Po sametu

Některým divákům z velké části jen recitování titulků nemusí sednout, já jsem ale věděla, na co se chystám, a tenhle průlet posledním čtvrtstoletím se mi líbil. Herecky super od všech (u mě vede Železný a Paroubek S. Rašilova). Bezva sbory a celkový vizuál. Nezařazení přestávky naopak oceňuji, hra se aspoň nedrobila.

Takové malé ohlédnutí se za čtvrtstoletím od Sametové revoluce. Autoři staví jednotlivé momenty do nejrůznějších souvislostí, avšak ponechávají je bez komentáře, takže zhodnocení si každý divák musí udělat sám. A možná právě tímto přístupem si mne inscenace získala. Hluchých míst je poskrovnu, ty necelé dvě hodiny utečou celkem svižně. Za nejlepší momenty považuji ztvárnění Opoziční smlouvy, 11. září, předsednictví ČR v EU a Volejte řediteli (výborný S. Rašilov jako J. Paroubek či V. Železný). Klobouk dolů před P. Vančurou, který dnešní představení odehrál o berlích.

Toto je divadlo? Divadlo v ND? Herci nemají co hrát, v podstatě recitují články, a to nijak dobré články. A také nějak nesedí tvrzení, že jde o nezaujatý pohled na dobu po revoluci. Nevím proč by toto mělo být inscenováno. Toto nepatří ani na Novou Scénu. Člověk, aby se bál, co přijde příště. Odcházel jsem zhnusen a unuděn. Zcela chápu režiséra v tom, co se dá shrnout pod rčení "Hlavně nedávat přestávku, nebo nám utečou".

Takovovýto typ inscenací Nové scéně rozhodně sluší.

hodně slabe ftipné momenty pomalu.
škoda čekal jsem víc

Velmi zajímavě zrežírovaná retrospektiva české společnost posledních dvaceti let. Herci téměř dokonalí ( paní Medvecká a Beretová jedou na 100% v každém roce, Saša Rašilov, jako V. Železný je pravdivý. Přehraný Miloš Zeman s Václavem Klausem ftipné, ačkoliv samotná opoziční smlouva moc úsměvná není ). Velmi milé překvapení z Nové scény. Ke stovce chybí jen chybějící přestávka u dvouhodinového představení:-)

Inscenace na slušné úrovni. Zajímavé ohlédnutí za posledními 25 lety. Z této látky se asi víc dosáhnout nedalo. Sto deset minut bez přestávky bylo dlouhých, představení přeci jen má hluchá místa a ke konci působí stereotypně.

Líbilo se, herci hrají s nasazením a dobře a politiky nekarikují tak zjednodušeně jako třeba v televizi, jsou tam i dobré nápady. Jediné, co mi vadí, to je to, co mne někdy odhání od Respektu, a to zploštělé psaní (až ideologické) v pohledech na česko-romské konflikty např.ve Varnsdorfu či Naganu 98 (v Respektu jedině jako "Hašek je Bůh"), žel to proniklo i do inscenace.

Hrůza.

Myslím, že jsem se absolutně potkal s režijním pojetím, takže nebudu moc objektivní. Hra mě bavila od začátku do konce, přesto bych uvítal drobné zkrácení i s ohledem na běžného diváka (dlouhé a navíc v jednom kuse). Výborná výprava i kostýmy, kde každý prvek zastupuje hned několik symbolů, nic není zbytečné a všechno se maximálně rozehrává (jen ten svítící rám symbolizující EU mi přišel nějak zbytečný). Poutavé vizuály (UFO, projekce na písek, uvedení jednotlivých roků). Z herců vyzdvihnu Medveckou a Rašilova (super Paroubek a Železný). Trochu mi vadil lacině parodovaný Klaus Petra Vančury. (více v článku na blogu)

Nechápu, proč se poslední dobou v Národním divadle vytvářejí inscenace, které dokáží uspokojit odbornou kritiku, ale s obyčejnými diváky se zcela míjejí. Titul Po sametu do této kategorie rovněž patří. V bláznivě pestrobarevných kostýmech se šest herců pokouší zrekapitulovat dvě desetiletí naší společné historie pomocí dobových reálií. Z těch se však po několika minutách stane nudná říkanka, jejíž refrén se opakuje devatenáctkrát takřka stejně a přechází v jednotvárné odpočítávání letopočtů. Jisté oživení přinesly pouze imitace Vladimíra Železného. Absence přestávky je však značně zarážející.

