Tartuffe Impromptu!

64,99% Nebeského tanec na Molièrův nápěv, v němž proti zlu pokrytectví nestojí dobro, ale celý zástup neřestí nejrůznějšího druhu. Inscenace, v níž se divák nemá s kým ztotožnit, prohřešek proti dobrému vkusu či pesimistický leč adekvátní odraz reality? Konzervativní divák stejně jako v případě Krále Leara opět "prská", já však v tomto případě beru Nebeského na milost.

Tato jízda v proudu tartuffovských asociací je bezesporu zábavná a tvoří kompaktní celek, zajímavé je i sledovat, které sekvence z Moliérovy hry tvůrci vzali jako východisko pro tuto nevázanou, z části jistě improvizační kompilaci. Odstup a glosy herců jsou motorem. Kde je problém? Až přílišné upřednostnění komiky nad obsahem, ale také tristní počet diváků v hledišti. Toto není dramaturgie pro Stavovské divadlo s více jak 600 místy.

Vydařená a divadlem konečně v názvu přiznaná (na rozdíl od uvedení Krále Leara) variace na Tartuffa. J. Nebeský se děje sice drží, nicméně nejrůznějším způsobem od něj odbíhá, aby se zase vrátil k původní verzi, herci ze svých rolí vystupují, dění shazují a vtipně glosují. D. Prachař je v žánru improvizace jako doma, mile mě v tomto ohledu překvapila K. Winterová. Některé části jsou zhudebněné, autor vtipné hudby M. Svoboda herce po celou dobu doprovází na piáno. Právě jeho hudba patří k největším kladům inscenace, která má spád a baví. Jen bych ještě čekal nějakou tu nadstavbu...

Nebeského Tartuffe Impromptu! není divadelní událostí sezony, ani nejzajímavější interpretací Molièrova textu, ze kterého si bere jen střípky. Ovšem je to inscenace svižná, která dokáže diváka na 90 minut zabavit. Možná v některých chvílích působí dojmem nevázané frašky, ale pod tímhle povrchem se skrývá proud asociací, které mají potenciál zaujmout, i když jim patrně nelze úplně porozumět. Dobrý nápad bylo přizvat jazzmana Milana Svobodu, pěvecké party jsou pak zřejmou parodií opery či muzikálu. Herecky se nejvíce daří K.Dobrému, D.Prachařovi a L.Žáčkové.

Slavná hra byla pro inscenaci zkrácena a vznikla netradiční hudební variace s řadou zpívaných pasáží. Lze vypozorovat asociace se současností. Rodina Orgonových žije prázdným životem beze smyslu, mezi členy selhávají rodinné vztahy. Tartuffe jako „hodinový manžel“ je nápad opravdu originální. Herci si představení užívají a díky jejich živosti a nasazení je to opravdu vtipné (i když konzervativnější diváci možná tento druh humoru nepřijmou). Problémem však je, že na komickou stránku je tlačeno až příliš a ve vtipech se zmíněné přednosti poněkud utápí. V tématu hry se ukrývá větší potenciál.