Zbyhoň!

Inscenační tým mystifikuje, pohrává si s divákem. Nabourává i po léta zažité „jistoty“ stálých návštěvníků ND. Komediálně nadaní herci jsou semknutí a dokáží obratně bavit i ve chvílích, kdy je podstata gagů nezřetelná (nebo možná dokonce ani žádná není). Je jasné, o co tvůrcům šlo. Textový základ je však až příliš „zastřený“ a jen zlomek diváků se dokáže naladit a nechat vtáhnout do představení tak, aby zamýšlená hra fungovala. Přestože experimenty bývají záležitostí riskantní, s počiny tohoto typu by měla dramaturgie ND na Nové scéně přicházet i za cenu, že se ne vždy zcela zadaří.

Pokus tvůrců vytvořit projekt na způsob německého apelativního divadla nevyšel. Na vině je především dramaturgicko-režijní koncepce, která nedokázala inscenaci dodat patřičné tempo a hlavně pro tento divadelní tvar nutnou stimulaci, která by neustále atakovala pozornost diváků. Je však otázkou, zda se prvopočátek problému nenachází už u samotného textu. Jde o nešťastný počin s ještě nešťastným závěrem v podobě trapného momentu zpěvu státní hymny. Zbyhoň! měl ovšem i jedno velké pozitivum. Bylo zajímavé vidět herce ND zase v úplně nových polohách, v nichž v mezích možností inscenace obstáli.

Zaděláno na polemiku s falešným nacionalismem některých frustrovaných, zato hlasitých našinců? Právě že vůbec, téma promarněno. Režie pracuje s celkem konzistentní, „šotkovsky“ klenutou stavbou, nebojí se umocňovat ironii až k hranici trapnosti, ale myšlenkově neujasněná jevištní realizace hatí komunikaci s divákem. Mírně trapnému, místy veselému večírku chyběl rytmus, formální řád. Smyslu celé taškařice (s citovým vydíráním na závěr) jsem se vážně nedopátral. Tvaru nepomáhá ani předstírání jakési spontánnosti. Plusem naopak je, že herci jsou ve vytváření typologických zkratek velice přesní.

Po všech stránkách hodně uvolněný fričovský pelmel, který využívá textů a (ne)pravosti Rukopisů k strefování se do přemrštěného českého nacionalismu,slepého vlastenčení,sektářství,xenofobie a mnohých dalších slabin.Do hodiny a půl se vejde opravdu hodně, dojde na kostým Sluhy dvou pánů, trdelník i hromadné zpívání hymny. Oceňuji nápadné zcizovací momenty (Leeloo Pavly Beretové je už nefalšovaným psím členem Činohry) a dobré výkony všech herců, kteří si to vyloženě užívají. Zbyhoňovi by ale neuškodila pevnější ruka dramaturga, který by přehršel nápadů trochu více zracionalizoval a zpřehlednil.