65 % repríza 24. listopadu 2014

Hlediště se během premiéry rozdělilo do dvou táborů - jeden z nich seděl jako zařezaný (nejspíš lidé spjati s touto dobou?), druhý se smál a představení si užíval. Já i mí přátelé patříme do druhého tábora. Jestli vás baví glosování politického a veřejného dění a nebudete se cítit dotčeni mírnou parodií významných osobností této doby, zkuste to. Herci byli skvělí a množství textů, které si museli zapamatovat (fakta, tedy minimum prostoru pro improvizaci!) je obdivuhodné. Představení pobaví i poučí :)

Jak málo stačí k dobrému představení a kvalitní zábavě. Nebál bych se pohrát si s divákem víc a neuváděl autory příspěvků - většinou stačila dikce a jemný náznak. Solidni herecké výkony, celkově velká spokojenost.

Některým divákům z velké části jen recitování titulků nemusí sednout, já jsem ale věděla, na co se chystám, a tenhle průlet posledním čtvrtstoletím se mi líbil. Herecky super od všech (u mě vede Železný a Paroubek S. Rašilova). Bezva sbory a celkový vizuál. Nezařazení přestávky naopak oceňuji, hra se aspoň nedrobila.

Takové malé ohlédnutí se za čtvrtstoletím od Sametové revoluce. Autoři staví jednotlivé momenty do nejrůznějších souvislostí, avšak ponechávají je bez komentáře, takže zhodnocení si každý divák musí udělat sám. A možná právě tímto přístupem si mne inscenace získala. Hluchých míst je poskrovnu, ty necelé dvě hodiny utečou celkem svižně. Za nejlepší momenty považuji ztvárnění Opoziční smlouvy, 11. září, předsednictví ČR v EU a Volejte řediteli (výborný S. Rašilov jako J. Paroubek či V. Železný). Klobouk dolů před P. Vančurou, který dnešní představení odehrál o berlích.

Toto je divadlo? Divadlo v ND? Herci nemají co hrát, v podstatě recitují články, a to nijak dobré články. A také nějak nesedí tvrzení, že jde o nezaujatý pohled na dobu po revoluci. Nevím proč by toto mělo být inscenováno. Toto nepatří ani na Novou Scénu. Člověk, aby se bál, co přijde příště. Odcházel jsem zhnusen a unuděn. Zcela chápu režiséra v tom, co se dá shrnout pod rčení "Hlavně nedávat přestávku, nebo nám utečou".

Takovovýto typ inscenací Nové scéně rozhodně sluší.

Jak málo stačí k dobrému představení a kvalitní zábavě. Nebál bych se pohrát si s divákem víc a neuváděl autory příspěvků - většinou stačila dikce a jemný náznak. Solidni herecké výkony, celkově velká spokojenost.

hodně slabe ftipné momenty pomalu.
škoda čekal jsem víc

Velmi zajímavě zrežírovaná retrospektiva české společnost posledních dvaceti let. Herci téměř dokonalí ( paní Medvecká a Beretová jedou na 100% v každém roce, Saša Rašilov, jako V. Železný je pravdivý. Přehraný Miloš Zeman s Václavem Klausem ftipné, ačkoliv samotná opoziční smlouva moc úsměvná není ). Velmi milé překvapení z Nové scény. Ke stovce chybí jen chybějící přestávka u dvouhodinového představení:-)

Inscenace na slušné úrovni. Zajímavé ohlédnutí za posledními 25 lety. Z této látky se asi víc dosáhnout nedalo. Sto deset minut bez přestávky bylo dlouhých, představení přeci jen má hluchá místa a ke konci působí stereotypně.

