na veřejné generálce a po roce v procesu. Viděno 2x.

Radúz Mácha v lepkavé pavučině citového vydírání geniálně zrůdné manipulátorky. Nebo je v tom i Pavlína Štorková nevinně? Kolotoč, na kterém jsou všichni tak trochu oběti. Otroci předsudků, tlaku veřejného mínění, vlastního soucitu a bůhvíčeho ještě. Vražedně se stupňující tempo je k nesnesení. Skvělý kus.

repríza 11.3. 2019
příběh o muži, který nedokázal říct Zastavte, já nechci.

Poručík Anton Hofmiller (Radúz Mácha) vinou vlastní společenské neobratnosti způsobí skandál. Vyzve k tanci Editu (Pavlína Štorková), mladinkou dceru hostitele, prakticky neschopnou chůze. A to je jen začátek řetězce nedorozumění, soucitných gest a lepkavých společenských pavučin...
V postavě přesný Radúz Mácha i Pavlína Štorková, funkční scéna, kostýmy, ale i jisté nedostatečné propojení vyšší společnosti s vojenským světem, obou světů tápajícího a chybujícího Antona Hofmillera.

Kam až se člověk může dostat, když se bojí říkat ne? O tom je možno se přesvědčit v této psychologické studii, kde vyniká především hlavní postava bravurně ztvárněná Radúzem Máchou, jehož vývoj z nezkušeného mladíka až po zoufalého muže je fascinující. Zdatně mu pak sekunduje krásně uřvaná Pavlína Štorková. Inscenace zaujme především pro činohru Národního divadla vcelku nezvyklým scénickým řešením, kdy je naplno využito točny na jevišti, díky čemuž se lehce během chvíle mění scéna dle potřeby. Škoda, že inscenace si celou dobu nedrží svoje tempo, ale i tak za mě nadprůměr. /24.6.2019/

dynamické představení s výbornými hereckými výkony

"Jen berte, berte..."
Pouť Máchova Hofmillera strašidelným společenským zámkem pána z Kekesfalvy plná morálních dilemat je díky Špinarovu režijnímu pojetí silným zážitkem. Výborná práce s točnou, scénou a rekvizitami. Vyzdvihnout jen vyčerpávající výkon R. Máchy - byť plným právem - nestačí, výtečný je též mefistofelovský V. Javorský, rozšafný V. Beneš či samozřejmě P. Štorková v "druhé" hlavní roli.
Občas si říkám, že různým možnostem či aktivitám příliš brzy říkám ne. Netrpělivost srdce ukazuje, že někdy to není úplně od věci. Na případnou záchrannou brzdu už pak může být příliš pozdě.

Krásné představení, jen bez pauzy jsem se už trochu modlila za konec.
Až neuvěřitelné, že něco takového D. Špinar taky dokáže.

Mistrovský román, mistrovsky převedený a předvedený na prknech ND. Ústřední Radúz Mácha a Pavlína Štorková podali vrcholný výkon hodný naší první divadelní scény. Skvělá scénografie a hlavně jasně a srozumitelně předané poselství románu Stefana Zweiga, které vůbec není zastaralé. Bravo!
PS: "Žádná vina není zapomenuta, pokud o ní ví svědomí."

Opravdu to režíroval Dan Špinar a byla jsem ve Stavovském divadle?
Velmi milé překvapení, stojí za návštěvu.

65%, většina za výkon Radúze Máchy, který ze scény neslezl ani na minutu

Upoutá otočná scéna i projekce, povedené kostýmy a nezvyklé rekvizity, ale s celkem, který se bez přestávky poněkud vlekl a byl náročný na udržení pozornosti, jsme se bohužel minuli. Nicméně hře v náročné roli vévodí vynikající R. Mácha, tempo neztrácí ani karikaturní, avšak na můj vkus příliš uječená P. Štorková. Špinar se nezapře.

Tak tohle se velice povedlo po všech stránkách - výtečná scéna, rytmizace, herecký výkon Radúze Máchy je fantastický, ale skvělá je také Pavlína Štorková. Souhlasím, že malinko chyběla drobnokresba, ale ono je to na tak velké scéně dost těžké. Intenzivní zážitek, vřele doporučuji.

Na tvorbu Národního divadla lehce nad průměrem. Chvílemi tomu chyběl spád. A herci svoje role povětšinou pouze hráli.

Divadlo 21. století...

Skvělá hra o důsledcích, když nedokážeme přímo vyslovit slovo ne. Psychologické drama, které má spád, které postupně graduje. Velmi povedená scéna, herecké výkony jak v hlavních rolich, tak ve vedlejších, skvěle zvládnuté.

