Sandman

Znáte ten pocit, když sledujete sen někoho jiného? Když sice víte, že to celé snad někomu dává smysl, že každá jednotlivost asi bude mít svůj význam, ale protože se v tom odráží zkušenost někoho jiného, k níž nemáte přístup, nutně zůstáváte stranou? Tak přesně to pro mě byl Sandman.

Linda Dušková se v autorské inscenaci vrhla na zajímavé a svým způsobem tajemné téma spánek a s ním spojené poruchy. Překvapivě ani tak nejde o postavu Sandmana, jak napovídá název, ale spíše o zaměření se na zkoumání různorodých strachů, jež jednotlivé postavy prožívají. Ať už jde o narkoleptika, somnambula nebo dvojici žen, z nichž jedna trpí tím, že se jí sny nikdy nezdají, zatímco druhá nespí, jelikož se její sny plní. Po herecké stránce je inscenace naprosto zvládnutá. Bohužel jsou všechna témata pouze naťuklá a celek nedrží zcela pohromadě. Příjemné představení, ale potenciál nevyužit.