Líbilo se, herci hrají s nasazením a dobře a politiky nekarikují tak zjednodušeně jako třeba v televizi, jsou tam i dobré nápady. Jediné, co mi vadí, to je to, co mne někdy odhání od Respektu, a to zploštělé psaní (až ideologické) v pohledech na česko-romské konflikty např.ve Varnsdorfu či Naganu 98 (v Respektu jedině jako "Hašek je Bůh"), žel to proniklo i do inscenace.

Hrůza.

Myslím, že jsem se absolutně potkal s režijním pojetím, takže nebudu moc objektivní. Hra mě bavila od začátku do konce, přesto bych uvítal drobné zkrácení i s ohledem na běžného diváka (dlouhé a navíc v jednom kuse). Výborná výprava i kostýmy, kde každý prvek zastupuje hned několik symbolů, nic není zbytečné a všechno se maximálně rozehrává (jen ten svítící rám symbolizující EU mi přišel nějak zbytečný). Poutavé vizuály (UFO, projekce na písek, uvedení jednotlivých roků). Z herců vyzdvihnu Medveckou a Rašilova (super Paroubek a Železný). Trochu mi vadil lacině parodovaný Klaus Petra Vančury. (více v článku na blogu)

Nechápu, proč se poslední dobou v Národním divadle vytvářejí inscenace, které dokáží uspokojit odbornou kritiku, ale s obyčejnými diváky se zcela míjejí. Titul Po sametu do této kategorie rovněž patří. V bláznivě pestrobarevných kostýmech se šest herců pokouší zrekapitulovat dvě desetiletí naší společné historie pomocí dobových reálií. Z těch se však po několika minutách stane nudná říkanka, jejíž refrén se opakuje devatenáctkrát takřka stejně a přechází v jednotvárné odpočítávání letopočtů. Jisté oživení přinesly pouze imitace Vladimíra Železného. Absence přestávky je však značně zarážející.

65 % repríza 24. listopadu 2014

Hlediště se během premiéry rozdělilo do dvou táborů - jeden z nich seděl jako zařezaný (nejspíš lidé spjati s touto dobou?), druhý se smál a představení si užíval. Já i mí přátelé patříme do druhého tábora. Jestli vás baví glosování politického a veřejného dění a nebudete se cítit dotčeni mírnou parodií významných osobností této doby, zkuste to. Herci byli skvělí a množství textů, které si museli zapamatovat (fakta, tedy minimum prostoru pro improvizaci!) je obdivuhodné. Představení pobaví i poučí :)

Inscenace na slušné úrovni. Zajímavé ohlédnutí za posledními 25 lety. Z této látky se asi víc dosáhnout nedalo. Sto deset minut bez přestávky bylo dlouhých, představení přeci jen má hluchá místa a ke konci působí stereotypně.

Nechápu, proč se poslední dobou v Národním divadle vytvářejí inscenace, které dokáží uspokojit odbornou kritiku, ale s obyčejnými diváky se zcela míjejí. Titul Po sametu do této kategorie rovněž patří. V bláznivě pestrobarevných kostýmech se šest herců pokouší zrekapitulovat dvě desetiletí naší společné historie pomocí dobových reálií. Z těch se však po několika minutách stane nudná říkanka, jejíž refrén se opakuje devatenáctkrát takřka stejně a přechází v jednotvárné odpočítávání letopočtů. Jisté oživení přinesly pouze imitace Vladimíra Železného. Absence přestávky je však značně zarážející.

Některým divákům z velké části jen recitování titulků nemusí sednout, já jsem ale věděla, na co se chystám, a tenhle průlet posledním čtvrtstoletím se mi líbil. Herecky super od všech (u mě vede Železný a Paroubek S. Rašilova). Bezva sbory a celkový vizuál. Nezařazení přestávky naopak oceňuji, hra se aspoň nedrobila.

