Othello, benátský mouřenín

Velkou úlohu v inscenaci sehrála scéna, která evokovala moderní budovu (s průhledem na střelnici), k níž odosobněnost jednání lidí, kde je každý každému ukradený, patří. A pokud se do takové společnosti dostane člověk jako Desdemona (ve Špinarově podání více zromantizovaná), pak takový naiva chtě nechtě dojde k úrazu. Jago D. Prachaře byl tvrdým manipulátorem, což zde vycházelo hlavně z jeho osobnostní prapodstaty, a tak se řítil střemhlav do bahna. Plošeji na mě působily výklady postav Othella, Roderika a Cassia, což bylo nejspíše vinou krácení, které však zase prospělo dynamice inscenace.

Othello působí moderním dojmem, je to akční thriller o tragickém vyústění jedné velké lásky, která se stala terčem manipulátorského Jaga. Krácení prospívá tempu inscenace, méně už psychologii postav. To je zřetelné především u Othella (K.Dobrý), který podlehne Jagově klamu zdánlivě příliš rychle. Jago v podání D.Prachaře je úlisný manipulátor. Zdá se však, že jeho cílem není ani tak touha po moci, jako spíš prostá radost z vlastních intrik. Možná nejzajímavější z celého hlavního tria je ale M.Borová. Povedená je i scénografie, které vévodí vzadu umístěná střelnice. (více v článku na blogu)

Zvolená forma modernějšího pojetí toto klasiky mi přišla dobrá a nijak rozhodně nevadila. Scénu i kostýmy hodnotím pozitivně, ještě více pak hudební stránku. Po první části převažovala jasná spokojenost, ale bohužel vyznění druhé mi přišlo poněkud slabší. Většina scén v závěru na mě neměla výraznější dopad, i přes silný a tragický děj. Po herecké stránce však nemám větších výtek, líbil se mi především D. Prachař, ale nezklamal ani K. Dobrý a mile překvapil výkon L. Žáčkové. Potěšilo též provedení šaška v podání J. Bouškové. 65%

Nic není tak černobílé jako předsudky, naznačují šaškovy xenofobní vtipy. Díky jejich zakořeněnosti je spontaneita životu nebezpečná (viz Desdemona). Dřímající patologii osobnosti dokáže spustit jediná informace (viz Othello). Když čekáte zloducha, dostanete zloducha. Na to jste přišli, ne? (viz Jago). Špinar režíruje Othella částečně jako otřepané téma. S odstupem, nadhledem, mírnou ironií. Současně dává prostor skvělým hercům, aby postavy aktualizovali a rozvinuli. Je to zábavná jízda na syntetickém tygrovi z kolotoče zprofanované klasiky, kterému občas pohlédnete do sakramentsky živých očí.

Dojmologicky jsem vyskloňovala nemálo přívlastků, které by pojmenovaly můj převážně pozitivní pocit nejpřiléhavěji, až zbyl nejvýstižnější vítěz: "čistá". Inu tedy - inscenace čistá jak svatební noční košile Desdemonina.

Úpravou a krácením některých dlouhých dialogů a monologů byla hra vytvarována směrem k modernějšímu dramatu. Dynamické inscenační řešení s krásnou výpravou bylo efektní, tvůrci však příliš preferovali formu, která převážila nad obsahem. U Jaga se sice dalo vypozorovat několik nápaditých motivací, odkazujících k dnešní společnosti, ale zůstalo jen u letmých náznaků, s nimiž se dostatečně nepracovalo. Skrze další postavy (včetně titulního Othella) se mnoho nesdělilo. Divadlo má být především o obsahu a nebylo by dobré, kdyby byl v činohře ND i do budoucna upřednostňován vnějškový efekt.

U inscenace DpP jsem se divil, proč se nekrátilo, u této jsem moc nerozuměl celé koncepci. Na postavách dramatu (s výjimkou Desdemony) není patrný vývoj, což korunuje Othello, jenž se sesypal hned po té, co se do něj zasekl dráp intriky. Najednou není o čem hrát, místo napětí nastoupí ornament - běsovství postavy, Karlem Dobrým odvedené ve velkém stylu. „Jagem roku“ zůstává Jan Teplý z Palmovky. Nečinná dramaturgie pouští i scény s nelogickým vyzněním, tuto inscenaci tvoří nahodilosti. Postava klauna, z něhož padají rasistické vtipy, je špatný vtip. Jen atmosféra působivě těžkne...

Špinarovo provedení Othella považuji za skvělé vyvážení moderního provedení a shakespearovské klasiky. Hereckým výkonům nelze vytknout vůbec nic, naopak. Vynikající Karel Dobrý i David Prachař a v neposlední řadě Jana Boušková - šašek mě bavil. Chladná scéna, na které velmi dobře vyniknou emoce, je - jak je u Špinara zvykem - skvělá. Stejně tak hudba. Jediným minusem, jak zde v komentářích mnohokrát zaznívá, je snad příliš rychlý přerod zamilovaného Othella v žárlivého šílence. Mě však Dobrého výkon natolik pohltil, že tento problém je jen taková drobnost, která mi zážitek rozhodně nezkazila.