Jednoduchá ale přitom efektivní pohyblivá scéna, kterou tvoří 3 pokoje, lehce hororové ladění + Radůzu Máchovi role sedla + P. Štorková mě baví ohromně jako vždy a jejímu výkonu tleskám. Konec, ač ho divák předvídá, přijde nečekaně a rychle, jeviště zmizí ve tmě, vám tluče srdce a říkáte si, tak to byla zase jednou pecka!Po Manon Lescaut další kousek od pana Špinara, který se mi trefil do vkusu a vryl do paměti. Díky!

65% repríza 21.11.2018

Po docela slibném začátku inscenace postupně ztrácela grády a přibývalo manýry (již několikrát viděné a použité). Čtenář románu pravděpodobně řadu postav nepoznával.Rozhodně se nedalo věřit, že by Hofmiller soucítil s Editou, ze které režisér udělal uječenou hysterku. Poklonu jistě zaslouží R.Mácha, který neopustí dvě hodiny jeviště. Jinak lze jen doporučit divákům, aby si doma Zweigův román přečetli, aby se dozvěděli, o čem to taky mohlo být, pokud by se inscenoval opravdu Zweig...

Psychologické drama o následcích soucitu (na místo lásky) se proměnilo v expresionistické vidění světa. Expresionismus je v tomto případě (na rozdíl od jiných počinů ND) funkční a výsledkem je kvalitní inscenace - herecky zdařilá a scénicky náročná. Nedá se však hovořit o dramatizaci Zweigova románu, ale jen o jakési variaci na něj. V expresionismu se redukuje postava na určitý rys, zatímco Zweig postihuje plasticky psychologii jedince. Bylo by jistě přínosem, kdyby současná činohra ND netrvala v každé inscenaci na expresionistickém pojetí a zkusila někdy inscenační výklad v souladu s textem.

Pro mě byla tato inscenace velký zážitek, režie D. Špinara mě nikdy nezklamala a tato hra nebyla výjimkou.
Herecké výkony byly dobré, až nadprůměrné. R. Mácha neslezl z jeviště skoro dvě hodiny a někde stále získával energii až do závěrečné scény. Byl skvělý a okouzlující. Ale co předvedla P. Štorková byl herecký koncert. Lepší Editu si snad člověk nemůže přát - miloučká panenka, která se během vteřiny promění v hysterického rozmazleného tyrana, nemluvě o náročnosti její role po fyzické stránce.
Díky krásným kostýmům a jednoduché scéně, která ale fungovala, byl zážitek ještě intenzivnější.

Expresivní Špinarova režie, vyvolávající tíživou atmosféru, která padá na diváka sledujícího "sestup do pekel" mladého důstojníka po cestě dlážděné dobrými úmysly. Výborná téměř prázdná scéna užívající točny, která dává představení velkou dynamiku. "Stará garda ND" Štěpnička (velitel) a Beneš (lékař) ve svém civilním projevu ovšem neladí zcela s expresí ostaních aktérů a hrají "to svoje", jak už bylo někde zmíněno kritikou.

Ta scéna! Ta dynamika!

Oslňující výkon Radúze Máchy.

Ať si kdo chce, co chce říká, Špinar je guru moderního divadla. Horor jako hrom, a přitom chytrý, hluboký, zábavný. A Radúz Mácha, Pája Štorková, Beneš, Medvecká, Javorský - boží herci!!!

75 % a bilance na hranici "šel bych znovu" a "skvělý, ale znovu asi ne". Boží scénografie a zvuk, skvělý Radúz Mácha, nad svůj průměr skvěle vystupující Pavlína Štorková, z vedlejších rolí srdíčko hlavně pro T. Medveckou a J. Dudziakovou, kterou začínám nekriticky zbožňovat. Z některých scén jsem se zvedal ze židle, v některých mi trošku chyběl větší spád, ale celkově hodně hezký zážitek.

Excelentní inscenace s excelentními výkony Radůze Máchy a Pavlíny Štorkové v hlavních rolích. Skvělá režie Daniela Špinara, úžasná výtvarná stránka. A ostatní i menší role skvěle obsazené a zahrané. Divadlo s velkým příběhem, velkými hereckými výkony, divadlo s velkým D. 85%

Manýristická inscenace, jakoby se režisér staral víc o vnějškovost.

Super využití točny, výkony všech na vysoké úrovni.
100% dáváme za duo Štorková - Mácha, tito dva toto představení pozvedli na nejvyšší hereckou úroveň.

Podařená inscenace. Zweigovu novelu jsem kdysi četl a tak jsem byl na dramatizaci zvědav a dopadlo to dobře, téměř celé představení mělo spád a přitom herecké výkony byly prokreslené a přidanou hodnotou, že se tu pěkně sešli mladší herci s nejzkušenějšími členy současného souboru divadla.