Takové malé ohlédnutí se za čtvrtstoletím od Sametové revoluce. Autoři staví jednotlivé momenty do nejrůznějších souvislostí, avšak ponechávají je bez komentáře, takže zhodnocení si každý divák musí udělat sám. A možná právě tímto přístupem si mne inscenace získala. Hluchých míst je poskrovnu, ty necelé dvě hodiny utečou celkem svižně. Za nejlepší momenty považuji ztvárnění Opoziční smlouvy, 11. září, předsednictví ČR v EU a Volejte řediteli (výborný S. Rašilov jako J. Paroubek či V. Železný). Klobouk dolů před P. Vančurou, který dnešní představení odehrál o berlích.

Takovovýto typ inscenací Nové scéně rozhodně sluší.

65 % repríza 24. listopadu 2014

Myslím, že jsem se absolutně potkal s režijním pojetím, takže nebudu moc objektivní. Hra mě bavila od začátku do konce, přesto bych uvítal drobné zkrácení i s ohledem na běžného diváka (dlouhé a navíc v jednom kuse). Výborná výprava i kostýmy, kde každý prvek zastupuje hned několik symbolů, nic není zbytečné a všechno se maximálně rozehrává (jen ten svítící rám symbolizující EU mi přišel nějak zbytečný). Poutavé vizuály (UFO, projekce na písek, uvedení jednotlivých roků). Z herců vyzdvihnu Medveckou a Rašilova (super Paroubek a Železný). Trochu mi vadil lacině parodovaný Klaus Petra Vančury. (více v článku na blogu)

Velmi zajímavě zrežírovaná retrospektiva české společnost posledních dvaceti let. Herci téměř dokonalí ( paní Medvecká a Beretová jedou na 100% v každém roce, Saša Rašilov, jako V. Železný je pravdivý. Přehraný Miloš Zeman s Václavem Klausem ftipné, ačkoliv samotná opoziční smlouva moc úsměvná není ). Velmi milé překvapení z Nové scény. Ke stovce chybí jen chybějící přestávka u dvouhodinového představení:-)

Hlediště se během premiéry rozdělilo do dvou táborů - jeden z nich seděl jako zařezaný (nejspíš lidé spjati s touto dobou?), druhý se smál a představení si užíval. Já i mí přátelé patříme do druhého tábora. Jestli vás baví glosování politického a veřejného dění a nebudete se cítit dotčeni mírnou parodií významných osobností této doby, zkuste to. Herci byli skvělí a množství textů, které si museli zapamatovat (fakta, tedy minimum prostoru pro improvizaci!) je obdivuhodné. Představení pobaví i poučí :)

hodně slabe ftipné momenty pomalu.
škoda čekal jsem víc

Toto je divadlo? Divadlo v ND? Herci nemají co hrát, v podstatě recitují články, a to nijak dobré články. A také nějak nesedí tvrzení, že jde o nezaujatý pohled na dobu po revoluci. Nevím proč by toto mělo být inscenováno. Toto nepatří ani na Novou Scénu. Člověk, aby se bál, co přijde příště. Odcházel jsem zhnusen a unuděn. Zcela chápu režiséra v tom, co se dá shrnout pod rčení "Hlavně nedávat přestávku, nebo nám utečou".

Líbilo se, herci hrají s nasazením a dobře a politiky nekarikují tak zjednodušeně jako třeba v televizi, jsou tam i dobré nápady. Jediné, co mi vadí, to je to, co mne někdy odhání od Respektu, a to zploštělé psaní (až ideologické) v pohledech na česko-romské konflikty např.ve Varnsdorfu či Naganu 98 (v Respektu jedině jako "Hašek je Bůh"), žel to proniklo i do inscenace.

Hrůza.

Jak málo stačí k dobrému představení a kvalitní zábavě. Nebál bych se pohrát si s divákem víc a neuváděl autory příspěvků - většinou stačila dikce a jemný náznak. Solidni herecké výkony, celkově velká spokojenost.