Tísnivé drama, které se nepovedlo odlehčit. Vtipy vyznívají poněkud prázdně, když se ozve jen jedno osamělé uchechtnutí. Bez nich by šlo o skvělou hru s velkým dopadem na psychiku diváka. Pointa však přichází moc brzo a závěr působí násilně, podivně a nepatřičně. Trvalo mnoho vteřin, než ve zhaslém sále zazněl rozpačitý potlesk.
Musím však vyzdvihnout skvělý výkon P. Štorkové, zvukový doprovod i zajímavou scénu. Miluji hororové mrazení a toho se mi dostalo vrchovatě, vitrína s dorty pro mě už nikdy nebude to, co dřív. Upracovaný divák, který si přišel odpočinout, však nejspíš nadšený nebude.

Repríza 26.12.2018. Předlohu jsem nečetla, nevěděla jsem do čeho jdu. Představení mně vtáhlo, uchvátilo a přimělo se zamyslet nad tím, kdy jsem ve správnou chvíli neřekla ne. Výkony herců obdivuhodné i po fyzické stráce (např. Edita prolézající vitrinou).

Je ošidné porovnávat inscenaci s knihou. Základní schéma a vyznění by však neměly být odlišné. Režisér existenciální drama o falešném soucitu proměnil v poloviční frašku, kdy se diváci smáli v místech, kde se měli hluboce zamyslet. Edita byla pojata jako karikatura. V románě to byla inteligentní, vášnivá, citlivá žena, tragicky nesoucí svůj stav. Režisér děj pojal jako příběh hysterické dívky toužící po "normálním" životě a vztahu a slabého Hofmillera, který nedokáže říci dost. V románu je další vrstva: Poručík prodělá katarzi a rozhodne se s dívkou oženit, což ho osvobodí. Manýristické propriety (např. obří panna) si mohl režisér odpustit.

Parádní výkon Radúze Máchy a dokonalá scéna - ohromilo mě, jak funkční může být. Příběh klasika, v poslední třetině to trošinku ztrácelo dech, ale dobrý. Vladimír Javorský přesný, lépe vybrat herce na tuhle roli snad ani nešlo. Rozhodně zážitek, možná hodnocení ještě zvýším.

Klobouk dolu před hlavními hrdiny příběhu, jejich výkon byl famózní. Opět skvělá scéna.

Při koukání trochu zamrazí. Milostné odmítaní a rozpravy se zlomenou dívkou s diplegií.. nedivím se. Po stránce audio-vizuálna 85%.

Přemýšlím o objektivním zhodnocení. Vidět to jako první dílo od pana Špinara, asi se mi to líbí velmi a tleskám. Ale čím více jeho režisérských děl vidím, tím jsou tam stejné prvky. Stejné prvky oblečení, stejné pohybové a hlasové projevy herců a hereček. Režisér už dělá pořád stejná představení, jen sám sebe kopíruje do dalších děl. Tudíž pak představení ztrácí kouzlo. Ostatní věci jsou zajímavé, výkony skvělé. Ale jak sami píší, mistrovský román Stefana Zweiga sám o sobě je nosný a vždy bude dobrý.

Kdyby to všichni kolem nepsali, tak by mě vůbec nenapadlo, že je to drama o soucitu. A mělo-li to být o soucitu, tak bych dala tak 20%.
Já viděla drama o slabosti. A hlavní "hrdina" byl nejslabší ze všech. Perfektně zahraný. Herecké výkony byly opravdu úžasné (a fyzicky náročné).
Škoda, že se zbytečně hrálo tak daleko od diváků.

Silný a dojemný příběh, podtržený přesvědčivými výkony paní Štorkové a pana Máchy. Představení určitě patří k tomu nejlepšímu, co Národní divadlo v současné době nabízí.

88%
Představení možná vtahuje do děje pomaleji, než by se natěšenému diváku líbilo, ale o to více je viditelnější dějová gradace, která neúprosně vtahuje do kaskády "soucitných omylů"! Napomáhá tomu i originální scéna a úžasné výkony ústřední dvojice (zároveň ostatní protagonisté rozhodně nezanikli).
Představení doporučuji, (pokud nechcete vyloženě oddechovku či romantiku), téma je k zamyšlení a vzpomínka na tuto hru díky tomu rozhodně nezapadne.

Nadčasové dílo. Vynikající herecké výkony. Nejen hlavních hrdinů. Originálně vyřešená scéna i "rekvizity". Nelze než zatleskat všem zúčastněným ... a doporučit! 85%

Úžasně zahrané - spíš prožité. Naprosto skvělá scénografie. Minimalistická, ale všeříkající. Hra nezůstává své předloze nic dlužná.

Vynikající herecké výkony, úžasná scéna. Vše drží pohromadě. Bravo! Těším se na další projekty!

Ne láska, ale soucit roztáčí hororový kolotoč, do kterého Hofmiller nenápadně usedá a nemůže z něj svépomocí vystoupit, až se člověku svírá žaludek. Pro mě to byl skvělý divadelní zážitek od začátku do konce.

podle me prehravane neuveritelne a nezajimave predstaveni

Výborný Vladimír Javorský, Edita - Pavlína Štorchová nepřesvědčivá a zbytečně přehnaně histerická.